Když jsme před dvěma lety s kolegou Pavlem Tomáškem připravovali zpravodajství pro neděli po sobotních slovenských volbách, výsledkem byl materiál, jak se zvláštním způsobem Češi a Slováci sedmnáct let po rozdělení společné federace volbami spojili.



Volby v obou zemích dělily na začátku léta 2010 od sebe jen dva týdny a dopadly podobně. V obou zemích vyhrála levicová strana, ale nenašla koaličního partnera a tak vládu sestavily pravicové strany, které sice nevyhrály, ale dohromady většinu daly.

Po těchto sobotních volbách na Slovensku se s trochou nadsázky a zjednodušení dá napsat, že si tentokrát Slováci našli vzor nikoliv ve svých západních, ale jižních sousedech. Maďarech.

Směr Roberta Fica dostal úctyhodných 44 procent a sám bude mít v parlamentu většina. Při posledních maďarských volbách strana Fidesz premiéra Viktora Orbána získala 52 procent hlasů a v parlamentu má dokonce dvoutřetinovou ústavní většinu.

Fakt, že jedna jediná strana získá ve volbách v parlamentu tak obrovskou podporu, že jí to stačí na vytvoření jednobarevné vlády, je v poměrném volebním systému v demokratické zemi výjimečný. Nevzpomínám si, že by se to v posledních letech v Evropě někomu kromě Fica na Slovensku a Orbána v Maďarsku podařilo. Dokonce ani v tuniských volbách loni islámské straně An-Nahda 42 procent hlasů na většinu nestačilo.

Mimořádně silná podpora pro jednu stranu ukazuje na to, že země má za sebou nějaký průšvih a voliči někoho za něco trestají. Ve slovenském případě jde o korupční kauzy Gorila a Sasanka, v maďarském šlo o vědomé lhaní dříve vládnoucích socialistů o ekonomickém stavu země.

Orbánova maďarská vláda je v Bruselu neoblíbená. Kvůli justici, tiskovému zákonu a nestandardnímu způsobu snižování rozpočtového schodku (více o tom v článcích o Maďarsku na Aktuálně.cz). Slovensku za Fica by podobné problémy hrozit neměly. Směr představuje typickou proevropskou levici, byť někteří levicové evropští kolegové Fica v letech 2006 až 2010 kritizovali za to, že vzal do vlády Slotovy nacionalisty ze Slovenské národní strany.

Něco takového se opakovat nebude. Nejenže Směr může vládnout sám, ale národovci se do parlamentu vůbec nedostali. Na slovenské politické scéně tak ubude agresivity, urážek a nenávisti vůči sousedům. To mohou rozumní Maďaři rozumným Slovákům závidět. Maďarští nacionalisté ze strany Jobbik podporu neztrácejí a do parlamentu by se znovu dostali (Tady je třeba spravedlivě říci, že názory Jobbiku jsou ovšem extrémnější, nenávistnější a primitivnější než Slovenské národní strany).

Co udělají vlády jedné strany v Budapešti a Bratislavě se slovensko-maďarskými vztahy? Kombinace Fico – Orbán asi přílišnému zlepšení nahrávat nebude. Fico je ve směru k Maďarsku útočnější než byla Radičová a v Maďarsku je zase Orbánův Fidesz více protislovenský než tamní levice. A vzpomeňme si, jak se Orbán před lety pustil i do českého premiéra Miloše Zemana kvůli Benešovým dekretům…

Tak alespoň že Jobbik a Slovenská národní strana zaplaťpánbůh v těch vládách nejsou.