Letošní prosinec, kdy se v Kodani uskuteční naprosto klíčová konference OSN o ochraně klimatu po roce 2012, se zdá být daleko. Pokud ale vezmeme v úvahu, že se tam má dohodnout víc než 190 zemí světa na velmi konkrétních závazcích a ještě navíc na způsobu jejich financování, pak je jasné, že se Kodaňský summit začíná blížit mílovými kroky.

Příprava budoucí klimatické dohody je proto jasnou prioritou českého předsednictví a náš tým dělá maximum pro prosincový úspěch. Jednali jsme už s novou administrativou USA, indickou vládou, ministry životního prostředí všech afrických zemí i dalšími státy. Zásadní je fakt, že Evropa je velmi blízko tomu, že sama ví, co by chtěla v kodaňské dohodě vidět.

Bez jakéhokoli přibarvování je totiž Evropa tahounem ochrany klimatu v celosvětovém měřítku. Jsme jediný region, který má závazně dáno, že sníží své skleníkové emise o 30 % do roku 2020, pokud se zapojí i ostatní velcí původci skleníkových plynů. To odpovídá doporučení nezávislého Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), který vyzval průmyslové země ke snížení emisí v rozmezí 25 – 40 % do roku 2020.

Po letech klimatického mlčení se rozhýbává jeden ze dvou největších producentů CO₂ na světě, Spojené státy. Barack Obama už jasně deklaroval, že USA sníží své emise do roku 2050 o 80 % ve srovnání s rokem 1990. To je dobrá zpráva, ale nestačí. USA musí (stejně jako Japonsko, Austrálie či ekonomičtí tygři typu Číny, Indie a Brazílie) co nejdříve představit také závazný střednědobý cíl. Tedy jak si představují svůj redukční podíl do roku 2020. V polovině března o tom budu jednat s Obamovými ministry ve Washingtonu a nepochybně to bude tématem, o kterém budeme mluvit přímo s prezidentem Obamou při jeho návštěvě v Praze na začátku dubna.

Rada EU pro životní prostředí se 2. března shodla na velmi detailním popisu toho, co bude chtít v kodaňské dohodě vidět. Pro vyjednávací tým českého předsednictví to nebylo snadné, protože některé země ještě zřejmě nestrávily schválení klimaticko-energetického balíčku EU z prosince 2008. Ale výsledný 17stránkový dokument je velký úspěch, protože dává našim vyjednavačům zcela konkrétní zadání pro formulaci návrhu kodaňské dohody, který rozhodně chceme mít písemně na stole do konce našeho evropského předsednictví.

Vyzvali jsme ostatní průmyslové země, aby přišly co nejdříve se svými střednědobými redukčními závazky, které se budou pohybovat v rozmezí daném mezivládním klimatickým panelem. Zároveň Evropa jasně deklarovala, že hodlá pomáhat chudším zemím. Rozvojové země pochopitelně také chtějí, aby rostla jejich ekonomika a životní úroveň. Proto je nezbytné urychlit a zefektivnit předávání know-how a hlavně energeticky úsporných a na obnovitelných zdrojích založených technologií. Potřeba bude i finanční pomoc s opatřeními, které jim pomohou se vyrovnat s negativními dopady klimatických změn - nedostatku pitné vody, záplav, neúrody a potravinové krize. Tyto problémy se týkají především těch nejohroženějších zemí, které vesměs patří zároveň mezi ty nejchudší nebo jde o malé ostrovní státy, jejichž existence je již dnes ohrožená stoupáním hladiny moří.

Nebude to zadarmo. Podle odhadů Evropské komise a OSN bude v roce 2030 pro adaptační opatření v rozvojových zemích potřeba investovat ročně 23 – 54 miliard euro a roční náklady na snižování emisí si celosvětově vyžádají až 175 miliard euro k roku 2020. Pochopitelně nejde ani zdaleka jen o investice z veřejných zdrojů. Do roku 2015 by měl být minimálně v zemích OECD zaveden propojený systém obchodování s uhlíkem, který bude jednak generovat prostředky pro veřejné projekty a rozvojovou spolupráci, ale také bude motivovat samotný byznys k masivnějším investicím do nízkouhlíkových technologií. Nové technologie znamenají méně emisí, ale zároveň jen v Evropě miliony nových pracovních míst v evidentně perspektivních odvětvích. Kromě toho stále platí, že pokud zanedbáme rychlou akci, náklady na řešení následků budou násobně vyšší.

Evropa začíná mít o své představě nové globální klimatické dohody jasno. Očekáváme teď adekvátní odpověď velkých ekonomik Ameriky a Asie. Měla by přijít co nejdřív. Do prosince opravdu příliš času nezbývá.

Tento článek vyšel v mírně zkrácené verzi také v dnešních Hospodářských novinách.