Strategii pro evropský průmysl jsme už netrpělivě vyhlíželi. Její původní verze, která vyšla jen den před tím, než Světová zdravotnická organizace prohlásila COVID-19 za pandemii, musela být přepracována, aby odrážela aktuální stav ekonomiky. Pandemie si již dlouhou dobu vybírá svou daň a unijní ekonomika prochází změnami, které by si na jejím začátku dovedl představit jen málokdo. Řada potřeb se však za posledních dvanáct měsíců nezměnila a upgradovaný dokument s nimi počítá. Jde především o rozhodnutí EU přejít k zelené a digitální ekonomice, ale i další strategické kroky.

Už dlouho se snažím o to, aby se do středu pozornosti politiků dostaly malé a střední podniky. Jejích výsostné postavení v unijní ekonomice, kde představují 99 % všech podniků, není dostatečně reflektováno a často se na ně úplně zapomíná. Po prvním prolistování nové průmyslové strategie EU mám však dojem, že by se konečně mohlo podařit tento trend zlomit a zajistit těmto firmám adekvátní zacházení. Jsem přesvědčena, že k tomu paradoxně přispěly samotné malé a střední podniky, které krize citelně zasáhla, ale i přesto celá řada z nich dokázala, že se umí přizpůsobit situaci, přijít na trh s inovačním řešením nebo se zcela přeorientovat.

Strategie proto počítá nejen s cílenou finanční pomocí, ale také s lepšími možnostmi investic. Jsem nesmírně ráda, že dokument obsahuje v podstatě překlopení strategie pro malé a střední podniky, kterou představila moje politická skupina v Evropském parlamentu a na které jsem se osobně podílela. Za naprosto zásadní v tomto ohledu považuji příslib snižování regulatorní a byrokratické zátěže a posuzování dopadů nově přijímaných legislativ na malé a střední podnikání v Evropě. Evropská komise si může být jistá, že to bereme vážně a jako Evropský parlament na to budeme dohlížet.

Klíčovým momentem celé upgradované průmyslové strategie je apel na otevřenost ekonomiky EU, avšak s plným vědomím možných rizik a snahou jim předcházet. Ekonomická krize, kterou vyvolala pandemie, odhalila v některých sektorech strategickou závislost EU na dovozu ze třetích zemí. Cestou není stažení výroby do Evropy, ale větší snaha o diverzifikaci mezinárodních dodavatelských řetězců, navazování mezinárodních partnerství a připravenost evropských firem a jejich byznysových strategií včas a správně reagovat, pokud by v budoucnu došlo k výpadku nebo jiným komplikacím.

Jedna věc je strategie napsaná na papíře, druhá pak to, jak je prováděna v praxi. I v případě průmyslové strategie EU platí, že čas nejlépe ukáže, zda byla připravena správně. Unijní ekonomika je robustní a s tím kalkuluje i tento dokument. Otázkou ale zůstává, do jaké míry se podaří strategii promítnout do každé nově přijímané legislativy v jednotlivých sektorech a zda to bude zároveň dávat smysl i jako celek. Naprosto klíčový bude také přístup členských států, které musí strategii přijmout za svou a překlápět ji do svých priorit a konkrétních kroků nejen v krátkodobém, ale také dlouhodobém horizontu. Jedině tak budeme moct mluvit o revoluci.

Původně psáno pro měsíčník Hospodářské komory ČR Komora.