Kdyby to měl zajíc, ten by s tím utíkal
To říkala babička, když chtěla říct, že nevím, co mám - a že se mám. Nestěžuju si a jsem vděčná. Jenže éterem a sítěmi i našimi hlavami krouží spousta hudrání, lamentování a osočování. Jako mrak, co nás chce zavalit.Tak já na to vytáhla některé z věcí, které máme (a zajíci nedáme).
Osm bodů k prezidentské volbě
Při volbě prezidenta můžeme přemýšlet, co bychom si přáli my a co je dobré v tento čas pro naši zemi, a jak toto obojí složit spravedlivě dohromady. Ptáme se navzájem. Hledáme, zvažujeme. Pokusila jsem si sepsat pár bodů, kterými si pomáhám.
Zemřela paliativní lékařka Marie Goldmannová
...aneb "Jdi mi s tím k šípku"
Můžeme jít s vámi? aneb jak jsme s Rusy demonstrovali za Ukrajinu
Úterý kvečeru. Žluté slunce mizí z modrého nebe. Míchám modrou a žlutou barvu na paletě. Naše dospělá vnučka Ronja přiběhla, že spolu budeme vyrábět transparenty na večerní demonstraci. Kamarád se prý smál: to zní vtipně, vyrábět s babičkou transparent.
Nevolme mámení
Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří vám slibují, že všechno vyřeší za vás. Takoví lidé chtějí, abyste jen mlčeli, poslouchali a drželi krok. Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří mají diktátorské sklony, příliš často mění názory, nejsou schopni se domluvit s jinými, nabízejí různá dobrodružná, nepromyšlená a neodpovědná řešení a kteří by se nejraději vrátili k centralistickému řízení všech našich společných věcí.
Václav Havel, 1992, Česká televize
Osmnáct Titaniků
aneb umíme si představit, kolik lidí jsme hodili přes palubu?
Dělal jsem tam ho-ho, ha-hi
Povězte mi, odkud kam? Nevím sám, kam chvátám… Byl jsem prý moc maličký, pro zvědavé lidičky. Klaun má býti ku koukání, když ho neuviděj páni, ani paní, ani děti, bum a bim a bác a – letí.
Co jste dělal, rád se optám? Dělal jsem tam hop sem, hop tam. Šel jste do Loun? Odkud? Z Prahy? Dělal jsem tam ho-ho, ha-hi.
Dnes, ne až někdy
Je konec února. Jsem v malé moravské škole, povídáme si o smrti. Ptám se osmáků, jak by to vypadalo, kdyby smrt nebyla. To by bylo hrozné, říká po chvíli přemýšlení Tereza s culíkem. Nic by nemělo smysl a cenu, přidávají se ostatní, jen bychom se flákali a nebavilo by to nikoho. Třída si povídá o tom, že smrt je taková zpětná baterka, svítí nám na život a dává mu důležitost. Ve čtvrté třídě pak bystrý okatý Kuba říká, že moc chce veselý barevný pohřeb: jak to má ale udělat, kam to má napsat, komu říct, aby mu to splnili? Trochu mě zaskočil, říkám mu, na to máš ještě čas… A on že ne, co když mě teď cestou ze školy přejede auto a nikdo se to nedozví? Umřít přece můžeme každý, dodává přesvědčeně a beze strachu, potřebuju jim to říct teď!
NA TO dává SOROS aneb o našich strašidlech
V dnešní době už moc nevěříme na vodníky a bludičky v obecním rybníku, z lesa na kopci nějak zmizel hejkal. Neslyšela jsem nikdy o sežrané princezně ani o zkamenělých rytířích. Nicméně zdá se, že tito naši pestří souputníci nás neopustili ani v moderní době: neděsí nás v lese, ale hejkají nám v hlavě, stahují nás do vod, v nichž neumíme plavat, snaží se sežrat křehčí bytosti, zaklít do kamene naše příbuzné, sírou okuřují články v diskusích pod čarou. Strašidla dnes: bát se či nebát?
Občanská společnost na návsi
Kdyby se mne někdo před rokem zeptal, jak se definuje občanská společnost, zarazila bych se a nedokázala dobře odpovědět. A už vůbec bych neuměla odpovědět sousedovi o patro výš, ve vedlejší zahradě, vnukovi. Blekotala bych nejspíš něco o pravdě, pestrosti a odpovědnosti a cítila se trapně, protože přece to je dobrá věc a mně o ni má jít, ale sama houby vím, jak to vlastně popsat.
Vytápění plynovým kotlem se stále vyplatí, i když plyn zdraží
Šmuclerová je ze hry. O post ředitele ČT si to rozdají její dlouholetí manažeři
První Čechoslovák, který se vylodil v Normandii, byl Miloš Knorr
Milujete svou zem, nebo jste nacionalisti?
Co je to vlastně láska
