Kdo neradí, není Čech

Jestli je Česko v něčem velmoc, The-Best-In a světová jednička, tak v počtu navzájem udělovaných rad na počet obyvatel a rok. Každý totiž u nás ví přesně, co má dělat … ten druhý.

Tak např. poradce premiéra poradí, že by „udělal na 3 týdny tvrdý lockdown“. Nevysvětlí ovšem, co si pod tím představuje, a tak v kontextu chumlu stávajících nefungujících opatření, kdy nikdo už neví, co platí a co neplatí, vyhodnotí řadový občan situaci tak, že se jej Bill Gates snaží zamknout na záchodě, a není divu, že se mu to nelíbí.

Oplátkou poradí lid Poradci, kam má chodit na fotbal – nikam.

Mýlí se však oba – Poradce i lid. Co se lockdownu týká, aplikováním stále stejného postupu a vírou, že výsledek začne být z ničeho nic jiný, se dostáváme někam, kde naivita hraničí s blbostí. Na druhé straně, pro zápas Evropské ligy Slavia–Leicester byla v rámci protiepidemických opatření udělena Ministerstvem zdravotnictví výjimka, která povolila při dodržení určitých podmínek návštěvu symbolického počtu diváků. I když by bylo vkusnější, kdyby šel Poradce příkladem a zůstal jako prostý lid doma u televize, nic neporušil.

To je ale na tom to nejhorší. Tato nemravnost se totiž stala nikoli díky porušení zákona, nýbrž jeho dodržením. Tedy nejde o papalášské chování Poradce, na světě máme celý papalášský zákon. A vy, co nepatříte do kategorie „velmi důležitých osob“ – VIP, vy se třeba vztekněte.

Vyšší kasta

Nikdo by asi nespolkl návnadu pracovního důvodu přítomnosti na zmíněném zápase – tak, jak ji ze stejných důvodů nahazoval náměstek ministra. Nikdo by nevěřil, že přišel, aby zkoumal rychlost šíření britské mutace viru v křídelních prostorech. Nebo aby zkoumal možnosti tvrdého lockdownu v pokutovém území soupeře. A co když Slavia postoupí? Kterou mutaci by zkoumal v příštím kole? Největší šance na postup má opět mutace britská, nabízí se ale i možnost studia mutace italské, španělské či řecké, bez šancí nejsou ani mutace chorvatská či ukrajinská. Mutace srbská, rakouská a izraelská však mají špatně rozehráno a jejich postup je nepravděpodobný.

Jak si vysvětlit, že se Poradce, člověk, kterého by ani za současných živých antipatií nikdo neoznačil za hlupáka, nechá již podruhé chytit v nedbalkách? Ani zvíře nevleze do stejné pasti dvakrát. Buď je to kalkul – chce včas opustit potápějící se loď a napoprvé mu to nevyšlo – anebo extrémní případ pocitu nadřazenosti úspěšného jedince vysoce postaveného na společenském žebříčku v kombinaci s vysokou vojenskou šarží. Jeho údiv „A to jsem měl zůstat doma?“ ukazuje na druhou možnost.

Ale nechme už Poradce Poradcem a podívejme se, jak vypadá takový VIP salonek při běžném ligovém hokejovém zápase. Nejen mezistátní zápasy totiž disponují výjimkou udělenou ministrem zdravotnictví.

Hra na dodržování opatření začíná hned při vstupu na stadion, kde slečna s odběrovou tyčinkou simuluje nosohltanový odběr. Štětičkou vymete vaši VIP nosní dutinu tak šetrně, že je prakticky vyloučeno, aby na ní ulpělo jakékoli množství biologického materiálu. Tento způsob je nejen šetrný, ale předchází účinně společenskému faux-pas, které by mohlo nastat při sdělování pozitivity na přítomnost viru velmi důležitým osobám.

Představa, že by se přítomní diváci měli rozptýlit po stadioně, aby si udrželi co největší rozestupy, je zde dávno překonaná. Tedy – nikdo nikomu nebrání, aby si sedl kamkoli, avšak přítomnost chladicího zařízení naplněného plechovkami se sponzorským pivem dělá svoje. Všichni se usadí v těsné blízkosti, pěkně pohromadě, a sundávajíce si postupně roušky s klubovým logem, mezi řečí radostně usrkávají svoje pivko.

A co teprve když cateringová společnost přiveze teplé! Všichni vstanou a jdou stát frontičku na gulášek nebo čevapi, prodírajíce se přitom poměrně úzkým prostorem, s prázdným talířem tam a s plným zpět. Vrcholný epidemiologický zážitek pak představuje společná ošatka s pečivem, ze které si bere – či přebírá – každý, co má nejraději.

Za pozornost ještě stojí detail – na rozdíl od pozvaných skrývají obsluhující hostesky svoje rty a tváře pod rouškou. Holt obsluhují, a to je nižší kasta, to se nedá nic dělat.

Pořadatelé to mají za epidemie snadné. Zatímco dříve museli ukrotit mnohatisícihlavý dav fanoušků, dnes jim stačí pohlídat dva policejní vozy. – „Máme kontrolu. Prosím, nasaďte si roušky.“ VIP ruce se disciplinovaně chopí bariérových prostředků a vzápětí jsou všichni spokojeni s prací Policie, stejně jako je Policie spokojena s dodržováním opatření. A tak nějak to má být, ne?

Přiznám se, že mi doposud unikal stále platný zákaz hromadného zpěvu při bohoslužbách. Toto nařízení je nekompromisně přítomno ve všech pěti stupních protiepidemického systému. Buď má vláda strach, že virus použije kancionály jako zvlášť zákeřný vektor komunitního šíření infekce anebo má prostě jen pocit, že má být v kostele ticho. Na hokeji se ale fandí, to znamená, že se křičí, to je přece samozřejmá věc.

Premiér si nedávno vyměňoval přes média s ministrem zdravotnictví argumenty o tom, zda u nás v současné době lockdown je anebo není. Kdo poradí?