Rusko včera potvrdilo to, o čem jsem psal v mém posledním článku ve Forum 24.
Nehodlá užít na Ukrajině taktickou jadernou zbraň. Jedním z mnoha důvodů je to, že po jejím nasazení nejste nadále schopni udržet eskalační iniciativu. Nejste schopni garantovat, že na protikrok oponenta odpovíte dalším stoupáním po tzv. eskalačním žebříku. Oním protikrokem přitom nemusí být jen drtivá konvenční odpověď Západu. Ten protikrok udělají sami Ukrajinci. Tím, že budou i po ruském útoku jadernou zbraní nadále bojovat, jak včera po setkání s vojáky i civilisty v Mykolaivské oblasti uvedl v pořadu 90’Čt 24 Marek Hilšer. Rusko by pak prostě nemělo kam jít dál.


Jinak je tomu ovšem s eskalací za pomocí užití konvenčních zbraní. Rusko v průběhu války několikrát ukázalo, že téměř nemá limity. Demonstrovalo to podle mého názoru v případě útoku na divadlo v Mariupolu označené zřetelným nápisem „děti“. Útok samotný i následné ostřelování záchranářů snažících se z pod trosek divadla vyprostit přeživší (!), byly ohavným zločinem, který se ale Rusko nijak nesnažilo zakrýt. Naopak, stavělo své barbarství na odiv. Adresátem přitom nebyla jen Ukrajina. V tu dobu už totiž Rusové dobře věděli, že bojovníky z Azovu prostě nezlomí. Adresátem byl Západ a jeho svědomí.
Podobně je tomu i nyní. Útokem na Nordstream 1 a 2, únosem ředitele Záporožské jaderné elektrárny i včerejším masivním ostřelováním civilní infrastruktury Rusko demonstruje, že při užití teroristických metod je připraveno jít hodně daleko. Že si je - na rozdíl od užití jaderné zbraně - v oblasti teroru vědomo své schopnosti udržet si eskalační dominanci.
Pro Západ je mimořádně důležité, aby bylo Rusko z tohoto omylu vyvedeno dostatečně razantní odpovědí. A to s jasně deklarovaným vzkazem. Je to důležité, jak pro další průběh rusko-ukrajinské války, tak ale i pro budoucnost. Rusko na Ukrajině prohraje. Ale i poté mu zůstane dost konvenčních prostředků na válčení formou teroru.
Rusko disponuje například ponorkovou flotilou, která zůstane intaktní. Jeho ponorky brázdící vody Středozemního moře jsou vybaveny raketami Kalibr, které dokáží zasáhnout například města v Itálii. Podobnými raketami vybavuje Rusko ale i své ledoborce v Arktické oblasti.
Rusko je dnes teroristickým státem. Dovolit mu, aby si myslelo, že za použití teroru civilistů může udržet eskalační dominanci, by bylo do budoucna velmi nebezpečné.
Proto teď musí přijít razantní odpověď Západu. S jasnou deklarací, proč k ní přistoupil. Jinými slovy, musí být jasné, že Západ činí něco, co se doposud zdráhal udělat. Jakou bude mít tato odpověď formu, na tom, doufám, již pracují vojenští plánovači. Z bezprostředních opatření diskutovaných během války se nabízí například poskytnutí Ukrajině amerických letadel A-10 či střel ATACMS pro raketomety HIMARS s dosahem 300km. Odpověď by měla jít ale i dále. Může mít formu například blokády ruské námořní základny v syrském Tatru, provedení rychlého aliančního cvičení s rozmístěním sil v Gruzii a podobně.

Pomoc Ukrajině bojující proti barbarství musí mít prioritu. Zároveň jde i o to, ukázat do budoucna jakémukoliv protivníkovi, že v případě užití teroristických metod je Západ připraven stoupat po eskalačním žebříku dostatečně daleko. Tak daleko, aby bylo protivníkovi dosažení cílů znemožněno.