Velké lekce z malého ostrova
Chtěl jsem na dovolené zapomenout na všechny ty polopravdy, pololži, manipulace a vůbec nepravosti doprovázející u nás špatně zvládanou epidemii Covidu.
Chtěl jsem psát o Maltě, jejích půvabech, obyvatelích, přístavech s čistou vodou, rybářích vracejících se k ránu s úlovkem, skvělém jídle od pouličních pastizzi po až po chobotnice v prvotřídních restauracích, vynikající kávě, pohnuté historii, chrámech starších než Stonehenge, hradbách chránících hlavní města, okázalých kostelích netušených rozměrů, o zvycích, festách, autobusech...
Jenže to nějak nešlo. Takový ten pocit, že něco není v pořádku, ale nevíte přesně, co a kde. Vzpomínky na jaro, kdy se s mrazivou samozřejmostí pevně zavřely hranice. Vzpomínky na Velikonoce, kdy se začala ve velkém porušovat hygienická pravidla. - „Šak co, všeci porušujú.“ - V červenci Chorvatsko bez turistů a přelidněné, bezrouškové, oslavující Česko. Srpen, kdy premiér dal na rady svých mediálních poradců a namísto roušky přes obličej si nasadil na prostředníček maňáska Adama, aby nás konejšil. Září se začínajícími nekoncepčními restrikcemi, kdy „čtrnáct dní“ znamená „4 dny“ nebo taky „vůbec“ a kdy „neplánujeme“ znamená „už je to nachystané, ale řekneme vám to až zítra.“ K tomu umlčování, vyhrožování, omezování…
Nelze nesrovnávat. Jak se s Covidovou nepříjemností popasoval nejmenší stát EU? V březnu maltská vláda rozhodovala o protiepidemických opatřeních. S vědomím toho, že jakýkoli lockdown by krutě podvázal příjmy z turistiky, což si nemohou dovolit, se usnesla na těchto jednoduchých opatřeních: roušky ve vnitřních prostorách, rozestupy, kde to lze a důsledná a častá hygiena rukou. V mimosezóně se provádí velkoplošná dezinfekce všech veřejných prostor jako autobusové zastávky apod., když se situace zhorší, dočasně se uzavřou bary, kde nelze zaručit dodržování rozestupů. Pravidla jednoduchá, levná a hlavně neměnná. A to je celé. To stačilo v nejlidnatější zemi Evropy, aby zůstal virus pod kontrolou. Abych nezapomněl – občas vám někdo před vstupem do vnitřních prostor symbolicky změří teplotu.
Prvního července otevřela Malta mezinárodní letiště (ohlášeno několik týdnů dopředu) a do země začaly přilétat tisíce turistů (i když méně než v létech předchozích). Po krátkém zhoršení se situace brzy dostala pod kontrolu. Pro turisty platí tzv. semafor, který se prakticky nemění - drtivá většina zemí je zelená, tam, kde mají opravdu problém, jsou oranžoví. Jediné, v čem se skupiny liší, je, že oranžoví musejí doložit potvrzení o negativním PCR.
A co na to Malťani, tento temperamentní jižanský národ? Disciplína je až nápadná, neuvidíte nikoho, kdo by nařízení nedodržoval. A když se jim zdá, že jste bez roušky někde, kde byste bez ní být neměli (v liduprázdné katedrále, kde jste jen vy a prodavačka vstupenek), zdvořile, ale rezolutně vás požádají, abyste si ji nasadil. Opatření zkrátka považují za svoje. Ona taky ze strany vládních institucí nejsou podávána ve stylu: „Vy jedni neposlušní blbečci, jestli zítra nebudou čísla lepší, tak neplatí, co jsem říkal včera a uvidíte, co přijde!“ Mottem je: „Myjte si ruce, noste roušky a budete v bezpečí“. Rozdíl, že?
No a jaké jsou výsledky? Podle stránek University of Oxford (https://ourworldindata.org/covid-vaccinations) má Malta mezi zeměmi EU na počet obyvatel pátý nejvyšší počet provedených diagnostických testů a aktuálně nejvíc naočkovaných (5,1/100). Ve srovnání s námi dvakrát méně nakažených a třikrát méně mrtvých, samozřejmě v přepočtu. Přitom restaurace tam fungují normálně, můžete sportovat, chodit do divadla, na mši, dokonce i zpívat. Zdravotní péče se neomezuje a děti šly po prázdninách normálně do školy. Jde to.
A ještě jeden rozdíl ve fungování státu: platí gentlemanské pravidlo, že když po vás stát něco chce, tak to taky musí zaplatit. Všechny testy na Covid-19 jsou zdarma.
