Lze věřit tomu, že primární motivací E. Muska při koupi Twitteru bylo prosazování vlastního ega. Jenže, jsou všechny investice bohatých lidí do médií (veřejné debaty) takto srozumitelné?

Čím dál tím více se píše o tom, že dosáhnout ziskovosti médií je v éře internetu stále obtížnější. Aktuálně.cz, samo vlastněno miliardářem Zdeňkem Bakalou, před rokem zveřejnilo přehled majitelů mediálních domů v České republice, rozebraných dle titulku článku „magnáty“ (oproti minulému roku došlo ke změně prodejem vydavatelství MAFRA). To samozřejmě samo o sobě není žádné měřítko kvality novinářské práce, osobně vedle iROZHLASu čtu především Seznam Zprávy nebo Aktuálně a nemám pocit, že by práce novinářů v těchto médiích byla špatná. Jenže tato oblast nesporně otevírá některé otázky, byť českých veřejným prostorem více rezonuje, když některý z českých oligarchů koupí fotbalový klub.

Například: v souvislosti s globálním oteplováním je popsána snaha zájmových skupin ovlivnit veřejnou debatu, či přímo šířit specifické, tzv. klimatické dezinformace. Otázka transformace na zelenější ekonomiku sebou přináší téma sociálních a ekonomických dopadů, řečeno jinak: na koho budou přeneseny náklady a kdo na tom bude nejvíce tratit? Je přitom popsáno, že majetková nerovnost se promítá i do uhlíkové stopy a miliardáři mají podstatně větší díl odpovědnosti na ohrožení budoucnosti již i dnes žijících generací. Na zpravodajských webech se můžeme dočíst nejen, že třídit odpad nebude stačit, ale též o rozvoji vesmírné turistiky.

Pak je tu samozřejmě otázka „evropského rovnostářství a ideologie nárokovosti“. Ekonomický růst může znamenat též tzv. rozevírání nůžek, koncentraci majetku a stagnaci střední vrstvy. Vede-li to pak k volání po efektivnějším zdanění miliardářů či progresivní dani z majetku, je to potom přirozeně „neomarxismus“. Též lze doplnit, že svoboda uměleckého projevu může stát v cestě svobodě podnikatelské a tak z podchodu pod hlavním nádražím v Brně muselo zmizet v roce 2013 dílo streetartového umělce Tima, upozorňující na to, že deregulovaný trh půjček může vést k nárůstu bezdomovectví. K regulaci úvěrového byznysu za několik let došlo, takže vlastně nebyl důvod zneklidňovat veřejnost a poškozovat obraz soukromé firmy.

Na jaře tohoto roku byla zveřejněna informace, že Česká republika se umístila na druhém místě žebříčku (za vedoucím Ruskem) časopisu The Economist v tzv. klientelistickém kapitalismu, odrážejícím to, do jaké míry bohatství ekonomických elit pochází z „kamarádského vztahu“ se státem. Tedy do jaké míry jejich bohatství pochází ze sektorů, které jsou provázány s fungováním státu. Tou nejviditelnější oblastí u nás pak v poslední době je energetika, kde též došlo k nejrapidnějším nárůstům zisků. Ziskovost těchto sektorů pak přirozeně mohou negativně ovlivňovat neuvážené politické zásahy nebo poptávka veřejnosti po příliš radikálních regulacích či jiných krocích.

Možná ale požadavek, aby veřejné mínění neohrožovalo ekonomické zájmy, vlastně ani není nelegitimní. Ale takto to samozřejmě formulováno nikým není a ani tento blog nic takového netvrdí. „Dojmy“ nejsou fakta. Stojí za ním jen otázka, že nemusí být vždy zcela srozumitelná motivace u investic do mediálních domů. Ale to, že něčemu nerozumíme, je v životě poměrně běžné, třeba proč si někdo na něco stěžuje, či je nespokojený, takže asi nic překvapivého. A novináři potom jistě potřebují pro naplnění své role ve společnosti nejen dobré podmínky pro práci, ale i odvahu a nebát se být asertivní vůči zástupcům (nejen politických) elit země.