Pravice: hodnotová nebo asociální politika?
Pravicová politika si již v minulosti poměrně úspěšně přisvojila roli strážce demokratických hodnot či dokonce odkaz Václava Havla.
Proaktivní v tomto ohledu byla zejména strana TOP 09. Jenže konsolidace veřejných financí prosazovaná Miroslavem Kalouskem při minulé ekonomické krizi přispěla k tomu, že ekonomická krize dopadla na střední vrstvu tíživěji, než musela, navíc ji dle mnoha ekonomů prodloužila. Jaromír Drábek se svými reformami v sociální oblasti pak nepochybně podepsal na nárůstu lidí v exekuci nebo bytové nouzi. V současné krizi vidíme umírněnější podobu „úspor“, ale břímě krize je opět na bedrech střední vrstvy a chudší části společnosti.
Pokud hodnotová politika představuje jen fasádu asociální politiky škrtů, lze se divit, že značná část veřejnosti na proklamované demokratické hodnoty neslyší a raději naslouchá populistickému miliardáři? Dobře, trochu možná ano. Ale kdo (či co) vlastně v minulosti více rozdělilo společnost: rafinovaná rétorika Miloše Zemana rozeštvávající společnost a hledající obětní beránky a zástupné problémy, nebo politika zvyšující sociální rozdíly a zhoršující situaci lidí v nouzi (tedy politika pravice)?
Nyní můžeme pozorovat jasnou kontinuitu politického rukopisu pravice (respektive TOP 09): vrátilo se téma nadstandardu ve zdravotnictví, tedy dvojí kvality zdravotní péče. Konkrétní podobu záměru zatím neznáme, ale může to být první krok, na který budou navazovat další prohlubující nerovnost ve zdravotnictví. Což může zasadit poslední ránu křehkému sociálnímu smíru.
Položí-li si pak volič otázku, co pro něj představuje menší zlo, zda asociální pravice nebo populistický miliardář, jaká bude odpověď? Bude volit politické strany prosazující hodnotovou politiku, neboť souhlasí s jejich zahraniční politikou? Pravice slibovala vždy, že nabízí efektivnější ekonomickou politiku než levice. Podíváme-li se ale na vývoj HDP ve stálých cenách dle jednotlivých let a vzpomeneme si, kdo v té době vládl, toto zjevně u nás neplatí. Takže dnes si myslím pravice (společně s ní i středové strany v koalici) nabízí jen to, že podrží bohaté (kromě Andreje Babiše). To je jako motiv pro obranu demokratických hodnot myslím poměrně málo.
Proaktivní v tomto ohledu byla zejména strana TOP 09. Jenže konsolidace veřejných financí prosazovaná Miroslavem Kalouskem při minulé ekonomické krizi přispěla k tomu, že ekonomická krize dopadla na střední vrstvu tíživěji, než musela, navíc ji dle mnoha ekonomů prodloužila. Jaromír Drábek se svými reformami v sociální oblasti pak nepochybně podepsal na nárůstu lidí v exekuci nebo bytové nouzi. V současné krizi vidíme umírněnější podobu „úspor“, ale břímě krize je opět na bedrech střední vrstvy a chudší části společnosti.
Pokud hodnotová politika představuje jen fasádu asociální politiky škrtů, lze se divit, že značná část veřejnosti na proklamované demokratické hodnoty neslyší a raději naslouchá populistickému miliardáři? Dobře, trochu možná ano. Ale kdo (či co) vlastně v minulosti více rozdělilo společnost: rafinovaná rétorika Miloše Zemana rozeštvávající společnost a hledající obětní beránky a zástupné problémy, nebo politika zvyšující sociální rozdíly a zhoršující situaci lidí v nouzi (tedy politika pravice)?
Nyní můžeme pozorovat jasnou kontinuitu politického rukopisu pravice (respektive TOP 09): vrátilo se téma nadstandardu ve zdravotnictví, tedy dvojí kvality zdravotní péče. Konkrétní podobu záměru zatím neznáme, ale může to být první krok, na který budou navazovat další prohlubující nerovnost ve zdravotnictví. Což může zasadit poslední ránu křehkému sociálnímu smíru.
Položí-li si pak volič otázku, co pro něj představuje menší zlo, zda asociální pravice nebo populistický miliardář, jaká bude odpověď? Bude volit politické strany prosazující hodnotovou politiku, neboť souhlasí s jejich zahraniční politikou? Pravice slibovala vždy, že nabízí efektivnější ekonomickou politiku než levice. Podíváme-li se ale na vývoj HDP ve stálých cenách dle jednotlivých let a vzpomeneme si, kdo v té době vládl, toto zjevně u nás neplatí. Takže dnes si myslím pravice (společně s ní i středové strany v koalici) nabízí jen to, že podrží bohaté (kromě Andreje Babiše). To je jako motiv pro obranu demokratických hodnot myslím poměrně málo.