Před pár dny se v Berlíně vedl evropský dialog o televizi. Sešly se tu desítky televizních lídrů a mediálních odborníků, kteří se zaměřili zejména na televizní trhy v Česku a Polsku.

Konference probíhala v budově ministerstva zahraničních věcí a zahajovali ji němečtí politici. Kupodivu nejvíc vychvalovali práci televizních reportérů, nad jejichž investigativními výkony ale jindy lamentují. Inu věděli, že hovoří před vlivnými mediálními manažery. V kuloárech se tomu smáli snad všichni účastníci setkání.

Ukázalo se, že polský televizní trh je přece jen rozvinutější, třeba sportovních kanálů je na něm 12 a zpravodajské už 4. Přesto se reprezentanti některých z nich přeli hlavně o to, zda u diváků vyhrávají komerční či veřejnoprávní vysílatelé. Možná i proto, že je jejich současná programová nabídka podobná, v posledních dvou letech hlavně v dramatické tvorbě, do které už komerční televize po vzoru těch veřejnoprávních úspěšně „fušují“.

Všechny ale trápí stejný problém. Před televizními obrazovkami dnes sedí převážně diváci starší 50 let. Diváci do 25 let dávají přednost počítačům, i-podům, mobilním telefonům a i-phonům. Paradoxně v době, kdy televizní vysílání zažívá obrovský boom díky digitalizaci, která umožňuje sledování pořadů interaktivním způsobem a ve větší kvalitě. Budou mít senioři chuť naučit se těchto možností využívat?


(foto - www.ceskatelevize.cz)

Berlínský dialog ukázal, že vysílatelé, ať už komerční či veřejnoprávní, mají nad čím přemýšlet: Co nabídnout mladé generaci, která televizní obrazovce věrnou generaci diváků 50+ za několik let vystřídá?!