Ocitl jsem se uprostřed pozoruhodné revoluce. Ještě nikdy nikdo takto mohutně neprotestoval kvůli Evropské unii. Ukrajince, kteří nechtějí být spojení s Ruskem a raději se dívají na Západ, neodrazuje zima, sníh či sněhová břečka ani hrozba, že je zbijí těžkooděnci obávané speciální policie Běrkut nebo že mohou jít na roky do vězení, když to hodně špatně dopadne.

Situace dospěla do patu. Opozice ani mohutné protesty zatím nedokázaly přimět vládu či prezidenta Viktora Janukovyče k odchodu, jednání mezi mocí a opozicí se nevedou vůbec. Vypadá to na opotřebovací válku, kdo vydrží déle, pokud jednoho dne či spíše noci těžkooděnci neukončí revoluci násilím.

Z Ukrajiny píšu normální reportáže, které si můžete přečíst na Aktuálně.cz. Tady vám nabízím několik fotografií a letmé postřehy, jak se snad sluší a patří na správný fotoblog.

Ke správné revoluci patří barikády. Tady je dělají kolem pěší zóny Chresčatik a Náměstí nezávislosti (proslulém Majdanu, který se stal pojmem při minulé oranžové revoluci v roce 2004).

Je v nich dřevo, kameny, sníh, dráty, pletivo, pneumatiky, popelnice, svařované železo, pytle s pískem a asi všechno, na co si člověk vzpomene. Tyto poslední barikády vyrostly v noci na čtvrtek.







Humor autorům některých revolučních plakátů a billboardů nechybí, to se musí uznat.



Revoluce ale není jen legrace. Tento muž si vzal na pomoc víru. Na náměstí často promlouvají k davu pravoslavní i řeckokatoličtí duchovní, někteří dokonce kropili svěcenou vodou těžkooděnce z Běrkutu. Možná, aby tím předešli zásahu.



A tady je máme, chlapce z Běrkutu. Speciálních jednotek, neboli, jak se říká rusky, Specnaz. Demonstranti je nazývají Janukovyčovou ochrankou a tvrdí, že jejich členy jsou Rusové z Krymu nebo samotného Ruska. Osobně o tom dost pochybuji, ale jistě chápate, že ptát se těchto hochů, kdo a odkud jsou, není na místě.









Aby nevznikl dojem, že Ukrajina je jednotná, veskrze proevropská a bouřící se proti Viktoru Janukovyčovi. Přikládám fotografie z kyjevského „antimajdanu,“ kde se před budovou parlamentu scházejí příznivci vládní Strany regionů. Na podporu prezidenta. S některými jsem mluvil a většinou říkají, že nejsou proti Evropské unii, ale musí se brát zřetel i na vztahy s Ruskem.

Jak asi mnozí vědí, proevropský je hlavně západ Ukrajiny a Kyjev. Jih a východ jsou více pro Janukovyče a dobré vztahy s Ruskem. Neplatí to samozřejmě stoprocentně, i mezi protestujícími na Náměstí nezávislosti jsou lidé z východní Ukrajiny.





Jak dlouho ještě protestující na náměstí vydrží ve velkém mrazu. Prý vydrží, ale nedovedu si představit, že za rok touto dobou tam budou pořád. Janukovyč slibuje, že dohodu s EU chce podepsat, možná na jaře, ale žádá kompenzace za ztráty, způsobené propadem obchodu s Ruskem. Opozice ho ale podezřívá, že tajně pracuje s Putinem na plánu začlenit Ukrajinu do Ruskem vedeného Euroasijského svazu, kde už jsou Bělorusko a Kazachstán. Jak je vidět z následující fotografie, Putin mezi odbojně naladěnými Kyjevany populární opravdu není.



Některé barikády vypadají, že mají vydržet nadlouho.







Zlatým hřebem revoluce je zatím pro radikální odpůrce Janukovyče a proruské zahraniční politiky svržení Leninovy sochy na třídě Tarase Ševčenka. Ne všichni Kyjevané a příznivci jsou z této akce nadšeni, ale někteří se rádi vyfotí o torza, které se válí na zemi u podstavce. Zbyla tam jen část těla a nohy. Někdo, kdo měl Vladimira Iljiče rád, tam přinesl karafiáty. Někdo, kdo ho rád neměl, postavil vedle ceduli Parkování zakázáno.



Byla to údajně poslední Leninova socha v Kyjevě. Na východní Ukrajině jsou ale busty nebo sochy bolševického předáka v téměř každém městě.



Svědkem zničení sochy, jíž demonstranti ze strany Svoboda kladivy roztloukli hlavu, byla přes silnici se nacházející česká pivnice Kozlovna. Vladimir Iljič stál přímo před ní.