Stay safe.
Chtěl jsem psát o Maltě, jejích půvabech, obyvatelích, přístavech s čistou vodou, rybářích vracejících se k ránu s úlovkem, skvělém jídle od pouličních pastizzi po až po chobotnice v prvotřídních restauracích, vynikající kávě, pohnuté historii, chrámech starších než Stonehenge, hradbách chránících hlavní města, okázalých kostelích netušených rozměrů, o zvycích, festách, autobusech...
Jenže to nějak nešlo. Takový ten pocit, že něco není v pořádku, ale nevíte přesně, co a kde. Vzpomínky na jaro, kdy se s mrazivou samozřejmostí pevně zavřely hranice. Vzpomínky na Velikonoce, kdy se začala ve velkém porušovat hygienická pravidla. - „Šak co, všeci porušujú.“ - V červenci Chorvatsko bez turistů a přelidněné, bezrouškové, oslavující Česko. Srpen, kdy premiér dal na rady svých mediálních poradců a namísto roušky přes obličej si nasadil na prostředníček maňáska Adama, aby nás konejšil. Září se začínajícími nekoncepčními restrikcemi, kdy „čtrnáct dní“ znamená „4 dny“ nebo taky „vůbec“ a kdy „neplánujeme“ znamená „už je to nachystané, ale řekneme vám to až zítra.“ K tomu umlčování, vyhrožování, omezování…
Nelze nesrovnávat. Jak se s Covidovou nepříjemností popasoval nejmenší stát EU? V březnu maltská vláda rozhodovala o protiepidemických opatřeních. S vědomím toho, že jakýkoli lockdown by krutě podvázal příjmy z turistiky, což si nemohou dovolit, se usnesla na těchto jednoduchých opatřeních: roušky ve vnitřních prostorách, rozestupy, kde to lze a důsledná a častá hygiena rukou. V mimosezóně se provádí velkoplošná dezinfekce všech veřejných prostor jako autobusové zastávky apod., když se situace zhorší, dočasně se uzavřou bary, kde nelze zaručit dodržování rozestupů. Pravidla jednoduchá, levná a hlavně neměnná. A to je celé. To stačilo v nejlidnatější zemi Evropy, aby zůstal virus pod kontrolou. Abych nezapomněl – občas vám někdo před vstupem do vnitřních prostor symbolicky změří teplotu.
Prvního července otevřela Malta mezinárodní letiště (ohlášeno několik týdnů dopředu) a do země začaly přilétat tisíce turistů (i když méně než v létech předchozích). Po krátkém zhoršení se situace brzy dostala pod kontrolu. Pro turisty platí tzv. semafor, který se prakticky nemění - drtivá většina zemí je zelená, tam, kde mají opravdu problém, jsou oranžoví. Jediné, v čem se skupiny liší, je, že oranžoví musejí doložit potvrzení o negativním PCR.
A co na to Malťani, tento temperamentní jižanský národ? Disciplína je až nápadná, neuvidíte nikoho, kdo by nařízení nedodržoval. A když se jim zdá, že jste bez roušky někde, kde byste bez ní být neměli (v liduprázdné katedrále, kde jste jen vy a prodavačka vstupenek), zdvořile, ale rezolutně vás požádají, abyste si ji nasadil. Opatření zkrátka považují za svoje. Ona taky ze strany vládních institucí nejsou podávána ve stylu: „Vy jedni neposlušní blbečci, jestli zítra nebudou čísla lepší, tak neplatí, co jsem říkal včera a uvidíte, co přijde!“ Mottem je: „Myjte si ruce, noste roušky a budete v bezpečí“. Rozdíl, že?
No a jaké jsou výsledky? Podle stránek University of Oxford (https://ourworldindata.org/covid-vaccinations) má Malta mezi zeměmi EU na počet obyvatel pátý nejvyšší počet provedených diagnostických testů a aktuálně nejvíc naočkovaných (5,1/100). Ve srovnání s námi dvakrát méně nakažených a třikrát méně mrtvých, samozřejmě v přepočtu. Přitom restaurace tam fungují normálně, můžete sportovat, chodit do divadla, na mši, dokonce i zpívat. Zdravotní péče se neomezuje a děti šly po prázdninách normálně do školy. Jde to.
A ještě jeden rozdíl ve fungování státu: platí gentlemanské pravidlo, že když po vás stát něco chce, tak to taky musí zaplatit. Všechny testy na Covid-19 jsou zdarma.
Stay safe.