Loni na podzim jsem po pětiletém starostování zjistil, že už to sám prostě nestíhám a že aspoň na poloviční úvazek potřebuju asistenta nebo asistentku. Rada obce zřízení tohoto místa schválila, v rozpočtu se na něj peníze našly, tak jsem vyhlásil výběrové řízení.

Prvním překvapením bylo, když se přihlásilo 31 uchazečů (28 žen a 3 muži). Takový zájem o poloviční úvazek v nenápadné obci a v okrese, kde je nejnižší míra nezaměstnanosti v republice (Praha-východ má 3,3 %, zatímco Praha-město i Praha-západ mají shodně 3,9 % ke konci roku 2011 podle MPSV) jsem, přiznám se, nečekal. Později jsem ale slyšel, že například na místo sekretářky se běžně hlásí stovky uchazeček i v Praze a okolí.

Protože z počtu přihlášek bylo jasné, že prostý pohovor stačit nebude, vypracoval jsem pro výběrové řízení počítačový test o devíti úlohách. Jeho základem byly praktické problémy, které musím při své práci řešit.

Jestliže hlavním výsledkem testů byl výběr mé asistentky, pak vedlejším, avšak nikoliv nezajímavým výsledkem bylo zjištění, jak naše školství připravuje absolventy pro praxi. A právě o tomto zjištění si teď dovolím napsat. K informacím o každé testové úloze a o tom, jak v ní byli uchazeči úspěšní, tedy přidám i svou úvahu o tom, co to vypovídá o našem školství a co by se podle mého názoru mělo ve školách dělat, aby úspěšnost v podobných testech - a především samozřejmě v praxi - byla vyšší.

Ještě pár technických podrobností: na vypracování testu bylo 70 minut, škola půjčila počítačovou učebnu, v pozvánce jsem sdělil, na jaké testy se mají uchazeči připravit; po tomto sdělení se jich asi 5 omluvilo, pár dalších odpadlo z jiných důvodů, nakonec se testu zúčastnilo 18 žen a 3 muži, podle nejvyššího ukončeného stupně vzdělání to bylo 6 s magisterským nebo inženýrským diplomem, jedna bakalářka, jedna s vyšším vzděláním (DiS), ostatní měli středoškolské vzdělání. Hodnocení bylo jako ve škole od 1 do 5; snažil jsem být přibližně stejně přísný, jako byli mí učitelé na základní a střední škole, i když nevím, jestli se mi to povedlo.

První úlohou bylo napsat řediteli Krajské správy a údržby silnic (bližší údaje v zadání samozřejmě nebyly, součástí řešení bylo vyhledat si je), že je třeba opravit propadlý propustek pod silnicí v Třemblatech. Druhou úlohou bylo napsat oznámení občanům, že v těch a těch dnech bude z technických důvodů vypnuto veřejné osvětlení.

U obou těchto úloh se jednou známkou hodnotil styl a druhou známkou formální úprava. Průměrná známka za styl byla 2,43, to nebylo špatné, padlo dokonce několik jedniček. Daleko horší byla forma; jedničku jsem nedal žádnou, sem tam dvojku, průměr 3,14. V čem byly problémy? Špatně napsaná adresa, chybějící mezery za tečkami na konci věty, chybějící tečky za číslem v datu, chybně umístěné nebo vynechané čárky ve větách, občas i vynechané slovo nebo slovo rozdělené mezerou na dvě části. Banální překlepy (např. "obvzláště"). Samé banality, ale nemůžete přece poslat dopis, který reprezentuje vaši instituci i vás osobně, když jsou v něm evidentní chyby. Některé dopisy měly chyb hodně, některé jen málo, ale bez chyby nebyl ani jeden.

Tedy první ponaučení pro naši školu: je třeba klást daleko větší důraz na stylistickou a hlavně formální stránku běžné písemné komunikace. Dopisy, zprávy, prezentace, rozhodnutí, oznámení a nejrůznější další písemnosti dnes na počítači musí psát prakticky každý absolvent střední školy a většinou je podle nich ve své práci i hodnocen, je to jeho vizitka. Škola mu musí dát rutinu, aby při psaní vůbec nemusel přemýšlet o tom, kam patří čárka, kam mezera, jak se píše adresa a vůbec jak má vypadat "vnější úprava písemných prací", jak tomu říkali naši předkové.

