Istanbulská úmluva se stala předmětem vášnivé a kontroverzní debaty v České republice. Tento mezinárodní dokument, který se zabývá prevencí a potíráním násilí na ženách a domácímu násilí, rozdělil českou společnost a politiky napříč stranami.

Zastánci ratifikace Istanbulské úmluvy, jako je zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková, tvrdí, že je nezbytná pro lepší ochranu obětí domácího násilí a především jeho prevenci. Argumentují tím, že ačkoliv toto téma málokdy rezonuje v médiích, v Česku stále dochází k mnoha případům domácího násilí, a ratifikace by posílila závazek státu v této oblasti. Tvrdí, že je třeba podporovat oběti a zlepšit dostupnost potřebných programů bez ohledu na politickou situaci. Zastánci úmluvy také zdůrazňují, že Evropský parlament vyzval Českou republiku k její urychlené ratifikaci. Úmluvu přijalo 37 ze 43 členských států Rady Evropy. Dokument zatím neratifikovaly Maďarsko, Litva nebo Lotyšsko. Turecko podpis pod úmluvou odvolalo. Česko si tak zakládá na pěknou mezinárodní ostudu. 

Na straně druhé jsou političtí odpůrci Istanbulské úmluvy, kteří ji označují za ideologický dokument. Náměstek ministra spravedlnosti Karel Dvořák však argumentuje, že ratifikace by měla zajistit jasnou koncepci boje proti násilí v mezilidských vztazích, nejen na ženách, ale obecně. Podle Dvořáka v Česku chybí dostatečná podpora pro oběti různých forem domácího násilí, jako je například chráněné bydlení. Argumentuje také tím, že ratifikace by posílila závazek České republiky v této oblasti a byla by v souladu s mezinárodním právem. 

Debata o úmluvě probíhá v obou parlamentních komorách, ačkoli politická příslušnost nehraje vždy roli. Senát se nedohodl na jednotném názoru ohledně ratifikace, a tak otázka zůstává otevřená. Odpůrci úmluvy se obávají, že by ratifikace mohla vést ke změně tradic a struktury společnosti, zejména pokud jde o tradiční rodinné role. Ti stejní lidé, kteří hlásají, že pohlaví máme pouze dvě a manželství může být jen svazek muže a ženy. Ach ta česká zabedněnost. 

Organizace Rosa, která pomáhá obětem domácího násilí, podporuje ratifikaci úmluvy a zdůrazňuje potřebu více zařízení pro pomoc obětem a prevenci násilí. Senátorka Šimáčková Laurenčíková upozorňuje také na ekonomické důsledky domácího násilí pro státní rozpočet a tvrdí, že odmítnutí úmluvy by mohlo Česko postavit do mezinárodního ostudného postavení.  

Úmluva zůstává předmětem vášnivé diskuse a její osud v českém parlamentu je stále nejistý. Tato debata odráží hluboké společenské a politické rozdíly v tom, jakým způsobem by měla Česká republika přistupovat k otázce domácího násilí a ochrany žen. Místo toho nám ale nastavuje zrcadlo názorové plurality českých občanů. Kde jsou tedy ty naše prozápadní a progresivní hodnoty? 
Argumentovat tradičními hodnotami a konceptem genderu v době, kdy řešíme právo na manželství stejnopohlavních párů je takový návrat o 50 let nazpátek. Ale já jsem ani nic jiného nečekal. Ostatně jsme stále v Česku, kde zastánce tradičních hodnot nejvíc děsí to, že by nám levičáčtí eurodiktátoři mohli zakázat tradiční lynčování žen o velikonocích...