Předvolební kampaň jakoby potvrzovala názory o zbytečnosti senátorů. Scházejí věcná témata a hesla na billboardech dokonce svádějí k mylným závěrům. Co si máme kupříkladu myslet o nabídce lásky, sexu a politiky visící na hlavním nádraží? Ve stejné době přitom rostou obavy ze zavření ruských kohoutů s plynem, každý den zmizí pod betonem několik hektarů kvalitní půdy, na Ostravsku, Ústecku a ve velkých městech dýcháme smog, do potoků a řek proudí splašky, developeři si chystají rozebrání Národního parku Šumava, auta a parkoviště nás vytlačují z náměstí a parků.

Senát v ochraně životního prostředí selhává

Starost o kvalitu života lidí se tiše vytrácí především ze Senátu. Právě zde vznikly návrhy na drastické omezení poplatků za zábor kvalitní půdy, rozsáhlé výjimky pro největší znečišťovatele ovzduší a změkčení pravidel pro vyhlašování smogových situací či návrh na faktické zrušení Národního parku Šumava. Životní prostředí je třeba do Senátu vrátit. Před dvěma roky si největší znečišťovatelé ovzduší vyjednali v Senátu výjimky a úlevy z poplatků za vypouštěné škodliviny. Opatření proti smogu se nově vyhlašují až při vyšším znečištění – statisticky je tedy na Ostravsku méně smogových situací, ale ve skutečnosti je lidem hůře, protože změkčení zákona znemožňuje omezit výrobu a dopravu. Škodliviny dále poškozují naše zdraví, zastaralé technologie naši konkurenceschopnost. Zákon na ochranu ovzduší je třeba změnit tak, aby chránil lidské zdraví a nikoliv zisky několika společností.

STOP energetické závislosti na Rusku

Závislost na Rusku ohrožuje naši energetickou bezpečnost. Jen za plyn a ropu odesíláme každý rok do Ruska sto třicet miliard korun. Jeden tank T-90 stojí podle veřejně dostupných údajů kolem 45 milionů korun. Ruští teroristé na východní Ukrajině útočí s podporou těchto tanků jen pár stovek kilometrů od našich hranic. Kohouty s plynem se přitom mohou kdykoliv náhle zavřít, jako se to stalo před pěti lety. Potřeba odpoutat se od závislosti na dodávkách plynu a ropy z Ruska je proto více než aktuální. Jenže Česko zastavilo rozvoj obnovitelných zdrojů energie. Důvod? V roce 2009 ministr průmyslu Tošovský v úřednické Fischerově vládě, s pomocí skupiny poslanců, dovedně odložil potřebné snížení státních dotací do výroby solární elektřiny. Zainteresovaní tuneláři – část z nich policie dodnes vyšetřuje – si tak vydatně pomohli na náš společný účet. Tunel se podařilo uzavřít až v roce 2010. Nespravedlivě jsem byl z odpovědnosti za tento solární tunel nařčen, i když fakta a statistická data dokládají, že neprávem. Strategie ČEZu a dalších solárních tunelářů byla zřejmá: zlikvidovat nejsilnějšího propagátora obnovitelných zdrojů Bursíka a rozvoj obnovitelných zdrojů energie zastavit. Konflikt Rusko-Ukrajina resp. Rusko-EU teď znovu otevírá otázku, jak se vymanit z energetické závislosti na Rusku.

Považoval jsem proto za odpovědné přijít s návrhem konkrétních opatření, která umožní ČR vyvázat se z energetické závislosti na Rusku a omezit závislost na fosilních zdrojích (http://www.martinbursik.cz/stop-zavislosti-rusku/). Zahrnuje pět klíčových opatření – včetně rozšíření a zjednodušení programu Zelená úsporám, zrušení dlouhodobých kontraktů s Ruskem, které brání dodávkám z jiných zemí či společného nákupu plynu Evropskou unií.

Les není kukuřice

Část senátorek a senátorů se patrně domnívá, že přírodě blízký les vznikne nejlépe vysázením do řádků jako kukuřice nebo, že vzácná příroda na Šumavě by měla ustoupit sjezdovkám a hotelům. Alespoň to vyplývá ze zákona, který Senát schválil. Návrh umožňuje výstavbu nových developerských projektů na 2/3 území parku a současně zastavuje plánované rozšiřování nejcennějšího území národního parku – divočiny.

Předtím ovšem Senát odmítl projednat Petici za dobrý zákon o Šumavě, kterou podepsalo 41 000 občanů. Odmítlo vyslechnout názory vědců a expertů. To se musí změnit. Podporuji věcnou debatu, pořádání veřejných slyšení. Pro všechny národní parky v ČR prosazuji společná základní pravidla s cílem zachovat nejcennější přírodu a současně více otevřít národní parky šetrné turistice tak, jak to funguje v prestižních národních parcích světa.

Domácí čistírny odpadních vod bez byrokracie

Na čistírny odpadních vod větších obcí a měst nad dva tisíce obyvatel šla největší část peněz z Operačního programu životní prostředí. Nedostalo se však na malé obce a rekreační objekty. V malých obcích proto stále splašky stékají do potoků a rybníků, které trpí znečištěním a zarůstáním. Doposud nikdo nenabídl pro tyto obce alternativu. Technologie domácích biologických čistíren odpadních vod přitom pokročily tak daleko, že jimi vyčištěnou vodu lze používat na zalévání zahrad a domácí ČOV tak přispívají i k zadržení vody v krajině. Jenže zákony vyžadují pro výstavbu domácí čističky stále stavební povolení, povolení podniků Povodí a další nesmysly, které majitele nemovitostí od investice odrazují. Navíc neexistuje celostátní dotační program, který by pomohl malým obcím tak, jako pomohl těm velkým.

