Bussiness class je pohodlnější než rakev
Začalo to jako thriller,končí jako romance.
Dva týdny trvající zadržování britských námořníků vzalo včera překotný konec. Prezident Mahmúd Ahmadínežád sehrál velkolepé divadlo.
Nejdřív na tiskové konference obvinil britské politiky, že nejsou dost stateční. Pak je vyzval, aby netrestali zajaté námořníky za to, že se přiznali.
Pak oznámil jako akt dobré vůle a jako dar Británii jejich propuštění. Před kamerami se s nimi dokonce loučil a potřásal jim rukama. Ještě chybělo, aby je hladil po vlasech.
Do hlavy íránskému prezidentovi nevidím. Ale tuším, že uvažoval asi takto: Když je pustíme a ještě s úsměvem, tak mnozí ve světě řeknou, že ten Ahmadínežád není tak zlý, jak ho na Západě Bush a další vykreslují. A dá se s ním mluvit.
Co ale Íráncům rozhodně nevyšlo a co kazí umělecký dojem z jejich vystoupení je chyba při určení místa,kde byli Britoví zadržení.
Britská strana nejprve uvedla, že námořníci byli ve chvíli zadržení stále v iráckých teritoriálních vodách. Teherán opáčil, že byli na jiném místě než tvrdí Londýn a udal přesnou polohu.
Leč ukázalo se, že i toto místo je stále v iráckých teritoriálních vodách. Museli se tedy opravit. Zkrátka trapas, který možná přijde v Íránu někoho draho.
Ale ani námořníky , pro které nakonec skončil nedobrovolný pobyt na opačné straně Perského zálivu šťastně, možná doma nečeká zas tak velkolepé přivítání. Do britských médií pronikly zprávy, že ve velení armády Jeho Veličenstva zazněla na adresu těch patnácti ostrá kritika. Za to, že se nebránili.
Podobně se vyjádřili i Američané. Pravda, diplomaticky. Od nich to byl spíše údiv než kritika.
Teď,když píšu tyto řádky, právě sedí námořníci na palubě letounu British Airways a za několik hodin vystoupí doma. British Airways je sice opakovaně špatně hodnocená jako společnost, která často ztrácí zavazadla a jídlo podávané pasažérům nestojí za nic, ale pořád je asi lepší sedět v jejím bussiness classu než v rakvi.
Pokud by se Britové bránili, kdo ví, jak by to s nimi dopadlo.
Jaká by byla vaše reakce ? Stali by se z vás hrdinové, střílející po blížících se ozbrojených Íráncích, nebo by u vás v té chvíli raději vyhrála diplomacie ?
Dva týdny trvající zadržování britských námořníků vzalo včera překotný konec. Prezident Mahmúd Ahmadínežád sehrál velkolepé divadlo.
Nejdřív na tiskové konference obvinil britské politiky, že nejsou dost stateční. Pak je vyzval, aby netrestali zajaté námořníky za to, že se přiznali.
Pak oznámil jako akt dobré vůle a jako dar Británii jejich propuštění. Před kamerami se s nimi dokonce loučil a potřásal jim rukama. Ještě chybělo, aby je hladil po vlasech.
Do hlavy íránskému prezidentovi nevidím. Ale tuším, že uvažoval asi takto: Když je pustíme a ještě s úsměvem, tak mnozí ve světě řeknou, že ten Ahmadínežád není tak zlý, jak ho na Západě Bush a další vykreslují. A dá se s ním mluvit.
Co ale Íráncům rozhodně nevyšlo a co kazí umělecký dojem z jejich vystoupení je chyba při určení místa,kde byli Britoví zadržení.
Britská strana nejprve uvedla, že námořníci byli ve chvíli zadržení stále v iráckých teritoriálních vodách. Teherán opáčil, že byli na jiném místě než tvrdí Londýn a udal přesnou polohu.
Leč ukázalo se, že i toto místo je stále v iráckých teritoriálních vodách. Museli se tedy opravit. Zkrátka trapas, který možná přijde v Íránu někoho draho.
Ale ani námořníky , pro které nakonec skončil nedobrovolný pobyt na opačné straně Perského zálivu šťastně, možná doma nečeká zas tak velkolepé přivítání. Do britských médií pronikly zprávy, že ve velení armády Jeho Veličenstva zazněla na adresu těch patnácti ostrá kritika. Za to, že se nebránili.
Podobně se vyjádřili i Američané. Pravda, diplomaticky. Od nich to byl spíše údiv než kritika.
Teď,když píšu tyto řádky, právě sedí námořníci na palubě letounu British Airways a za několik hodin vystoupí doma. British Airways je sice opakovaně špatně hodnocená jako společnost, která často ztrácí zavazadla a jídlo podávané pasažérům nestojí za nic, ale pořád je asi lepší sedět v jejím bussiness classu než v rakvi.
Pokud by se Britové bránili, kdo ví, jak by to s nimi dopadlo.
Jaká by byla vaše reakce ? Stali by se z vás hrdinové, střílející po blížících se ozbrojených Íráncích, nebo by u vás v té chvíli raději vyhrála diplomacie ?