Příspěvek k připravované revizi Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání

1. Současný stav

Cituji z několika nedávno vydaných pracovních sešitů a učebnic pro základní školu, podle kterých se skutečně učí:

“Rozhodni o správnosti tvrzení, zakroužkuj svou volbu a z písmen sestav tajenku:

• Alkeny obsahují ve svých molekulách dvojnou vazbu.

• Propan patří mezi alkeny. ...

Roztřiď následující látky na alkany, alkeny a alkyny: ...” (Pracovní sešit pro 9. ročník ZŠ)

“Najdi chyby a oprav je: Ve 2. polovině 15. století vládla v Anglii dynastie Plantagenetů. Král Jindřich VIII. byl ženatý se španělskou princeznou, ale jelikož s ní měl jen syna, chtěl se s ní nechat rozvést. ...” (Pracovní sešit pro 7. ročník ZŠ)

“Do jednotlivých rámečků zapiš, který zástupce stejnokřídlých je popisován:
• Nejhlučnější hmyz, který dokáže vyluzovat zvuky o frekvenci až 120 decibelů, což odpovídá např. startujícímu letadlu.

• Larvy tohoto hmyzu se při sání rostlinných šťáv obalují chomáčkem pěny na ochranu proti vysychání a predátorům. ...” (Pracovní sešit pro 6. ročník ZŠ)

“Publius Vergilius Maro (70-19 př. n. l.). Římský básník, je autorem díla Bucolica, idyla z venkovského pastýřského prostředí. V pozdější tvorbě se věnuje tématům podporujícím sebevědomí římského národa.” (Učebnice literatury pro 7. ročník ZŠ)

“Které ze slov přeneslo svůj význam metonymicky? a) oko, b) ručička, c) segedín.

Metafora je přenášení slovního významu na základě a) vnitřní souvislosti, b) vnější podobnosti, c) vnější podobnosti nebo vnitřní souvislosti” (Pracovní sešit pro 8. ročník ZŠ)



Ne, nevybíral jsem extrémně křiklavé případy. Náhodně jsem otevřel různé učebnice a pracovní sešity a některé hrůzy, které jsou pro naši dnešní výuku na základních školách typické, jsem vyfotil a pak doslova přepsal sem. Bylo jich dost prakticky na každé stránce.

Odkud se k těm hrůzám došlo? V 70. letech minulého století ministerstvo školství schválilo “novou koncepci vzdělávání”, jejíž podstatou bylo, aby se na základních školách učilo “vědecké”, fakticky vysokoškolské učivo. Nejméně jedna generace pedagogů se tímto způsobem opravdu učila a získala představu, že tak se prostě učí. A na rozdíl od tehdejšího totalitního režimu ten demokratický už neměl takovou donucovací sílu, aby je a jejich žáky a nástupce “přeškolil” zpět k něčemu rozumnějšímu.

Takže devítileté dítě musí při zkoušení ve 3. třídě odříkávat nazpaměť vědeckou definici podstatného jména, místo aby se naučilo – pro praktické použití např. při výuce cizích jazyků - podstatná jména rozeznávat na příkladech, pokusem a omylem, jako se děti mimo školu přirozeně učí všechno ostatní.

2. Co je v základním vzdělávání zbytečné

To, jak je člověk vzdělaný, rozhodovalo o kvalitě jeho života i o jeho společenském postavení vždycky a dnes to platí ještě víc než v minulosti. Ale vzdělání, které o tom rozhoduje, není samozřejmě to, které “dávají” výše uvedené nesmyslné učebnice.

Kdy žil Jindřich VIII. Plantagenet nebo co je metonymie, se samozřejmě člověk může naučit na vyšší úrovni škol podle svého zaměření a pak povolání, může se to dokonce naučit i v dětství, má-li o to vlastní zájem, a samozřejmě škola by ho v tom měla podle možností podporovat (díky internetu to je daleko jednodušší než dřív), ale je nesmyslným marněním vzácného času, když se takové “velké vědě” při výuce všech dětí věnuje základní škola.