Pokud se dostanu do Senátu, předložím novelu zákona, který kompletně zruší povolovací procesy pro malé domácí čistírny odpadních vod, jedinou podmínkou bude certifikovaná technologie. A navrhnu Ministerstvu životního prostředí připravit program dotací na domácí ČOV pro trvale bydlící i chalupáře.

Půda stále v ohrožení

Každý den zmizí v důsledku zastavění 7,5 ha půdy, hlavně kvůli těžbě nerostů, velkoskladům, silnicím, továrnám a rodinným domům. To zhoršuje dopady povodní, protože se snižuje schopnost krajiny zadržet vodu. V roce 2011 došlo ke zvýšení poplatků za zábor kvalitní půdy ze zemědělského půdního fondu na základě novely zákona, kterou jsme připravili na Ministerstvu životního prostředí v roce 2009. Jenže Senát navrhl vrátit poplatky zpět na úroveň roku 1992. Tím by ztratily motivační funkci a zábory půdy by znovu dramaticky narostly. Senátoři dokonce navrhli snížit platby za zábory nejcennější krajiny v ochranných pásmech léčivých zdrojů a minerálních vod a v národních parcích. Zato nová skladiště a průmyslové závody měly platit nejméně. Sněmovna naštěstí návrh před minulými volbami nestačila schválit. Takovým pokusům je třeba důsledně bránit a naopak prosazovat nástroje ke snižování ztráty cenné zemědělské půdy.

Svoz biologicky rozložitelného odpadu v Praze i dalších městech zdarma

Biologicky rozložitelný odpad (zbytky potravin, odpad ze zeleně apod.), ze kterého je možné vytvářet cenný kompost a vracet tak organickou hmotu zpět do vyčerpané půdy, je v Praze spalován v Malešické spalovně či ukládán na skládku v Chabrech. Přitom tvoří zhruba 40 % podílu komunálního odpadu. Zatímco vytříděný papír, plast a sklo jsou vyváženy Pražskými službami zdarma, svoz bioodpadu je zpoplatněn částkou 1 400 korun za nádobu a rok. To je téměř tolik, kolik občané platí za svoz nevytříděného zbytkového odpadu. Město tedy – na rozdíl od vyspělých západních metropolí – nemotivuje občany k třídění cenného bioodpadu.

S politickou reprezentací Prahy jsem již jednal o svém návrhu, aby byl bioodpad v Praze svážen zdarma, stejně jako je tomu u vytříděného papíru, skla a plastů. Pražané, kteří budou bioodpad poctivě třídit, ušetří až 40 % dnešních výdajů za svoz a zpracování odpadu. V městských částech, kde je zástavba rodinných domků, navrhuji podporu domácího kompostování formou finanční dotace na pořízení domácích kompostérů tak, jako teď učinila Praha 6.

Podobné řešení již funguje v řadě menších obcí, je třeba jej ale rozšířit i do velkých měst. Jsem přesvědčen, že k řešení problémů je možné přispět i předkládáním promyšlených návrhů a otevíráním věcné debaty na regionální a komunální úrovni. To platí i pro následující téma.

Atraktivní veřejná doprava

Praha má v principu kvalitní systém městské hromadné dopravy. Přesto, v centru města by měla rozšířit tramvajové tratě (Václavské náměstí, Na Příkopě) a případně doplnit slepá místa ekologickými minibusy. Tarifní politika by měla lákat Pražany více k využívání MHD. Krátká doba platnosti běžné jízdenky je pro mnoho cestujících nevýhodná.

Navrhnu vedení města zvýšení atraktivity MHD jednotnou jízdenkou 24/24, která nahradí stávající tři typy jízdenek, zjednoduší systém a tím jej i zefektivní efektivity. Vzhledem k tomu, že jednotlivé jízdenky používá pouze cca 11 % cestujících, tj. méně než 140 tis. cestujících ročně, budou ekonomické dopady sníženého výnosu zanedbatelné, navíc budou kompenzovány sníženými transakčními náklady na tisk a distribuci jízdenek.

Do Senátu starost o životní prostředí patří

Péče o životní prostředí odráží míru vyspělosti a odpovědnosti společnosti. V České republice se ale toto téma v posledních letech téměř vytratilo ze společenské diskuse. Převládla a priori nedůvěra k ekologickému směřování země, pragmatismus a nezodpovědnost. Namísto aby nás zákony stále více a kvalitněji chránily před prachem v ovzduší, zastavováním krajiny, ničením přírody a plýtváním surovinami, dochází paradoxně k jejich změkčování. Proto chci v Senátu prosazovat opatření, která postupně vyvedou Českou republiku z periferie mezi hlavní tahouny ochrany životního prostředí v EU. Modernizace země bude základem budoucí konkurenceschopnosti a dlouhodobé prosperity. Kandiduji s konkrétními návrhy, které přispějí ke snížení prachu a hluku v pražských ulicích, zatraktivnění veřejné dopravy, snížení nákladů domácností na odvoz odpadu a odstranění byrokracie při povolování domácích čistíren odpadních vod. Kompletní přehled opatření, která navrhuji, najdete zde - http://www.martinbursik.cz/program/.

Martin Bursík, předseda Liberálně ekologické strany (LES)
kandiduje do Senátu v Praze 1 a 7, ve Střešovicích, Bubenči, Tróji, Suchdole a Sedlci za TOP 09 s podporou LES.