Jedním z témat „restartu“ české ekonomiky je otázka přilákání kvalifikované pracovní síly ze zahraničí. Štěstím je, že metafora skanzenu pro českou ekonomiku (která by snad šla užít i pro urputné setrvávání v přežité politické ideologii a v dobrém slova smyslu na stav českých památek) snad není v zahraničí ve známosti.

Nedávno se k otázce náboru pracovní síly ze zahraničí vyjádřil ministr Jurečka na tiskové konferenci: "Cíleně už dnes děláme kroky k tomu, abychom tyto lidi dokázali lákat na náš pracovní trh... Jsou státy především jižní Evropy, kde je míra nezaměstnanosti výrazně nad průměrem EU. U mladých je to často deset i patnáct procent. Spíše ale cílíme na to získat lidi s vysokou kompetencí - z oblasti IT, výzkumu. Snažíme se navázat velmi úzkou spolupráci s tamními úřady práce a institucemi, které zprostředkovávají zaměstnání. To je teď jedna z priorit vedení úřadu práce, abychom tuto spolupráci navázali," uvedl ministr.

Zástupci podnikatelů a zaměstnavatelů zmiňovali pracovní sílu z asijských zemí, byrokratické překážky, překážky při uznávání vzdělávání a titulů (toto mimochodem bylo uváděno též v souvislosti se zdravotníky a lékaři z Ukrajiny) či otázku studia zahraničních studentů a zahraniční spolupráci univerzit.

Napadá mě jedna poznámka. Je dost možná (nevím, jestli zamýšlený) jeden z největších úspěchů snahy nalákat kvalifikovanou pracovní sílu ze zahraničí k nám to, že díky tomu, že jsou české univerzity otevřeny studentům ze Slovenska, mnoho absolventů českých univerzit ze Slovenska zůstane na českém pracovním trhu. Nemohla by ale být oboustranně prospěšná i například větší podpora studentů z afrických a dalších zemí s méně rozvinutou ekonomikou?

Možná technicistně založenému člověku může přijít nadbytečná úvaha o tom, že jakýsi význam může mít i „kulturní nadstavba“. Ale zajímavé podle mě může být propagovat nejen český pracovní trh, ale i to, že život v naši zemi je bezpečný, nabízí dost možností trávení volného času i (zatím) stále poměrně (finančně) dostupnou kulturu. Určitou bariéru však může představovat špatná dostupnost bydlení (a naše velmi slabá bytová politika).

Mnoho mladých lidí ze zahraničí určitě stále rádo ochutná české či moravské pivo, ale podstatnější mi přijde to, že pro mladší generaci je důležitou hodnotou nejen výdělek, ale i to, aby je práce bavila, jinými slovy pocit smysluplně stráveného času v práci a také možnost kvalitně trávit čas volný. Například v Brně nefunguje jen podpora neziskových organizací pro lepší začlenění lidí ze zahraničí, kteří by mohli mít problémy v sociální oblasti, ale i centrum pro zahraniční profesionály. Zajímavá informace pro propagaci českého trhu práce nemusí být jen to, co lidi ze zahraničí oceňují (nebo mohou ocenit) na pracovní nabídce, ale i to, co jim nabízí (či může nabízet) život v českých a moravských městech. Oceňují třeba to, bydlí-li v Brně, že velká část města je obklopena lesy, které zasahují i do města? Nebo je to pro ně nepodstatné? Rozrůstající se síť cyklostezek?

V minulém roce jsem měl možnost se podílet na výzkumném projektu, který se týkal mezinárodní pracovní mobility a také na jednom zaměřeném na profesní orientaci žáků (v jednom českém kraji). To mě možná trochu osmělilo i ke komentáři k této oblasti. Přijde mi ale dobré nezapomínat například i na to, že vedle podpory sociální podnikání či sladění pracovního a rodinného života by (legálnímu) trhu práce mohlo pomoci i snížení prahu pro vstup do oddlužení. Jeden můj kamarád s právním vzděláním k tomu ironicky poznamenal, že finanční gramotnosti by se neměli učit jen lidé, kteří si bez rozmyslu půjčují, ale i úvěrové firmy, které půjčují lidem, v případech, kdy je jasné, že dluh tito lidé nebudou schopni ze svých příjmů splatit (tak, že by se ty dluhy škrtly). No už jsem myslel, že (před)poslední blog zakončím pozitivně.