Kritérium je jednoduché. Ví většina vysokoškolsky vzdělaných lidí (ne specialistů v oboru), co je to metonymie? Kdy žil a co napsal Publius Vergilius Maro? Jakou vazbu obsahují ve svých molekulách alkeny? Když ne, pak to určitě není vědomost důležitá pro běžný život. Jestli jste se to někdy učili, pak jste to rychle zapomněli, jestli neučili, nevadí, nikdy jste to nepotřebovali. A kdybyste to náhodou opravdu potřebovali, dnes to dokážete zjistit během pár minut.

3. Co je v základním vzdělávání nezbytné

Naopak existuje řada kompetencí (tj. dovedností, vědomostí, návyků, postojů a schopností), které každý svéprávný člověk musí do své dospělosti získat, má-li žít slušný život a nemá-li se dostat do problémů.

Které to jsou? Kritériem, jakýmsi “testem proporcionality”, jak říkají právníci, je opět to, s čím se v životě setkáme, co nám v životě opravdu pomůže, co je pro většinu lidí „obvyklé a užitečné“.

Níže v odst. 4 jsem se pokusil ty hlavní kompetence sepsat, některé věci jsou asi nesporné, o jiných se dá diskutovat, na něco jsem zapomněl. Podstatné je, abychom nesporně důležité věci do základního vzdělávání zařadili, ty nesporně nesmyslné z něj vyřadili a o těch hraničních začali diskutovat.

Soupis, který uvádím níže, by se dal označit jako jádro základního vzdělání: to znamená, že by ho měl ovládnout každý absolvent základní školy – i každý “čtyřkař”. Jádro neobsahuje žádnou speciální profesní přípravu ani přípravu pro další studium, je to jen nezbytná podmínka slušného života v dospělosti.

Ale samozřejmě škola musí každému žákovi nabízet víc.

Například v matematice by každý žák měl na konci základní školy ovládat základní početní úkony (s malými čísly zpaměti, s většími na kalkulačce) a měl by umět “matematizovat jednoduché reálné situace”, tj. například “benzin stál 1200 Kč, jeli jsme čtyři, kolik dá každý?” nebo “v kolik musíme vyjet, když pojedeme 300 km a máme tam být ve dvě odpoledne?”.

Většina žáků by navíc měla umět prakticky používat přímou a nepřímou úměrnost a procenta.

A podle okolností aspoň desetina by měla ovládat i základy algebry a používat sinus a kosinus, protože to budou potřebovat při dalším vzdělávání a v práci.

Stejně tak musí škola “nabízet víc”, nebo spíš vést žáky k takovému “víc” i v hudbě, v jazycích, ve sportu, v přírodních vědách apod. Ale to jádro musí být nepodkročitelné minimum pro každého.

Kromě dovedností a vědomostí, jejichž příklady jsem uvedl, jsou pro kvalitní život ve společnosti nutné i jiné kompetence, především návyk slušného chování nebo rozumné hygieny, záporný postoj k nepoctivosti nebo k násilí, osobnostní vlastnosti jako např. odvaha nebo podnikavost, schopnost soucitu, schopnost prožitku uměleckého díla apod. Základní škola musí daleko víc než dnes tyto kompetence žákům vštěpovat, žáky skutečně vychovávat. Porovnáme-li, kolik času a úsilí je při dnešní výuce věnováno na jedné straně biflování rádoby “vědeckých” vědomostí a na druhé straně výchově k poctivosti nebo ke zdravému životnímu stylu bez opíjení se a bez kouření, dojdeme k velmi smutnému výsledku. Tento nepoměr je nutno co nejdřív změnit.

4. První nástřel jádra základního vzdělávání

a) Čtení i poslech jednoduchého textu s porozuměním; tím „jednoduchým textem“ rozumím to, co i jen velmi málo vzdělaný člověk čte nebo potřebuje číst: nápisy, důležitá upozornění, skoro všechny texty, s kterými se setkáme na ulici, jednoduché návody, jednoduché novinové články, jednoduchou uměleckou literaturu (pohádky, dětská literatura), běžné (např. rodinné) e-maily apod.

b) Srozumitelný mluvený projev, přijatelné vystupování (včetně neverbální komunikace).