Na chvilku odbočím: i když jsem to v testech nehodnotil, považuji za nezbytné, aby psaní na klávesnici všemi deseti a poslepu bylo povinnou součástí jakéhokoliv středoškolského studia. Na klávesnici píše lékař, právník, inženýr, vědecký pracovník, obchodník, úředník, živnostník, učitel, účetní. Prostě každý, kdo chce v dnešním světě něčeho dosáhnout, musí často psát na klávesnici; a je obrovský rozdíl ve výkonnosti, jestli píše dvěma prsty a metodou vyhledávací, nebo poslepu a všemi deseti. Těch nejméně 95 % uživatelů počítačů, kteří neumí psát poslepu všemi deseti, je už makroekonomický faktor: čas, který ti lidé při své práci (ve volném čase je to jejich problém) stráví hledáním písmenek a neustálým přenášením pohledu z klávesnice na monitor a zpět, nás všechny stojí ročně mnoho miliard korun.

(Zvláštní poznámka pro Machovy Svobodné a pro členy Liberálního institutu: ano, vím, že je to "jejich problém" i při jejich výdělečné práci; ale v každém případě na to, že lékaři, právníci, inženýři, úředníci atd. neumějí efektivně psát na klávesnici, doplácíme všichni. Důsledkem neefektivity jejich práce je totiž nižší konkurence v daném oboru, tedy to, že za stejné peníze dostaneme my všichni na trhu v průměru horší službu. Dovedeno do důsledků, na horší kvalitu i jiných druhů vzdělání národa také doplácíme všichni, nejen ti nevzdělaní; tudíž vzdělání je oprávněně považováno za veřejný statek. Netvrdím ovšem, že to platí pro všechny druhy vzdělání; například určitě to neplatí pro vzdělání v oboru pokeru nebo tenisu a u mnoha jiných oborů to může být diskutabilní.)

Zpět k výběrovému řízení. Třetí a čtvrtá úloha prověřovala dovednosti při práci s tabulkovým procesorem, např. Excelem. Tabulkový procesor je dnes téměř nezbytný prostředek pro organizaci nejrůznějších dat, od adresáře s telefonními čísly přes seznam žadatelů o vodovodní přípojku až po rozpočet nebo přehled fakturace. Velmi často je přitom potřeba převádět tabulku z textového procesoru (např. z Wordu) nebo z webové stránky do tabulkového procesoru a po nějaké manipulaci (např. seřazení, sečtení apod.) zase zpět do textového procesoru.

V zadání třetí úlohy tedy byla tabulka 6 krát 6 buněk vyplněná dlouhými náhodnými čísly. Úkolem bylo sečíst čísla v každém řádku, čísla v každém sloupci a čísla v celé tabulce. Uchazeč musel tabulku převést z textového editoru do tabulkového procesoru, tam najít potřebné součty a výslednou tabulku převést zpět do textového editoru.

Zadání čtvrté úlohy znělo: Vytvořte v tabulkovém procesoru telefonní seznam pracovníků Astronomického ústavu a potom ho seřaďte podle telefonních čísel od nejmenšího po největší. Tabulku s telefonním seznamem mohli samozřejmě najít na stránkách ústavu, ovšem řazenou podle jmen. Opět bylo třeba tuto tabulku vložit do tabulkového procesoru, tam seřadit podle čísel a nakonec vložit do textového editoru.

Obě tyto úlohy dopadly katastrofálně, průměr známek byl 4,19 (náhodou u obou stejný). Například za třetí úlohu dostalo 16 z 21 uchazečů známku nedostatečnou, pak byla jedna dvojka, jedna trojka a tři jedničky. To je podle mého názoru evidentní selhání středního školství. Práce s tabulkovým procesorem je hned po práci s prohlížečem a s textovým editorem nejužitečnější počítačová dovednost a měla by být prakticky povinnou součástí středoškolské výuky. Když říkám "prakticky povinnou", myslím tím toto: každá slušná škola by to měla sama od sebe považovat za nezbytnou dovednost, měla by se chlubit tím, jak jsou její absolventi v používání základních počítačových aplikací dobří. (Samozřejmě každá škola až na rozumné výjimky, např. konzervatoře.)

