Blog z Káhiry: Život bez bin Ládina
Je to zajímavá konstelace probudit se do rána, jehož hlavní náplní je smrt šéfa Al-Káidy, v metropoli nejlidnatější arabské země.
Přijali to tady Káhiře s klidem, žádné oslavy ani smutek. Někteří jsou náchylní věřit tomu, že jde o nějakou zákulisní konspirační dohodu, protože Usáma byl podle nich vlastně americký agent, alespoň původně. (Viz. má pondělní reportáž na Aktuálně.cz). Zajímavý je důraz, který místní média kladou na to, že Bin Ládin je Saúd. Téměř všude o něm hovoří jako o „Saúdském Arabovi Usámu bin Ládinovi).
Al-Káida jako fenomén Bin Ladinovou smrtí nekončí. Proto, že to už vlastně není žádná organizace s pevnou strukturou a jasným vedením. Al-Káida se transformovala na ideologii, kterou vyznávají na mnoha místech skupiny extremistů, navzájem nepropojených. Bin Ládin a jeho dvojka Egypťan Ajmán Zaváhrí sice občas vydali z Pákistánu nějaké prohlášení na videu, ale sotva v posledních letech řídili nějaké útoky nebo k nim dávali nějaké příkazy.
Co mají společného například stoupenci takzvané africké odnože Al-Káidy z Maroka, dvacetiletý Saúd, zatčený letos v USA za nákup chemikálií na internetu či dva Libanonci, kteří se před několika lety pokusili odpálit nálože na německých nádražích?
Neznají se, nevědí o sobě, neřídí je stejná osoba. Neřídí je vlastně nikdo. Spojuje je stejná ideologie, nenávist a způsob, jak ji demonstrovat. Bin Ládin je pro ně vzorem, který kopírují. Není a nebyl jejich šéfem, jen duchovním vůdcem a inspirací.
Nepochybně jím bude i po smrti. Smrtelné útoky, nesoucí znaky Al-Káidy (například snaha o provedení několika útoků ve stejném čase) neustanou se smrtí původního vůdce a záleží stejně jako dosud hlavně na připravenosti zpravodajských a bezpečnostních složek ve světě (nejen těch západních), nakolik se jim podaří bránit.
Předpokládám ale, že američtí komentátoři, analytici a politici, kteří Obamovi dosud vyčítali, že oslabuje bezpečnost Ameriky a ustupuje teroristům, teď trochu skřípou zuby. Právě on nakonec dostal Bin Ládina! Republikánský protikandidát Obamy - ať už jím bude kdokoliv - to bude po dnešku mít ve volebním klání o něco těžší.
Přijali to tady Káhiře s klidem, žádné oslavy ani smutek. Někteří jsou náchylní věřit tomu, že jde o nějakou zákulisní konspirační dohodu, protože Usáma byl podle nich vlastně americký agent, alespoň původně. (Viz. má pondělní reportáž na Aktuálně.cz). Zajímavý je důraz, který místní média kladou na to, že Bin Ládin je Saúd. Téměř všude o něm hovoří jako o „Saúdském Arabovi Usámu bin Ládinovi).
Al-Káida jako fenomén Bin Ladinovou smrtí nekončí. Proto, že to už vlastně není žádná organizace s pevnou strukturou a jasným vedením. Al-Káida se transformovala na ideologii, kterou vyznávají na mnoha místech skupiny extremistů, navzájem nepropojených. Bin Ládin a jeho dvojka Egypťan Ajmán Zaváhrí sice občas vydali z Pákistánu nějaké prohlášení na videu, ale sotva v posledních letech řídili nějaké útoky nebo k nim dávali nějaké příkazy.
Co mají společného například stoupenci takzvané africké odnože Al-Káidy z Maroka, dvacetiletý Saúd, zatčený letos v USA za nákup chemikálií na internetu či dva Libanonci, kteří se před několika lety pokusili odpálit nálože na německých nádražích?
Neznají se, nevědí o sobě, neřídí je stejná osoba. Neřídí je vlastně nikdo. Spojuje je stejná ideologie, nenávist a způsob, jak ji demonstrovat. Bin Ládin je pro ně vzorem, který kopírují. Není a nebyl jejich šéfem, jen duchovním vůdcem a inspirací.
Nepochybně jím bude i po smrti. Smrtelné útoky, nesoucí znaky Al-Káidy (například snaha o provedení několika útoků ve stejném čase) neustanou se smrtí původního vůdce a záleží stejně jako dosud hlavně na připravenosti zpravodajských a bezpečnostních složek ve světě (nejen těch západních), nakolik se jim podaří bránit.
Předpokládám ale, že američtí komentátoři, analytici a politici, kteří Obamovi dosud vyčítali, že oslabuje bezpečnost Ameriky a ustupuje teroristům, teď trochu skřípou zuby. Právě on nakonec dostal Bin Ládina! Republikánský protikandidát Obamy - ať už jím bude kdokoliv - to bude po dnešku mít ve volebním klání o něco těžší.