c) Psaní jednoduchého textu srozumitelným a gramaticky i pravopisně přijatelným způsobem (třeba ne stoprocentně správně, ale nepsat jako negramotný primitiv), zejména v běžných situacích (vlastní zápisky, e-maily, texty na internetu, vzkazy a upozornění pro jiné apod.).

d) Jednoduché každodenní počítání: sčítání a odčítání zpaměti aspoň do 20, malá násobilka, jednoduché dělení. Práce s kalkulačkou (jen sčítání, odčítání, násobení, dělení). Matematizace jednoduchých situací (např. vyúčtování nákupu, rozúčtování společných nákladů - i za použití kalkulačky, ale musí vědět, co do ní naťukat.)

e) Základní domluva v angličtině (angličtina musí být vždy prvním cizím jazykem): aktivně i pasivně používat aspoň 500 nejčastějších slov, k tomu nezbytnou gramatiku (množné číslo, časování aspoň v přítomném čase). Umět se domluvit, i když nemluvím gramaticky správně.

f) Poznat běžné rostliny a živočichy (pampeliška, dub, koza, jelen, slon atd.), vědět, co potřebují k životu, kde se s nimi setkáme, případně k čemu je využíváme, na úrovni „co je obvyklé a užitečné“. Umět aspoň minimálně pečovat o pokojové rostliny, o květiny a zeleninu na zahrádce, o domácí zvířata.

g) Znát lidské tělo, vědět, co mu nejvíc škodí a získat návyk vyhýbat se škodlivým nebo riskantním činnostem, získat základní hygienické návyky, vědět, kdy jít k doktorovi a kdy to ještě není třeba, umět ošetřit jednoduché úrazy a léčit jednoduchá onemocnění, umět ošetřovat nemocného, zejména dítě, vědět, kdy a jak používat běžně dostupné léky (aspirin apod.).

h) Seznámit se s praktickými důsledky užívání návykových látek a jiných závislostí, od kouření a alkoholu přes tvrdé drogy až ke gamblerství (ne „přednáškou od tabule“, ale drsnými filmy a příběhy); mít k nim záporný postoj a naučit se je v praxi tvrdě odmítat.

i) Základní dovednosti a návyky potřebné při péči o dítě (i pro kluky).

j) Základní dovednosti a návyky potřebné v domácnosti (i pro kluky): základy vaření, uklízení, uspořádání bytu, oblékání, kosmetika apod.

k) Základní dovednosti a návyky potřebné při sociální komunikaci v rodině i ve společnosti: zdvořilost, slušnost, poctivost, přiměřená asertivnost, vztahy mezi pohlavími, základy sexuální výchovy, prevence i řešení konfliktů mezi lidmi, zejména blízkými.

l) Základní dovednosti fyzikální: především měření délky, času, objemu (např. při vaření), teploty, hmotnosti, vztah mezi rychlostí, vzdáleností a časem („jedu stovkou, kolik ujedu za dvě hodiny?“), jednoduché převody jednotek (2000 m = 2 km), prakticky použitelná představa o tom, co je napětí, proud, výkon, práce, páka, elektrický obvod, vyznat se v jízdním řádu apod. (Nejde tady o žádné „vzorečky“, např. představa o páce je kvalitativní, něco jako má každý manuálně pracující člověk; u napětí umět rozlišit napětí baterie, které nám neublíží, od nebezpečného napětí 230 V a velmi nebezpečného vysokého napětí. Jde o základy technické fyziky, které musí znát – a určitě zná – každý řemeslník nebo dělník.)

m) Základní dovednosti chemické: rozeznávat běžné chemické látky (benzín, líh, měď apod.), umět pracovat s látkami běžně používanými v domácnosti (např. ředění roztoků), dodržovat základní pravidla bezpečnosti (benzín a ředidla hoří, louh na čištění odpadu mě může poleptat).

