Československo bylo od samého počátku své existence bytostně závislé na příznivém mezinárodním kontextu. S tímto vědomím se jeho tvůrci snažili maximální možnou měrou ke stabilitě systému, vzešlého z první světové války, přispívat a Československo v něm pevně ukotvit. Činili tak prostřednictvím řady bilaterálních smluv, ale i velmi aktivní politikou v rámci Společnosti národů, předchůdkyně dnešní OSN. Nespokojili se jen s pouhým členstvím ve Společnosti národů, ale aktivně se zasazovali o její funkčnost. Prezident Beneš se stal jejím místopředsedou a když to mezinárodní situace vyžadovala, přepustil své místo v Radě této organizace německému kolegovi Stressemanovi. Jakmile se začal v první polovině třicátých let Versailleský systém definitivně hroutit, byl osud Československa zpečetěn.