Stále častěji mne cukne koutkem, když o sobě slyším, že jsem mladý politik. Samozřejmě to potěší, ale obávám se, že ti kteří mne takto různém kontextu zařazují, málokdy tuší, že jsem se narodil rok po výstavě Expo 1958. Tedy v době, kdy ještě např. neexistoval Semafor a nejrozšířenější hardwarovou platformou bylo logaritmické pravítko.

Znamená to, že jsem ještě ze staré školy a termín blog jsem si musel nechat vysvětlit od mladších. Koneckonců, zkuste psát na logaritmickém pravítku blog.

Při pročítání (nebo snad prosurfování?) doporučených internetových deníčků jsem kroutil hlavou, co všechno tento novomediální žánr unese. Nakonec mě přesvědčilo ujištění, že dobrý blogový záznam musí být především krátký. To tedy už vím, nicméně stále nemám tušení, co v mých krátkých (!) deníčkových záznamech bude převažovat.

S telekomunikačními technologiemi jsem už dávno kamarád. Můj blog však zcela určitě vnese zmatek do řad těch, kteří plánují můj kalendář. Se žánrem i tématy se snad také vypořádám. Co byste si vybrali vy?

Hydrometeorologické sny poradců našich významných klimatologů? Výchovné statě o tom, jak pomoci z prostředků EU na snížení emisí oxidu uhličitého? Zajímavosti o autech na alternativní paliva? Zážitky z rychlosti 296 km/hod v rychlovlaku v Německu? Euforické zážitky z hor a s lidmi, kteří v nich žijí? Postřehy „insidera“ z rodinného života Strany zelených? Nebo snad břitké reakce na komentáře v Právu? „Zážitky“ z Poslanecké sněmovny? – to snad ne. Uvidíte sami. Možná, že začnu hrdým konstatováním otce, že z mých dcer jsou moc pěkné a hlavně chytré holky.

Slibuji málo autocenzury, široký záběr a přiměřenou vytrvalost. Držte mi palce.