Česká republika stojí už zase na dějinné křižovatce. Prezident, jehož minulou volební kampaň financovali Rusové a jehož příští volební kampaň budou financovat Číňané, otáčí směřování naši země ze Západu na Východ.

Zemanova obhajoba diktátorských komunistických režimů je nestoudností. Lživě popřel přítomnost ruské armády na území okupovaného Krymu, nabourává jednotný postoj EU v protiruských sankcích a celkově jeho postoje ve vztahu k Rusku kopírují Putinovu propagandu. Máme prezidenta, který prosazuje na území České republiky zájmy komunistické totalitní velmoci, Ruska. Aby nebyly jeho sympatie s komunistickými diktátorskými režimy tak do očí bijící, nastrčil pro otočení zahraniční politiky ve vztahu k Tibetu a Číně premiéra Sobotku, a ten si k tomu přibral ministra zahraničí Zaorálka. Tandemu Sobotka – Zaorálek stačil pouhý duben 2014 k tomu, aby popřeli a pošlapali dosavadní zahraniční politiku opřenou o principiální ochranu lidských práv. Premiér Sobotka se nejprve zcela nevkusně vymezil vůči prezidentu Václavu Havlovi konstatováním, že nám díky jeho politice lidských práv ujel vlak s ekonomickými příležitostmi s Čínou, aby krátce nato Zaorálek podepsal v Číně ponižující deklaraci, ve které se Česká republika zavázala, že se nebude vměšovat do vnitřních záležitostí Číny a neuznává Tibetskou exilovou vládou. Oba zapomněli na to, že Československou mělo také exilovou vládu, také prošlo okupacemi a také žilo v komunismu a nesvobodě.

V dubnu 2008 zasáhla čínská armáda tvrdě proti nepokojům Tibeťanů ve Lhase, došlo k vraždění, Tibet byl uzavřen pro Červený kříž i pro novináře. Rozhořčení tehdy vyjadřovaly vlády a parlamenty mnoha demokratických zemí. Česká vláda na můj návrh tehdy také odsoudila násilnosti a vyzvala Čínskou vládu k dialogu s Jeho Svatostí dalajlámou. Krátce poté navrhla Kateřina Jacques obdobné prohlášení v Poslanecké sněmovně. To bylo přijato drtivou většinou – proti hlasovali jen dva nejkovanější komunisté. Pro hlasovali také tehdy poslanci Sobotka, Zaorálek a Hamáček. Prohlášení vyzývá představitele Čínské lidové republiky, aby vedli dialog s Jeho Svatostí dalajlámou a žádá o propuštění a rehabilitaci všech občanů, kteří jsou nespravedlivě stíháni. Obsahuje i pasáž, která vyzývá všechny představitele Poslanecké sněmovny, aby při mezinárodních jednáních aktivně vystupovali na obranu lidských práv obyvatel Číny a Tibetské autonomní oblasti. Mimochodem, toto usnesení je stále platné.

Co se stalo? Proč Sobotka, Zaorálek a Hamáček, kteří v dubnu 2008 hlasovali pro Prohlášení poslanecké sněmovny k situaci v Tibetu, změnili tak zásadním způsobem názor? Došlo u obou těchto politiků k rozpadu osobnosti? Co je vedlo k tak zásadní a principiální změně názoru? Zatím nevíme, zda jsou za tím čínské peníze pro financování kampaně ČSSD podobně, jako bude financována Zemanova prezidentská kampaň. To se brzy dozvíme. Co však víme zcela jistě je, že se oba bojí se postavit prezidentovi. Bojí se, že Zeman využije svoji pátou kolonu v ČSSD a položí vládu. Bojí se postavit se radikálnímu, pro-bolševickému křídlu v sociální demokracii a myslí si, že to nějak uhrají a tím se udrží ve funkcích. Jenže, jak k dopadům této hry o vládní křesla přijdeme my, občané?

Aby mně bylo správně rozuměno, pramenem zla nejsou premiér Sobotka a ministr zahraničí Zaorálek, je jím prezident kolaborující s komunistickými totalitními velmocemi Ruskem a Čínou. Selhání Sobotky a Zaorálka tkví v tom, že jen proto, aby si udrželi vládní funkce, prezidentovi ustupují respektive nemají kuráž se mu postavit. Přitom kompetence prezidenta v Ústavě ČR jsou nevýznamné. Kdyby byl Sobotka silným premiérem, nechal by prezidenta povídat cokoli a kdekoli a v reakci na to by pak pouze řekl, že se zahraničně-politická orientace ČR na Západ, směrem k EU a NATO nemění. Odmítl by změnu polistopadové zahraniční politiky, jejímž základem byla obhajoba lidských práv kdekoli na světě. Odmítl by ponižující deklarace o spolupráci s Čínou, setkal by se s Jeho Svatostí dalajlámou, navrhl by v Evropské radě tvrdé sankce proti Rusku v reakci na okupaci Krymu a tak dále, a tak dále ...

Tři měsíce jsme v rámci iniciativy spolku Češi Tibet podporují pracovali na zorganizování veřejného uvítání Dalajlámy na Hradčanském náměstí. Protože nám Správa Pražského hradu nedala povolení k umístění pódia na Hradčanském náměstí, museli jsme sáhnout po lsti a postavit pódium na půdě Národní galerie protože jsme tušili, že podlá Správa Pražského hradu nám umístění pódia na Hradčanském náměstí nepovolí. Mimochodem, téměř bez povšimnutí zůstalo hrdinství ředitele národní galerie Jiřího Fajta, který neváhal ani vteřinu a umožnil postavení pódia na pozemku Národní galerie. Netušili jsme, že naše iniciativa odstartuje dění, které může zásadním způsobem zvrátit výsledek prezidentských i parlamentních voleb. Ze setkání ministra kultury Hermana s Jeho Svatostí dalajlámou se stala rozbuška, ze které prezident svým vydíráním o neudělení vyznamenání strýci ministra kultury vytvořil docela slušnou bombu. Když jsme se ve čtvrtek brzy ráno loučili s Jeho Svatostí dalajlámou, řekl mi: „Martine, je naší odpovědností nést odkaz Václava Havla dál. Snad jsme k tomu trochu přispěli ... “. Jako by Jeho Svatost dalajláma tušil, co se po jeho odjezdu odehraje.

Dalajláma odletěl do Milána a svůj vlastní problém si musíme vyřešit sami. Na dějinnou křižovatku Západ – Východ nás nedostalo setkání Herman – Jeho Svatost dalajláma. Na té stojíme již od jara 2014, jen si to málokdo z nás uvědomoval. Po přešlapech a aroganci prezidenta republiky by to snad teď již mohlo být jasné - když ne většině naši společnosti - pak minimálně premiérovi a ministru zahraničí. Takže aktuální otázka zní: „Umožní premiér a ministr zahraničí šíbrům z proruské a pro-čínské páté kolony, kteří obsadili Pražský hrad a ovládají ve spolupráci s komunisty část sociální demokracie, otočit polistopadové zakotvení země v západním civilizačním prostoru, anebo se této hrozbě postaví a vybojují návrat k polistopadové orientaci země, kterou formuloval Václav Havel?“ Oba politici stojí před nejdůležitějším rozhodnutím v jejich politické kariéře. Hlavu vzhůru!

(Publikováno iHned, názory)