Pátá úloha byla volná, tvůrčí a skoro odpočinková: Máte zorganizovat vítání nově narozených občánků naší obce; vymyslete, co všechno by mělo být součástí této akce, a popište jednotlivé kroky v její organizaci. Dopadla relativně dobře, průměr byl 2,9 - no ale to taky není žádná sláva.

Překvapilo mě především, jak málo uchazečů od sebe odlišilo dvě části úlohy: za prvé, co se bude dít při vítání samém, a za druhé, jaké organizační kroky se musí udělat předem, aby všechno dobře dopadlo. Vždyť většina lidí podobné akce občas organizuje, například rodinné oslavy, pro které je třeba a) rozhodnout, koho pozveme, b) dohodnout vhodný termín a najít místo, c) vymyslet, co se bude jíst a pít, d) vymyslet, co se musí koupit včetně dárků, e) a možná vymyslet nějaké překvapení navrch.

Má i toto škola učit? Myslím, že ano, i když jistě ne formou výkladu učitele, zápisu do sešitu a zkoušení u tabule. Prostě studenti musí čas od času dostat za úkol, aby sami (možná v malých skupinkách) připravili akci na dané téma; zpočátku jim učitel radí víc, později už jsou hodnoceni nejen za provedení, ale i za samostatnost. Nepochybně jim to bude užitečnější než naučit se, jaký tvar listu má další rostlina nebo jaké další dílo napsal náš národní klasik.

Další dvě úlohy byly těžké, testovaly schopnost poradit si s neočekávaným problémem, na který nejsme připraveni a školeni.

Šestá úloha zněla: Na krajský úřad musíme dodat majetkovou a provozní evidenci naší čistírny odpadních vod. Zjistěte, co vlastně musíme udělat, a popište jednotlivé kroky.

Když nevíš, co udělat, zadej to do Googlu. Na dotaz "majetková a provozní evidence" dostaneme hned na začátku jistou stránku Ministerstva zemědělství a pak už jde jen o to porozumět psanému textu - byť to u úřednických produktů nebývá vždy jednoduché. V tomto případě to asi opravdu jednoduché nebylo: 11 pětek, 7 čtyřek, dvě trojky, jedna dvojka, žádná jednička. Průměr 4,33.

Ovšem byl to problém ze života, krajský úřad po nás tu majetkovou a provozní evidenci krátce před testováním opravdu chtěl. Podobných problémů musíme na obci řešit desítky; a přece si na ně nebudeme najímat firmu za třicet tisíc, když máme odpovědnost za peníze daňových poplatníků.

Je zajímavé, že vítězka testu a celého výběrového řízení zrovna na této úloze pohořela; ale když pak už byla v práci a stejný problém musela vyřešit v reálu, zvládla to velmi dobře. Porovnám-li mzdové a režijní náklady na práci, kterou s tím měla, s oněmi 30 000 korunami, co by to odhadem stálo u externí firmy, myslím, že jsme daňovým poplatníkům ušetřili takových 29 500 Kč. No, třeba přeháním, možná by se našla i firma, která by za to chtěla jen dvacet tisíc. Ale opět je vidět, že schopní a (rozumným způsobem) vzdělaní absolventi škol znamenají úsporu pro nás všechny. Za ty ušetřené peníze se dají pořídit například dvě lampy veřejného osvětlení i se stožáry a prací.

Učit, či neučit podobné dovednosti ve škole? Určitě neučit konkrétní dovednost "jak zajistit majetkovou a provozní evidenci"; ale určitě učit obecnou dovednost "jak řešit problémy". O tom jsem ostatně v jednom blogu zde na Aktuálně kdysi psal zde; i ve fyzice musí být jedním z našich cílů naučit žáky řešit problémy.

V sedmé úloze dostali uchazeči soubor s textem zákonu 128/2000 Sb. o obcích a měli zjistit, kdo jmenuje a odvolává ředitele základní školy, která je příspěvkovou organizací obce. Svou odpověď měli také odůvodnit odkazem na příslušný paragraf, odstavec a písmeno zákona, z kterého to plyne.

Průměrná známka byla opět 4,33 a uspokojivě úlohu nevyřešil nikdo. Zkoušelo se v ní, jak uchazeč dokáže vyhledávat relevantní pasáže v delším dokumentu a jak dokáže porozumět psanému textu.

