Norimberský kodex je soubor nepodkročitelných zásad medicínské etiky, který upravuje provádění pokusů na člověku. Tento významný mezinárodní dokument o etice výzkumu vznikl jako reakce na zločiny proti lidskosti spáchané během druhé světové války.

 Udělení souhlasu účastníka je základní podmínkou.
(Dotyčný musí být nejen schopen dát souhlas, musí být svéprávný, musí předmětu výzkumu
alespoň rámcově rozumět, musí být dostatečného vzdělání, musí mít představu,
jak experiment probíhá, jak dlouho trvá, jaký vliv má na jeho zdraví, aj.)

 Pokus musí být jediný způsob, jak získat příslušné informace.
(Výsledky nesmějí být zjistitelné jinými
metodami nebo prostředky. Pokus by měl být
založen na výsledcích zvířecích experimentů a
na znalosti přirozeného průběhu onemocnění.)

 Při pokusu je nutno zabránit zbytečnému tělesnému i duševnímu utrpení.

 Pokus se nesmí provést za předpokladu, že dojde k poškození zdraví.
(Průběžné vyhodnocování výsledků…)

 Podstupované riziko musí být přiměřené problému.

 Pokus by měl být dobře připraven.

 Mělo by být zajištěno náležité vybavení na ochranu účastníků.

 Experiment by měly provádět pouze vědecky kvalifikované osoby.
(Nikoli brigádníci ze supermarketu…)

 Systematický dohled u všech fází pokusu je nutný.
(… chybí …)

 Účastník musí mít vždy možnost pokus ukončit.

(Poznámky:
Dnes by byl aktuální další bod: Nikdo nesmí být předmětem pokusu, jehož důvod je zištný…
Nikdo by se nezabýval 80 let starými dokumenty…. kdyby nebyly tak aktuální. Realita tzv. vakcinace byla v rozporu s norimberskými principy a v dobré polovině položek by neobstála. Hra na „nepodkročitelnost“ zásad „vzala za své“ hned z několika důvodů (vakcinace látkou nedostatečně prověřenou, absence kvalitního informovaného souhlasu, společenský nátlak na očkování včetně omezování základních lidských práv). Nadřazení odbornosti ideologií tak udělalo ze seriózního dokumentu cár papíru a uvrhlo nás do doby, kterou jsme považovali za nekonečným utrpením překonanou.)