Minulý týden začala pracovat Odborná komise pro důchodovou reformu, kterou vedu. Zde bych rád pokračoval v úvahách o tom, jakým směrem by se mohla a měla její činnost ubírat. První příspěvek pod názvem "Promýšlet důchodový systém" na toto téma jsem zde totiž publikoval již před měsícem. Budu vděčen za všechny konstruktivní náměty, které by nám při řešení tohoto zadání mohly pomoci.

Rozsudek Ústavního soudu „odsoudil“ už Nečasovu vládu k provedení takzvané malé penzijní reformy - vláda musela zvýšit zásluhovost penzí. Jak by podle vás měla vypadat „ideální míra“ zásluhovosti. Oč více by měl dostat na stáří ten, kdo v aktivním životě o hodně víc do systému přispíval? Má mít zásluhovost nějaký strop, nebo by se měla matematicky odvíjet od odvodů?

Zásluhovost by se neměla odvíjet pouze od výše příspěvků na sociální pojištění, ale třebas i od toho, zda a kolik dětí, které budou v budoucnu do prvního pilíře přispívat, daná osoba vychovala. Dále je důležité, jak „štědří“ dokáží být politikové k prvnímu (veřejnému) pilíři. Tam, kde neškudlí, může být zásluhovost větší, tam, kde šetří, kde se dá, se zásluhovosti moc nedaří.

Stávající penzijní reforma mimo jiné přinesla možnost neomezeného posouvání věku odchodu do penze. Chcete to změnit? Kde by podle Vás mohl být takový absolutní strop – například pro dnešní třicátníky?

Dnešní třicátníci by si na odchod do důchodu podle platného zákona museli počkat až do svých více než 68 let - a dnešní dvacátníci až do sedmdesátky. To není rozumné. Měli bychom dát lidem jistotu, že dožijí-li se obvyklého průměrného věku, dostanou možnost si důchodu alespoň trochu užít.

Lze obecně provozovat průběžný systém penzí bez toho, aby se do budoucna zvyšovaly také odvody na sociálním pojištění pro zaměstnance?

Problematika financování prvního pilíře je složitější. Na pořadu dne budou hlavně vyšší odvody osob samostatně výdělečně činných, které v posledním desetiletí radikálně poklesly - a dnes už jsou s odvody zaměstnanců a jejich zaměstnavatelů nesouměřitelné. Není bez zajímavosti, že v sousedním Německu do budoucna počítají sice s pomalým, ale stálým růstem odvodů všech pojištěnců.

Každý bude do penzijní reformy promítat své pohledy. Měl by penzijní systém zohledňovat počet vychovaných dětí? Co vy sám říkáte na dříve zvažovanou možnost, aby část odvodů na sociálním pojištění mohli lidé v aktivním věku poslat přímo svým rodičům – mohlo by něco takového fungovat v průběžném systému?

Současný penzijní systém znevýhodňuje partnery, kteří mají ve společné domácnosti nižší pracovní příjem (což jsou většinou ženy) a rodiče pečující o nezaopatřené děti. Náprava těchto znevýhodnění bude jistě jedním z důležitých témat práce naší komise.

Češi spoří ve III. pilíři penzí, ale naspořené částky jsou poměrně nízké. Jak je motivovat k tomu, aby spořili více? Dnes je nejvyšší příspěvek státu 230 Kč. Zvýšíte ho?

Nejde jen o vyšší motivaci k úsporám, ale i o to, aby je lidé užívali skutečně až jako přilepšení k důchodu z prvního pilíře - a ne jako způsob krátkodobého spoření s výhodným úrokem. Těch změn bude více a budoucí podoba státní podpory účastníků III. pilíře bude jedním z dalších důležitých témat práce naší komise.

Součástí komise je také utlumení II. pilíře – neobáváte se, že penzijní fondy budou žádat kompenzace za zmařenou investici? Pozvete do komise zástupce Asociace penzijních fondů?

Druhý pilíř považuji za mrtvě narozené dítě – a nejsem s tímto názorem zdaleka osamocen. Je důsledkem zbrklé politiky bývalé vládní koalice, která navíc své nedomyšlené představy prosadila přes odpor opozice i významné části odborné veřejnosti silou. Věřím, že nalezneme vhodný způsob, jak druhý pilíř bez větších konfliktů do konce příštího roku ukončit. I proto byli představitelé Asociace penzijních společností a České asociace pojistitelů pozváni, aby se na práci komise spolupodíleli.

Budete se Vy sám inspirovat v zahraniční? Který model z ciziny se Vám osobně nejvíce líbí a kvůli kterým parametrům?

V sociálním zabezpečení je studium zahraničních zkušeností klíčové. Už proto, že neuvážené experimenty (jako byl ten náš s druhým pilířem) mohou nakonec vést na scestí. Každý národní systém je ale originál, který vychází z historických a kulturních tradic a očekávání obyvatel. Takže i ten náš systém musíme vyvíjet s vědomím dobrých i špatných zkušeností ze zahraničí, nicméně tak, aby co nejlépe odpovídal právě a jen našim potřebám a podmínkám.