Za polárním kruhem, ve švédském vesmírném středisku Esrange, pořádá americké výzkumné centrum New Generation Warfare Centre spolu se Švédskou univerzitou obrany tento víkend Evropsko-americký bezpečnostní dialog.

Vesmírné středisko Esrange je skvělou ukázkou toho, jak stát, stojí-li na pevných demokratických a právních základech, dokáže být správným hospodářem a řídit obří technologickou firmu. Na rozloze větší než 5000 kilometrů čtverečních provádějí raketový výzkum, vypouštějí stratosférické balóny, komunikují se satelity či testují hypersonická letadla. Pobočky pro satelitní komunikaci mají v USA, Kanadě, Austrálii nebo Chile. Své produkty nabízí státem vlastněné středisko jak státní administrativě, tak soukromým korporacím. Není to tedy tak, jak se nám tady po celá léta někdo snažil namluvit, že stát má být co nejmenší a nevlastnit raději vůbec nic.

Mé vystoupení zde se týkalo obrany východního křídla NATO. Panel byl příznačně nazván From NATO „Eastern Flank“ to „Eastern front“. Diskutují zde civilní a vojenští plánovači, analytici a zpravodajci z USA, Velké Británie, Švédska, Finska, Norska, Pobaltských zemí, Polska a Rumunska. Ti všichni se shodují v tom, že východní hranice NATO, táhnoucí se od severu z norského Svalbandu na jih až do východního Středomoří je dnes „frontovou linií“ obrany našich západních hodnot.
Po celé této délce soustřeďuje Putinovo Rusko dosti robusní vojenské síly. Přes svojí špatnou ekonomickou a demografickou situaci věnuje obrovské úsilí a peníze na vývoj a nákup moderních zbraňových systémů a špionážních prostředků. Provádí zde velmi často opravdu masivní vojenská cvičení. Všechna mají útočný scénář a nacvičují se při nich i údery taktickými jadernými zbraněmi. Ruská armáda obtěžuje severské a baltské státy provokacemi svých letadel, ponorek a lodí. Vědci v řídící centrále Esrange nám říkali, že zde každý den čelí kybernetickým útokům. Ano čtete správně, každý den! Ne všechny jsou iniciovány Ruskem, ale mnohé ano. Proč tohle všechno ruský režim dělá?
Chce nás napadnout? Nebo chce jenom provokovat? Chce namluvit vlastnímu obyvatelstvu, trpícímu bezprávím a zkorumpovaností ruského systému, že je Rusko tak silné, jako kdysi býval Sovětský svaz?
Těžko říct. Každopádně NATO rozhodně není ve stavu klinické smrti, jak si myslí pan prezident Macron. Je naopak schopno všechno to, co si euroatlantická civilizace od druhé světové války vybudovala, rozhodně bránit. Je až dojemné, když zde stratégové početně malých národů, jako je Finsko či Estonsko, majících s východním obrem své neblahé zkušenosti, zcela vážně říkají: „Pokud nás o hodně silnější Rusko napadne, bude ho to stát velmi mnoho, nikdy se nevzdáme.

Od ruské anexe Krymu a napadení východní části Ukrajiny v roce 2014 se Severoatlantická aliance opravdu hodně zmobilizovala. Modernizuje jak svoje bojové síly, tak svou velící a řídící strukturu. Bát se tedy uvnitř tohoto uskupení příliš nemusíme. Ovšem trochu peněz nás to stát bude, to je celkem jasné. Stojí to ale za to. A tak snad nebudou politici při projednávání státního rozpočtu, ani nyní ani v budoucnu, „škudlit“

Na diskusích, které tady od pátku do neděle probíhají, je velmi důležitá jedna věc. Všichni zde přítomní, civilové i vojáci, se shodují v tom, že nejde jen o obranu našich zájmů, ale především o obranu našich hodnot. Hodnot jako je demokracie, nezávislost, vláda práva. Přesně tak pojímal Severoatlantickou alianci člověk, který pro náš vstup do tohoto společenství demokratických států učinil snad nejvíce. Opravdu velké množství textů, které tématu NATO náš první polistopadový prezident věnoval, svědčí o tom, že právě tohle bylo pro něj, humanistu a intelektuála, na vojenské alianci to nejdůležitější. Nebylo náhodou, že summit NATO v Praze v roce 2002 považoval za vrchol své zahraničně-politické agendy. Ti, kdo byli v jeho blízkosti, viděli, jak mimořádné úsilí tomuto pražskému setkání věnoval.
Bude to symbolické a milé, přistávat při návratu zítra, v neděli 17.LISTOPADU, na letišti VÁCLAVA HAVLA.