Tak tedy i já právě těmito řádky rozšiřuji početní stav bloggerů na českých portálech a sítích.



Nečekejte ode mne, že tady vás budu přesvědčovat o své pravdě a že to, co si myslím já, je správné.

Vždy jsem měl za to, že lidé, kteří čtou názory v médiích (tedy dříve hlavně na komentářových stránkách deníků, dnes v blozích) už většinou svůj názor mají a předkládaný komentář jim ho těžko změní.

Nevím, možná někdo udělal sám na sobě jinou zkušenost, ale když mi ukážete někoho, kdo po přečtení komentáře novinách zásadně změnil názor, budu se dost divit až nevěřit.

Co si tedy vlastně představuju pod slovem blogger ? Třeba toho tajemného bagdádského. Bloggera, který byl ve správnou chvíli na správném místě a stal se legendou.

Ve stručnosti uvedu, o koho jde.

Nekdy v září 2002 se začal na netu objevovat blog s názvem Kde je Raíd. Okolní svět se o něj začal zajímat ve chvíli, kdy se zjistilo, že dotyčný blogger je z Iráku.

Pod pseudonymem Salám Pax (což jsou arabské a latinské slovo pro mír) dotyčný Iráčan glosoval každodenní život v Bagdádu v době blížící se války proti režimu Saddáma Husajna.

Vtipně, čtivě. Pokračoval v psaní dokonce i několik dní po 20.březnu,kdy válka začala. Pak se na několik týdnů odmlčel, aby znovu začal psát svůj deníček, popisující první měsíce americko-britské správy Iráku.

Jeho zápisky začal vydávat deník Guardian, později vyšly knižně pod názvem Bagdad Blog. Doporučuji, čte se jako strhující thriller. Hlavně poslední dny před začátkem války a pak první dny po jejím propuknutí.

Popisuje nakupování zásob v obchodech, čekání v bytech na další bombardování, první setkání s Američany, nastoupení do taxíku, který pašoval zbraně.

Při tom všem ironizuje sám sebe, Iráčany, Araby i Američany. Nenáviděl Saddáma Husajna, ovšem na nový pořádek vytvořený Američany se dával od počátku skepticky a s nedůvěrou.

„Je 18:05. Už jen dvě hodiny do příletu bombardérů B-52,“ „16:30 – Právě zapálili příkopy,naplněné ropou,“ 10:05 – Přesně o půlnoci se ozvala obrovská exploze.Nálety trvaly deset minut. Pak nic. Ticho. Počasí je příšerné. Silný vítr. Doufám,že nebude písečná bouře,“ nebo „Stále máme elektřinu. Některé části Bagdádu ji po nových náletech už nemají, voda a telefony zatím fungují,“

To jsou některé úryvky z toho, co věšel na svoji stránku.

Tajemný blogger byl jedním z mála, ne-li jediným věrohodným zdrojem informací o tom, co se v Iráku opravdu děje a co si lidé myslí.

Ještě před pádem režimu dost riskoval. Saddámovi cenzoři přístup na internet hlídali a pokud by byl odhalen,čekala ho možná poprava.

Byl obviňován z toho, že je nastrčeným agentem Saddáma Husajna nebo že naopak dělá pro CIA. Že jde o podvrh a jde o vtipálka, který se směje kdesi v teple v Americe nebo Evropě.

Nicméně ukázalo se, že je postava je skutečná. Salám Pax svou identitu ovšem odmítl zveřejnit. Ví se jen to, že vystudoval architekturu, je mu něco přes třicet, nechodí se modlit do mešity a po svržení Saddáma Husajna krátce pracoval jako tlumočník z angličtiny do arabštiny pro zahraniční novináře.

Stejně jako se nečekaně objevil,tak i zmizel. Od roku 2004 už o něm nebylo slyšet. Blog přestal doplňovat. Ztratil se kdesi v chaosu, do kterého se Irák propadl. Vzhledem k počtu obětí tamního násilí je dokonce možné, že už nežije.

Nevím,kdo jako první vymyslel termín blog a kdo si ho založil jako první. Na to by jistě uměl odpovědět profesionální médiolog Miloš Čermák.

Pro mě je ale bloggerem číslo jedna tenhle Iráčan. Přitom ani nevím, kdo to je nebo byl. Jako novopečený blogger jsem mu zkrátka nemohl nesložit hold.