Korupční cesta Davida Ratha nezačala při jeho hejtmanství ani ministrování, ale mnohem dříve. Její stopy, taktiky a důsledky jsou stále dodnes patrné tam, kde Rath působil, než se stal politikem.
Poté co se stal Rath prezidentem Lékařského odborového klubu (LOK), prosadil si stoupence do okresních sdružení České lékařské komory (ČLK). „Neskrytá nenávist, porušení apolitičnosti a morálních a etických zásad „rathovců“ , jak je popsal tehdejší člen představenstva, tak znechutily ostatní členy, že přestali chodit na schůze, a dokonce rezignovali na své posty. V rozporu se stanovami komory, podle nichž se delegátem může stát pouze člen, který získá nadpoloviční většinu hlasů všech registrovaných členů, nikoliv pouze momentálně přítomných, si Rathovi „delegáti“ zvolili Ratha do funkce prezidenta ČLK.
S komorou začal Rath manipulovat naplno. Nejen představenstvo, ale rovněž sjezd delegátů smetl stanovisko revizní komise, že Rath získal vlastní licenci na obor, a dokonce i na specializaci vedoucího lékaře jasným zfalšováním odpovídající délky praxe a míry úvazku. Stejně tak nevadily představenstvu ani sjezdu revizní komisí doložené důkazy o nevyrovnaném financování aktivit ČLK. Jen v období 2000 - 2003 chybělo v účetnictví komory téměř 20 procent obratu, který místo ní vykazovaly různé zprostředkovatelské společnosti. Nemluvě o smluvních nedostatcích a výši platu Rathem vybraných zaměstnanců ČLK.
Jako další začalo finanční tunelování prostřednictvím časopisu komory. Velké příjmy z inzerce se odklonily od ČLK „bokem“ do vydavatelské firmy Meditempus, jehož jednatelka Eva Klimovičová byla následně obviněna z pokusu o získání úplatku za účelem zprostředkování schůze s Rathem. Byl to pouze Rath, který ze strany komory měl oprávnění kontrolovat výdaje časopisu. Přestože komora na časopise nevydělávala, Rathovi bylo placeno až 350.000 Kč měsíčně vydavatelem časopisu za jeho další funkci „redaktora“.
Ve zjevném rozporu se zákonem o komorách, jenž to výslovně zakazuje, Rath postupně přetvořil ČLK na odborářsko - politickou organizaci, která začala útočit proti ministerstvu a vládě. Tuto taktiku běžně používá jeho příznivec , nynější prezident Milan Kubek dodnes. V rozporu se stanovami komory si Kubek jako prezident ČLK prosadil možnost dalšího, třetího termínu. Takové praktiky vysvětlují, proč se většina lékařů dnes ke komoře obrací zády, a proč někteří z nich dokonce odmítají platit členské příspěvky.
Po ukončení „rezidentury v oboru korupce v ČLK nabídla Rathovi fakulta (ČSSD) možnost „specializace v korupci“ na ministerstvu zdravotnictví , v resortu plném netransparentností. Tento resort byl Rathovi šitý na míru. Následovaly další kauzy. Milenka, která pracovala pro farmaceutickou firmu s následnými zvýhodněnými smlouvami, sponzorované kluby (například Da Vinci klub), které náhle zmizely, vyhazování odpůrců a předních vědců z vedení zdravotnických ústavů a další. Když se během jeho funkce ministra vyšetřovala již zmíněná kauza s doktorkou Klimovičovou, Rath se vyjádřil: „Těžko můžu skončit ve vězení. Tam přece nemůže skončit nevinný člověk.“ (MF DNES 18. 8. 2006)
Po promoci z uvedené specializace nastal čas „přednostovat“ v korupci jako hejtman. Zbytek příběhu je znám.
Kauza Rath je pozoruhodná jak svou délkou, tak svým skutečným rozsahem. Dotýká se nejen politicko-mafiánských struktur, ale zanechává stále aktivní stopu v organizaci, která údajně reprezentuje tu nejprestižnější část naší společnosti. Je ve veřejném a profesním zájmu, aby se v případě potvrzení Rathova odsouzení za spáchání trestního činu ČLK konečně od Rathových praktik jasně distancovala.

Článek byl otištěn v Lidových novinách dne 28. 7. 2015