Jsou Rusové, a není jich málo, kteří jsou připraveni se omluvit za okupaci ze srpna 1968. Zvláště často se tak děje v družném rozhovoru po pár sklenkách.

Párkrát jsem to zažil. Odpovídal jsem na to ve smyslu: „Čert vem okupaci, to nebylo to nejhorší.“ Skutečnou tragédií bylo to, že se stát patřící mezi deset průmyslově nejvyspělejších zemí světa propadl během čtyřicetileté “ruské nadvlády Sovětského svazu” na úroveň rozvojových zemí. A za to se dost dobře omluvit nelze...

Sovětský svaz byl bytostně ruský. A ruská verze komunismu mohla plnit civilizační misi někde ve feudálně zaostalých zemích střední Asie. A také ji tam mnohdy plnila.
Nikdy však ruský komunismus nemohl sehrát ani tu nejmenší civilizační roli ve vyspělém Československu. Nejenom, že tato země byla silná průmyslově, měla nesmírně zdatné techniky či frankofilní uměleckou bohému. Byla také vyspělá i sociálně a společensky.
Zemi, která byla v evropské špičce, pokud jde o sociální a zdravotní pojištění, vypořádala se s tehdy běžným antisemitismem a byla jednou z kolébek ženského emancipačního hnutí, opravdu neměli ruští komunisté co nabídnout. A to i kdyby snad chtěli. Nabízeli pouze svou brutalitu a barbarství.

A právě tohle je věc, kterou většina Rusů nechápe. Družný rozhovor po takových větách zaskřípe.

Ovládat jiné země je dosti jiná disciplína než je pochopit.