Nedotknutelnost očkování
Ti, co se bojí očkování, aniž vědí proč, stejně jako ti, kteří se bojí očkování protože o tom něco vědí, mají společný zájem: najít ve vakcínách něco, co je špatné a co tam nepatří – toxiny, nečistoty, rozpouštědla, čipy… Jako obvykle pátráme po něčem, co není, zatímco to, co hledáme, je přímo před námi a nevidíme to.
To, co je nebezpečné, ve vakcíně vlastně vůbec není. Ano, vzniká to až v těle očkovaného. Spike protein. Cizorodá bílkovina, o které je ze zkoumání Covidu známo, že vstupuje do buněk přes receptor ACE2, vyvolává řadu změn vně i uvnitř buňky, které vedou k její smrti, k zánětlivým změnám v jejím okolí a zejména k aktivaci krevního srážení. Následkem jsou trombózy cév a případné embolie, obojí vedoucí ke ztrátě funkce příslušného okrsku tkáně. Po očkování probíhají tytéž procesy jako při nemoci Covid, ale s mnohem menší „náloží“ spike proteinu, za nepřítomnosti živého viru a bez primárního poškození plic.
Na druhé straně – při použití technologie mRNA vůbec nemáme pod kontrolou počet naočkovaných buněk, ani jejich aktivitu, ani jejich přežívání a o množství spike proteinu máme je velmi chabé představy.
Pokud by ho bylo málo, očkování by bylo neúčinné, což víme, že se v určitém procentu případů stává.
Pokud by ho bylo moc, docházelo by k trombózám a emboliím, což víme také, že se stává, a zdá se, že nečekaných příhod tohoto druhu přibývá s dokončenou druhou dávkou vakcíny u mladých lidí. Zatím je to jen pocit, něco jako když zakručí v bříšku kocouru Micíkovi, ale ty případy tady jsou a zdá se, že máme problém.
Můžeme se k tomu postavit různě:
1. smazat článek a zrušit profil autora
2. označit problematiku nálepkou PANIKA
3. problém monitorovat, sledovat, zpracovat, vyhodnocovat
4. udělat klinickou národní studii
5. přiznat, že vakcinace není bez rizika a příp. vydat doporučení k prevenci nežádoucích účinků. Tak jako některé vakcíny mají doporučení, brát po jejich aplikaci několik dní antihistaminika (proti alergickým reakcím), zde by přišly na řadu léky proti krevnímu srážení. Nic na tom není, jen si přiznat realitu. Což je ale pro většinu zastánců očkování úkol nad jejich síly.
A třeba je to všechno náhoda. Žádnou paniku.
To, co je nebezpečné, ve vakcíně vlastně vůbec není. Ano, vzniká to až v těle očkovaného. Spike protein. Cizorodá bílkovina, o které je ze zkoumání Covidu známo, že vstupuje do buněk přes receptor ACE2, vyvolává řadu změn vně i uvnitř buňky, které vedou k její smrti, k zánětlivým změnám v jejím okolí a zejména k aktivaci krevního srážení. Následkem jsou trombózy cév a případné embolie, obojí vedoucí ke ztrátě funkce příslušného okrsku tkáně. Po očkování probíhají tytéž procesy jako při nemoci Covid, ale s mnohem menší „náloží“ spike proteinu, za nepřítomnosti živého viru a bez primárního poškození plic.
Na druhé straně – při použití technologie mRNA vůbec nemáme pod kontrolou počet naočkovaných buněk, ani jejich aktivitu, ani jejich přežívání a o množství spike proteinu máme je velmi chabé představy.
Pokud by ho bylo málo, očkování by bylo neúčinné, což víme, že se v určitém procentu případů stává.
Pokud by ho bylo moc, docházelo by k trombózám a emboliím, což víme také, že se stává, a zdá se, že nečekaných příhod tohoto druhu přibývá s dokončenou druhou dávkou vakcíny u mladých lidí. Zatím je to jen pocit, něco jako když zakručí v bříšku kocouru Micíkovi, ale ty případy tady jsou a zdá se, že máme problém.
Můžeme se k tomu postavit různě:
1. smazat článek a zrušit profil autora
2. označit problematiku nálepkou PANIKA
3. problém monitorovat, sledovat, zpracovat, vyhodnocovat
4. udělat klinickou národní studii
5. přiznat, že vakcinace není bez rizika a příp. vydat doporučení k prevenci nežádoucích účinků. Tak jako některé vakcíny mají doporučení, brát po jejich aplikaci několik dní antihistaminika (proti alergickým reakcím), zde by přišly na řadu léky proti krevnímu srážení. Nic na tom není, jen si přiznat realitu. Což je ale pro většinu zastánců očkování úkol nad jejich síly.
A třeba je to všechno náhoda. Žádnou paniku.