Texty našich zákonů mají nejrůznější odbornou a stylistickou úroveň. Ty nejnesrozumitelnější pocházejí z dílny ministerstva financí a ministerstva práce a sociálních věcí; jako ukázku si zde dovolím ocitovat § 22a odst. 3 zákona 589/1992 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení: "Platbu zaplacenou zaměstnavatelem v období od prvního dne kalendářního měsíce do dne předcházejícího dni splatnosti pojistného za předcházející kalendářní měsíc nelze přede dnem jeho splatnosti použít na úhradu dlužného penále ani považovat za přeplatek podle § 17." Takový text bych si opravdu nedovolil předložit uchazečům o práci v našem obecním úřadu, ale zákon o obcích je ještě docela srozumitelný a logický.

Kdybych byl v kůži uchazeče, začal bych v zákoně o obcích vyhledávat řetězec "škol". Nenašel bych nic rozumného, tak bych zkusil "příspěv". To už je lepší: podle § 84 odst. d má zastupitelstvo právo zřizovat a rušit příspěvkové organizace, ale o jmenování a odvolávání ředitele zatím pořád nic. Zkusíme ještě "zřizov" - a po pár kliknutích jsme u cíle; podle § 102 odst. 2 písm. b je radě obce vyhrazeno "plnit vůči právnickým osobám a organizačním složkám založeným nebo zřízeným zastupitelstvem obce ... úkoly zakladatele nebo zřizovatele." Takže ředitele odvolává rada obce.

Uznávám, že tato úloha byla těžká, dnes bych ji možná do testu nedal, ale jak ukazuje předchozí vyhledávací strategie, není neřešitelná. Ostatně s obtížnými úkoly se lidé ve svém životě setkávají; a prvním předpokladem úspěchu je neleknout se jich a nehodit před nimi flintu do žita. Přece přijít na výše popsaný postup - mechanické vyhledávání nějakých vhodně volených řetězců - nevyžaduje žádnou zvláštní genialitu.

O tom, jak připravovat na podobné problémy ve škole, platí totéž, co jsem napsal výše k úloze číslo šest. Škola nemůže studenty připravovat na žádný konkrétní z takto nestandardních a nečekaných problémů - pravě proto, že jsou nestandardní a nečekané. Ale může jim předkládat náhodně vybrané nestandardní a nečekané problémy, tedy úkoly toho druhu jako zde šestý a sedmý. Cílem je především, aby se studenti otrkali, aby věděli, že i zdánlivě neřešitelné problémy se nakonec nějak vždy vyřešit dají, aby nad nimi neztráceli hlavu. A oborově mohou tyto problémy, které se zdají být těžší, než ve skutečnosti jsou, patřit kamkoliv; zde to byly problémy právní a správní, ale třeba do své učebnice astrofyziky pro gymnázia jsem napsal spoustu fyzikálních problémů obdobného typu - na první pohled těžké, přitom však k vyřešení stačí dobrý nápad a dvě tři aritmetické operace.

Osmá úloha testovala ekonomické myšlení: "Podle cenového výměru ministerstva financí můžeme nepodnikajícím občanům účtovat nájemné z pozemků maximálně 8 Kč za m2. Občan má v nájmu obecní pozemek o výměře 500 m2, chtěl by ho koupit a nabízí nám za něj 200 000 Kč. Je pro obec ekonomicky výhodné pozemek za tuto cenu prodat, nebo ne? Odpověď odůvodněte."

Dostane-li obec za pozemek 200 000 Kč a uloží je na účet do některé z renomovaných bank, dostane dnes úrok menší (o hodně menší) než 1,5 %, tedy 3000 Kč ročně; to se snadno najde na webu. Naproti tomu nájemné činí 500 m2 . 8 Kč/m2 = 4000 Kč ročně. Navíc neprodáme-li, obci pozemek zůstane a prodat ho může později, kdyby se to ukázalo výhodnější. Samozřejmě je možno investovat 200 000 Kč i s vyšším výnosem než 1,5 % ročně, tam je ovšem i vyšší riziko. U vlastnictví pozemku je riziko prakticky nulové. Výhodnější je tedy neprodávat.

Jako správné řešení bych klidně ohodnotil i opačný závěr, tedy prodat, ale jen kdyby byl rozumně ekonomicky odůvodněn.

