V Poslanecké sněmovně budeme v brzké době projednávat mediálně sledovanou novelu zákona o silničním provozu. Zrak řidičů se upírá zejména k nové podobě bodového systému, který vychází z návrhu připraveného bývalou vládou v čele s tehdejším ministrem dopravy Karlem Havlíčkem. Ve spolupráci s předními dopravními experty jsme ovšem identifikovali tři opatření, na která zákon zapomněl, ačkoliv by vedla ke zvýšení silničního provozu v České republice. Tady jsou.


Začneme tím nejzásadnějším. Věřím, že se všichni shodneme, že alkohol zkrátka za volant nepatří. Kdo řídí pod vlivem, riskuje nejen svůj život, ale také životy ostatních účastníků silničního provozu. Osobně jsem proto zastáncem tvrdých trestů, které řidiče od tohoto chování odradí. Tolik na úvod.

Bohužel současné znění zákona do určité míry nahrává těm, kteří se chtějí odpovědnosti vyhnout. Pokud řidič nadýchá více než jednu promile, pak nejde o přestupek ale o trestný čin. V případě ublížení na zdraví či způsobení větších škod takovémuto řidiči hrozí až tříleté vězení, milionové pokuty a až desetiletý zákaz řízení.

Pro řidiče, kteří tuší, že přebrali, je proto lepší dechovou zkoušku odmítnout. Ve správním řízení jim totiž hrozí pouze maximální pokuta od 25 do 50 tisíc korun a zákaz řízení od jednoho do dvou let. Ministerstvo dopravy v novele sice počítá se zpřísněním v podobě zvýšení pokuty až na 75 tisíc korun, ale z mého pohledu to je málo. Jedná se o nepatrné zpřísnění a jsem přesvědčen, že bychom měli jít mnohem dále – například trvat na dechové zkoušce/odběru krve nebo aby v případě odmítnutí bylo na řidiče automaticky pohlíženo jako na pachatele trestného činu se všemi dopady. Zkrátka odmítnutí se podrobit testu na alkohol se nesmí vyplatit.

Za zvážení stojí také další “novinka” v podobě zavedení minimálního bezpečného odstupu mezi vozidly. Ano, jedná se o novinku v uvozovkách. Zachování minimální vzdálenosti mezi vozidly totiž již funguje například v Rakousku nebo v Německu. Asi každý z nás už někdy zažil situaci, kdy se řidič za námi jedoucího auta držel nebezpečně blízko a sami tak dobře víte, jak je takováto jízda nejen nepříjemná, ale také nebezpečná.

Bohužel policie v současnosti nemá žádné nástroje, jak tento nešvar vymýtit. Zkrátka pokud se nestane nehoda, stačí, aby řidič tvrdil, že zachoval bezpečnou vzdálenost a v případě potřeby by stihl vozidlo bezpečně zastavit. Souhlasím proto s dopravními odborníky (například s Romanem Budským), aby byla pevně stanovena minimální bezpečná vzdálenost například v podobě jedné vteřiny (jedna vteřina na dálnici znamená necelých 40 metrů). Jedná se o prevenci, která zabrání (nebo alespoň sníží riziko) například hromadným nehodám na dálnici.

Poslední novinku považuji za zcela nekonfliktní. Jde o jednoduchou zákonnou formulaci v tom smyslu, že dopravní prostředky mohou být využívány pouze k účelu, ke kterému byly vyrobeny – tedy k bezpečné jízdě. Tento krok by předcházel nebezpečnému chování na silnicích, jako je například jízda motorkářů na zadním kole, driftování auty a podobně. Takové chování opět nepatří do bezpečného silničního provozu a může přinést velké škody a lidské neštěstí.

Budu moc rád, když mi napíšete na email nebo na mé sociální sítě svůj názor, jak se k těmto změnám stavíte a zda je podporujete, případně proč ne. Bezpečné silnice jsou cílem nás všech a věřím, že právě tyto změny by tomu mohly přispět.