Bývalý náměstek amerického ministra zahraničních věcí Wess Mitchell je autorem vynikající knihy The Unquiet Frontier (Neklidná hranice), ve které spolu s Jakubem Grygielem popsali, jakým způsobem Rusko testuje („probing behavior“) Spojené státy na samém okraji území, ke kterému váží USA spojenecké vazby. Tedy v oblasti Pobaltí či Černomoří. Autoři jsou názoru, že ve skutečnosti Rusové nepodrobují zátěžovému testu odhodlanost Ameriky bojovat, bude-li to nutné. O ní totiž nemají pochyb. To, co Rusko enormně zvýšenou připraveností vojsk na své západní hranici testuje, je spolehlivost Spojených států i pro toho nejmenšího spojence. Z této analýzy ruského chování vyvozují američtí stratégové jasný závěr: „Nesmíme ztratit ani toho nejmenšího spojence. Pokud Washington ztratí Tallinn, riskuje v budoucnu ztrátu Varšavy. Ztratí-li Varšavu, ztratí v budoucnu Tokio, Soul a Tel Aviv.“
Jak to souvisí s Českou republikou a ricinovou kauzou? Musíme se ptát, co Rusko eskalační kampaní, od Koněva po kufřík s ricinem, testuje u nás. Motivy mohou být různé. Je ale nanejvýš pravděpodobné, že jedním z nich je testování schopnosti Ruska paralyzovat politické rozhodovací procesy jednoho z členských států NATO. Jde tedy také o spolehlivost pro spojence, v tomto případě naší.
V reakci na agresivitu Ruska vypracovaly Spojené státy tzv. „Evropskou ujišťovací iniciativu“, později přejmenovanou na „Evropskou odstrašovací iniciativu“. V rámci ní poskytují mnoho miliard dolarů a tisíce vojáků na zvýšení obranyschopnosti zranitelných míst Severoatlantické aliance, a to především na jejím východním křídle, kam patří i ČR. Ve světle rostoucího čínského vojenského potenciálu se velmi intenzivně diskutuje o tom, že vznikne Indo-pacifická obdoba „Evropské odstrašovací iniciativy“. Právě kvůli odstrašení Číny.