Výsledek byl žalostný, průměrná známka 4,52, nejhorší ze všech úloh. Šestnáct pětek, jen dvě dvojky a žádná jednička, odůvodnění většinou chyběla. To je překvapivé tím spíš, že jde o docela rutinní ekonomickou úlohu: porovnání výhodnosti dvou investic. Studenti mohou procvičovat různé její varianty v hodinách matematiky, ani speciální předmět ekonomika k tomu není třeba. O tom, že by každý středoškolák měl ovládat základy ekonomického myšlení, snad není pochyb. Vždyť podobná rozhodnutí musí ve svém životě občas dělat každý, nejen profesionální ekonom nebo starosta.

Zbývá poslední úloha, teď zase spíš relaxační: zjistěte, pod které cestmistrovství v rámci Krajské správy a údržby silnic patří naše obec a kdo je cestmistrem. Jednoduché googlování, ale i tak průměrná známka 3,95.



Mým prvotním cílem bylo samozřejmě porovnat uchazeče mezi sebou a vybrat z nich nejlepšího. Přibrat k tomu jako vedlejší produkt hodnocení českého školství se může zdát příliš odvážné: lze namítat, že za prvé jsem měl k dispozici jen malý a nereprezentativní statistický soubor a za druhé, že hodnotíme-li výsledky nějakého testu, musíme vždy s něčím srovnávat, a já jsem nemohl mezi sebou srovnávat podle výsledků ani jednotlivé školy, ani národy, jako to dělá PISA.

Nereprezentativnost souboru je ovšem relativní: ti, kteří se účastnili našeho testování, sice netvořili reprezentativní vzorek populace celého národa (to by mezi nimi museli být i univerzitní profesoři i absolventi zvláštní školy), ale určitě dobře reprezentovali soubor všech uchazečů o administrativní práci.

K námitce malého statistického souboru bych uvedl toto: jestliže z 21 testovaných uchazečů ani jeden nebyl schopen napsat běžný úřední nebo obchodní dopis bez formálních chyb, pak z jednoduché statistické analýzy plyne, že (při 95 % úrovni spolehlivosti) je v naší zemi mezi uchazeči o administrativní práci méně než 0,25 % lidí, kteří napsat takový dopis zcela bez chyby dokážou. Jen jeden ze 400! To je myslím v každém případě alarmující zjištění.

Pokud jde o srovnání: nesrovnával jsem s jinými soubory uchazečů, srovnával jsem ale s praktickými potřebami určitého pracovního místa; obdobných míst jsou u nás statisíce a víceméně všechna jsou obsazena. Můžeme předpokládat, že ti, kteří v nich pracují, jsou svými kvalitami srovnatelní nebo jen o málo lepší než uchazeči, kteří se hlásili k nám. Opět máme důvod ke znepokojení: například úroveň státní správy není, řeknu-li to opatrně, příliš dobrá, právě pro nepříliš dobrou úroveň jejích pracovníků. A vůbec nejde jen o státní správu: například soukromá firma ČEZ není schopna dát na svůj web elektronicky vyplňovatelné formuláře, má tam jen nevyplňovatelná pédéefka, která si musíte vytisknout a vyplnit rukou nebo na psacím stroji. To nesvědčí o vysoké úrovni jejích úředníků a už vůbec ne jejích manažerů.

Prostě produkuje-li naše školství takové absolventy, pak se nemůžeme divit, že se spousta peněz státu, samospráv i soukromých firem hloupě promrhá. Všimněte si: neříkám "rozkrade", říkám "hloupě promrhá", protože jsem přesvědčen, že peněz, které se promarní z hlouposti, je dokonce víc než těch, o které přijdeme nepoctivostí (a že těch taky není málo!).

O tom, co by podle mého názoru měly naše školy učit jinak nebo učit vůbec, snad někdy napíšu samostatný blog.



A ještě na závěr: jak jsem si vybral asistenta/asistentku? Výborně. Je to žena se středoškolským vzděláním, testy udělala nejlépe ze všech; její průměrná známka byla 2,71 (jediná s průměrem lepším než 3, byla lepší než všichni zúčastnění vysokoškoláci; pro srovnání, průměrná známka všech uchazečů byla 3,75 a druhou nejhorší známku měl muž s vysokoškolským vzděláním). Je schopná a samostatná a dnes už nedokážu pochopit, jak jsem se bez ní ve své práci mohl tak dlouho obejít.