O autorovi

Malířka, grafička a ilustrátorka. Narodila se v roce 1959. Ilustrovala asi 80 německých a českých knih, několik knih napsala. S mužem Štěpánem, který byl lékař a je filosof, má sedm dospělých dětí, s nimiž byla ráda a dlouho doma. V roce 2001 spolu s přáteli založila Cestu domů, kde jedenáct let pracovala jako ředitelka a šest let jako šéfredaktorka nakladatelství. Kromě jiného se tím snažila trochu přispět k tomu, abychom v naší zemi neumírali smutně a osaměle. Žije a pracuje v Praze a v Radvánově.

Web: www.spinkova.cz
Instagram: martina.spinkova

Pospěšme milovat lidi, neboť tak rychle odcházejí

Venku se smráká, drobně mží, listy jsou krásně barevné, zase jeden rok pokročil. Hrabeme listí stromů, které zasadil někdo před námi, a učíme to děti, aby hrabaly, až tu nebudeme. Sháníme květiny nebo věnce, svíčky a červené bakelitové lucerničky a vydáváme se na hřbitov. Na hroby, jak říkala babička. Také vážu kytku s jalovcem a šípky, jak ji vázala máma, a vozím na hrob, kam ji vozila ona, jen v tom hrobě mám teď i ji. Jsou tu Dušičky – jaksi nepřípadně, plaše zjemnělý název pro svátek, který nám má postavit před oči naši konečnost, ale také naši tradici, tedy to, co jsme dostali a předáváme zase dál. To, jak nám naši blízcí jsou vlastně blízko. A jsou doopravdy?

Více »