Neumí vláda vysvětlit nezbytné reformy?
Toto, v kontextu odborářských protestů opět oživované, vysvětlení nízké popularity současné vlády, jako by zapomínalo, že v politice existují alternativy.
Ty možná příliš nenabízí současná parlamentní opozice. Ale zástupci odborů například zmínili potřebu diskuse o daňovém systému. Náš daňový systém přitom postrádá progresi (vyšší sazbu daně kompenzuje snížení odvodů na sociální pojištění), tedy solidaritu.
Komunikace je dnes často chápána jako vhodná forma sdělení, jak někoho o něčem přesvědčit, spíše než způsob, jak se dobrat pravdy. Jenže v komunikaci jde stále i o obsah. Jak vysvětlit to, že u nás byl nejvyšší pokles reálných mezd, a tedy pravděpodobně i životní úrovně v EU, nebo že ekonomicky vyspělejší země mají na rozdíl od nás daňovou progresi? Zkrátka tak, že jiná možnost není…
Existuje ale i jiný argument pravice, kromě toho, že není alternativa, respektive ten, že alternativou je jen „věčné natahování ruky“ (socialismus). Tento argument by však vyzníval obzvlášť absurdně v souvislosti s protesty pracujících. Protestující jistě nechtějí, aby pravicoví politici či jiní zastánci pravicové ideologie pracovali místo nich. Zkrátka chtějí, aby práce znamenala důstojnější životní podmínky či životní úroveň, která odpovídá odpovědnosti práce, jež pro společnost vykonávají.
Ty možná příliš nenabízí současná parlamentní opozice. Ale zástupci odborů například zmínili potřebu diskuse o daňovém systému. Náš daňový systém přitom postrádá progresi (vyšší sazbu daně kompenzuje snížení odvodů na sociální pojištění), tedy solidaritu.
Komunikace je dnes často chápána jako vhodná forma sdělení, jak někoho o něčem přesvědčit, spíše než způsob, jak se dobrat pravdy. Jenže v komunikaci jde stále i o obsah. Jak vysvětlit to, že u nás byl nejvyšší pokles reálných mezd, a tedy pravděpodobně i životní úrovně v EU, nebo že ekonomicky vyspělejší země mají na rozdíl od nás daňovou progresi? Zkrátka tak, že jiná možnost není…
Existuje ale i jiný argument pravice, kromě toho, že není alternativa, respektive ten, že alternativou je jen „věčné natahování ruky“ (socialismus). Tento argument by však vyzníval obzvlášť absurdně v souvislosti s protesty pracujících. Protestující jistě nechtějí, aby pravicoví politici či jiní zastánci pravicové ideologie pracovali místo nich. Zkrátka chtějí, aby práce znamenala důstojnější životní podmínky či životní úroveň, která odpovídá odpovědnosti práce, jež pro společnost vykonávají.