Mandela a Thatcherová. Aneb o terorismu a komunismu
O osm měsíců přežil Nelson Mandela Margaret Thatcherovou.
Když bývalá britská premiérka 8.dubna zemřela, Jihoafričané moc nepředstírali nějaké dojetí.
Vládnoucí Africký národní kongres vydal stručné prohlášení, kondolující „britskému lidu“ a na Twitteru či Facebooku se to v zemi hemžilo příspěvky, oslavujícími fakt, že Mandela Thatcherovou přežil, přestože byl o šest let starší.
Britská expremiérka ještě v roce 1987 označila Mandelův Africký národní kongres za typickou teroristickou organizaci, odmítala ekonomické sankce proti režimu apartheidu v JAR a zůstávala ve světě téměř osamocena v tom, jaké měla pochopení pro předáky bělošské vlády a jak je odmítala kritizovat.
Obzvláště tvrdě se stavěla proti sportovní izolaci JAR. Její sportovci nesměli na olympiády a sportovci z celého světa byli nabádáni, aby v Jižní Africe nehráli (jedním z těch, kteří to porušili, byl svého času také Ivan Lendl).
Na zasedání Commonwealthu v roce 1985 Thatcherová jako jediná hájila režim apartheidu proti sankcím, což vedlo k nevídané ostré výměně názorů s kanadskou delegací.
Premiérka svá slova nikdy neodvolala a černí Jihoafričané to Thatcherové nezapomněli. Nejen obyčejní lidé, ale i politici.
Mandela a Thatcherová se setkali jednou jedinkrát. V roce 1990, když bojovník proti apartheidu přijel po svém propuštění do Londýna. Ostatní předáci Afrického národního kongresu ho od schůzky zrazovali, ale trval na tom, že si chce s premiérkou promluvit.
I Thatcherová musela být nesvá. Krátce před tím se totiž předák Afrického národního kongresu zastavil v Tripolisu, aby poděkoval za velkou podporu jeho organizaci Muammaru Kaddáfímu. V té době britskému nepříteli, uplynuly jen necelé dva roky od exploze letadla nad Lockerbie…
Co si řekli, nevíme. Ale když se v roce 1999 předseda britské Královské africké společnosti Richard Dowen ptal Thatcherové zpětně na její pohled na JAR, pochvalně se vyjadřovala o posledním bělošském prezidentovi zemi Frederiku de Klerkovi.
A Mandela? S tím se prý nikdy nesetkala a odmítla ho hodnotit…
Nynější britský konzervativní premiér David Cameron během návštěvy Pretorie prohlásil, že se v hodnocení situace v JAR během apartheidu se vláda jeho předchůdkyně mýlila. Na bývalou premiérku tak navazuje pouze lídr krajně pravicové Britské národní strany Nick Griffin, který nedávno označil Mandelu za starého vražedného teroristu.
Jedna z výtek obhájců apartheidu byla, že Africký národní kongres je pod vlivem komunistů a pokud zvítězí, stane se JAR komunistickou zemí a satelitem Kremlu. Mandela nicméně vždy patřil ke křídlu, které se stavělo proti marxistické, komunistické orientaci.
Mandelova účast na násilných akcích spadá do začátku šedesátých let, kdy ozbrojené křídlo ANC, nazvané Kopí národa, organizovalo pumové útoky a atentáty na příslušníky ozbrojených složek bělošského režimu. Hájil se tím, že režim se svojí represivní a brutální politikou znemožnil nenásilný boj.
Po svém propuštění z vězení, kde strávil sedmadvacet let, ale dal za pravdu těm, kteří ho hájili. Zavrhl násilí a nenávist, vyzval ke smíření. Přesvědčil bělochy, že v Jihoafrické republice mají nadále místo.
Když bývalá britská premiérka 8.dubna zemřela, Jihoafričané moc nepředstírali nějaké dojetí.
Vládnoucí Africký národní kongres vydal stručné prohlášení, kondolující „britskému lidu“ a na Twitteru či Facebooku se to v zemi hemžilo příspěvky, oslavujícími fakt, že Mandela Thatcherovou přežil, přestože byl o šest let starší.
Britská expremiérka ještě v roce 1987 označila Mandelův Africký národní kongres za typickou teroristickou organizaci, odmítala ekonomické sankce proti režimu apartheidu v JAR a zůstávala ve světě téměř osamocena v tom, jaké měla pochopení pro předáky bělošské vlády a jak je odmítala kritizovat.
Obzvláště tvrdě se stavěla proti sportovní izolaci JAR. Její sportovci nesměli na olympiády a sportovci z celého světa byli nabádáni, aby v Jižní Africe nehráli (jedním z těch, kteří to porušili, byl svého času také Ivan Lendl).
Na zasedání Commonwealthu v roce 1985 Thatcherová jako jediná hájila režim apartheidu proti sankcím, což vedlo k nevídané ostré výměně názorů s kanadskou delegací.
Premiérka svá slova nikdy neodvolala a černí Jihoafričané to Thatcherové nezapomněli. Nejen obyčejní lidé, ale i politici.
Mandela a Thatcherová se setkali jednou jedinkrát. V roce 1990, když bojovník proti apartheidu přijel po svém propuštění do Londýna. Ostatní předáci Afrického národního kongresu ho od schůzky zrazovali, ale trval na tom, že si chce s premiérkou promluvit.
I Thatcherová musela být nesvá. Krátce před tím se totiž předák Afrického národního kongresu zastavil v Tripolisu, aby poděkoval za velkou podporu jeho organizaci Muammaru Kaddáfímu. V té době britskému nepříteli, uplynuly jen necelé dva roky od exploze letadla nad Lockerbie…
Co si řekli, nevíme. Ale když se v roce 1999 předseda britské Královské africké společnosti Richard Dowen ptal Thatcherové zpětně na její pohled na JAR, pochvalně se vyjadřovala o posledním bělošském prezidentovi zemi Frederiku de Klerkovi.
A Mandela? S tím se prý nikdy nesetkala a odmítla ho hodnotit…
Nynější britský konzervativní premiér David Cameron během návštěvy Pretorie prohlásil, že se v hodnocení situace v JAR během apartheidu se vláda jeho předchůdkyně mýlila. Na bývalou premiérku tak navazuje pouze lídr krajně pravicové Britské národní strany Nick Griffin, který nedávno označil Mandelu za starého vražedného teroristu.
Jedna z výtek obhájců apartheidu byla, že Africký národní kongres je pod vlivem komunistů a pokud zvítězí, stane se JAR komunistickou zemí a satelitem Kremlu. Mandela nicméně vždy patřil ke křídlu, které se stavělo proti marxistické, komunistické orientaci.
Mandelova účast na násilných akcích spadá do začátku šedesátých let, kdy ozbrojené křídlo ANC, nazvané Kopí národa, organizovalo pumové útoky a atentáty na příslušníky ozbrojených složek bělošského režimu. Hájil se tím, že režim se svojí represivní a brutální politikou znemožnil nenásilný boj.
Po svém propuštění z vězení, kde strávil sedmadvacet let, ale dal za pravdu těm, kteří ho hájili. Zavrhl násilí a nenávist, vyzval ke smíření. Přesvědčil bělochy, že v Jihoafrické republice mají nadále místo.