Po seriálu devíti scénářů, s nimiž jsme vás na webu CESES seznamovali postupně v průběhu dubna a května tohoto roku, máte nyní k dispozici i celou naši publikaci - všech devět scénářů, včetně úvodu a vstupní kapitoly o metodě psaní scénářů z pera Arnošta Veselého.

V jednotlivých scénářích jsme nabízeli k přemýšlení a k diskusi alternativy podmíněných budoucností naší země. Věnovali jsme se podobě naší veřejné správy, politickým a ekonomickým elitám, institucím hospodářského a politického života, vzdělávání, trhu práce, sociální (ne)soudržnosti, politickému extremismu, dostupnosti energie i dynamice ekologických problémů. Nikoliv ovšem izolovaně, ale do té míry, do jaké nám to naše poznání dovolovalo, i jejich vzájemným souvislostem.

Hlavní funkcí psaní scénářů je provokovat k přemýšlení, objevovat nové souvislosti, stimulovat k hledání priorit a efektivních způsobů, jak je realizovat. Vrátím-li se nyní k obsahu a povaze reakcí čtenářů mých blogů k jednotlivým scénářům, musím konstatovat, že tuto svoji funkci naplnily zatím jen zčásti.

Mnohé příspěvky zpochybňovaly metodu psaní scénářů jako takovou. Typickým příkladem je mínění Targuse vyslovené pod mým blogem z 3.5.: "Co všechno se má dělat a nedělá, umím sepsat za půl hoďky a nemusím zvednout zadek od kompu." Rád bych se Targusovi svěřil s tím, že napsat scénář je těžší než napsat odborný článek. Alespoň moje zkušenost je právě taková.

Některé reakce bych zařadil do kategorie "Komu není jasné jako mně, o co tady jde a co dělat, toho nezbývá než litovat." Někdy dokonce doprovázené dovětkem, jaké že jsme to my na univerzitě lehkoživky utrácející zbůhdarma veřejný peníz. V takových případech se metoda psaní scénářů jistě minula účinkem.

Přibližně ve stejné proporci jako těchto reakcí se nám dostalo i věcných vyjádření a námětů. Doplňovaly, upřesňovaly, rozvíjely, nabízely alternativní způsoby řešení problémů. Zde naopak padla metoda psaní scénářů na úrodnou půdu. Děkujeme.

Jsem si jist, že dialog o možných budoucnostech české společnosti je nutno vést neustále. Nejen v podobě psaní scénářů. Ale také s jejich pomocí.

Celou publikaci "Riziková budoucnost: devět scénářů vývoje české společnosti" si můžete stáhnout zde.