n) Základní dovednosti technické: umět řezat, vrtat, šroubovat apod., postavit jednoduchý výrobek nebo stavbu ze dřeva, z cihel nebo z betonu, nebát se pustit se do práce a potřebnou věc vyrobit, ovládat základní zásady bezpečnosti práce. (Každý by měl ovládat základy manuální zručnosti; pro některé žáky to bude jedna z mála příležitostí vyniknout nad ostatní. Vidím okolo sebe lidi, kteří sotva prolezli základní školou nebo učňákem, ale jsou skvělí technici, dokážou si poradit se spoustou praktických technických problémů. Kromě toho se žáci na takových dílenských pracích učí pečlivosti, která je potřeba při úplně každé práci.)

o) Základy práva, které potřebuje každý: práva občanského (smlouvy, na co si dát pozor před podpisem, vlastnictví, nájem apod.), rodinného, pracovního, poznat základní trestné činy a přestupky, získat představu, co za ně hrozí. Mít představu, jak se domoci svého práva, a umět rozhodnout, kdy si musím nechat poradit od odborníka. Získat hodnotový postoj „nebát se a nekrást“.

p) Základy praktické ekonomiky: jak hospodařit v rodině, kolik stojí základní životní potřeby, jaké jsou typické výdělky, kdy a za jakých podmínek je rozumné si půjčit a kdy ne, rizika, kterým se musí vyhnout (hazard, jednání s neznámými nevěrohodnými lidmi apod.), základy jednoduchého podnikání (co dělat, když chci být kadeřnicí nebo instalatérem).

q) Základní dovednosti zeměpisné: znát okolí své obce nebo ulice, znát významná města, řeky, pohoří, státy apod. naší země, Evropy a světa („co je obvyklé a užitečné“), mít představu o tom, jak dnes vypadá skutečný život lidí v různých oblastech světa. Umět si zorganizovat cestu autobusem, vlakem, autem, vyznat se v jednoduché mapě (na mobilu i na papíře), nebát se světa a cestování, přistupovat k cizincům stejně jako k našim lidem.

r) Základní vědomosti historické („co je obvyklé a užitečné“), zejména z historie nedávné a aktuální; mít představu, jak dřív (před 20, 50, 100 lety) lidé žili, čemu se musíme určitě vyhnout (válce, nenávisti, holokaustu), co k těmto hrůzám může vést.

s) Setkat s uměleckými díly z různých oborů (slovesnými, výtvarnými, hudebními) a učit se jejich prožitku tak, aby se s takovými díly rádi setkávali i v dalším životě. Umět aspoň trochu zpívat a kreslit.

t) Naučit se přiměřeně sportovat, např. hrát fotbal, a získat návyk tělesného pohybu.

u) Získat základní povědomí o veřejné správě: o co se starají obce, kraje a stát, kdy a jak se každý občan může stát účastníkem správního řízení (dopravní nebo jiné přestupky, stavební řízení apod.) a co to pro něj znamená (každý občas udělá přestupek, každý musí vědět, co pak); základní povědomí o ústavním systému (parlament, vláda, prezident, jak vznikají zákony, jak se volí, co znamená „právní stát“, jaká základní práva má každý občan). Omezení daná zákony nevnímat negativně, ale jako vlastní ochranu (kdyby nebylo stavebního řízení, mohl by mi někdo za domem postavit hlučnou pilu nebo smradlavou chemičku; kdyby nebyly nebo se nedodržovaly dopravní předpisy, mohl by mě někdo srazit).

v) Získat základní informatickou gramotnost (práce s počítačem a s mobilem).

w) Naučit se rozlišovat mezi důvěryhodnými a nedůvěryhodnými informacemi, lidmi, médii (nenaletět „šmejdům“, nenechat se zblbnout reklamou, kriticky hodnotit všechny informace).

5. Závěr

Určitě jsem tady nenapsal všechno, ale smysl je snad jasný.

Nakonec bych chtěl ještě jednou zdůraznit, že celým jádrem musí v daleko větší míře než dnes pronikat mravní, hodnotová výchova: krást se nemá, podvádět se nemá, ubližovat jiným se nemá, musíme si pomáhat, mít soucit se slabšími, ubližování se nejen neúčastnit, ale ani ho neschvalovat apod. Taková výchova k hodnotám se samozřejmě nedá „zkoušet u tabule“, ale ve škole musí být přítomna každý den, každou hodinu – např. i ve formě vypravování a hodnocení různých „příběhů ze života“.