Jaký prezident, takový právník. Hlasování o žalobě na Klause je platné
Poradce prezidenta republiky, právník Pavel Hasenkopf, včera publikoval na blogu Aktuálně.cz bombastickou zprávu: „Dnešní hlasování Senátu o žalobě na prezidenta je neplatné!“ Jenže Hasenkopf ve snaze chránit svého chlebodárce smíchal jabka s hruškama a jeho názor, opírající se o fakt, že jednání bylo neveřejné, je právním paskvilem. Žaloba je podle mého muzikologického názoru podána přesně v souladu se zákonem.
Hasenkopf se chytil stébla, když zaútočil na to, že podle závazného jednacího řádu Senátu, § 139, se sice o žalobě na Klause muselo jednat neveřejně, ale hlasování musí být "veřejně podle jmen".
„§ 139
Jednání Senátu o návrhu ústavní žaloby a o návrhu na její odvolání je neveřejné. Při jednání o návrhu ústavní žaloby a o návrhu na její odvolání lze podávat pouze návrhy na schválení nebo zamítnutí. O návrzích se hlasuje veřejně podle jmen.“
Hasenkopf z toho, že jednání bylo uzavřené, vyvozuje, že se nehlasovalo veřejně. Na první pohled to zní logicky, na každý další už ne. Veřejné jednání a veřejné hlasování jsou dva zcela odlišné pojmy, na sobě nezávislé, asi podobně jako veřejná instituce a veřejný dům.
Škoda, že si Hasenkopf neprošel třeba komunálem a rovnou se vrhl na nejvyšší politiku. Věděl by, že takové jednání rady obce je neveřejné, ale hlasování veřejné je (byť to není v zákoně o obcích explicitně uvedeno). Veřejné hlasování znamená jen a pouze, že se nehlasuje tajně, tedy lístkem do urny. I to "po jménech" bylo splněno, protože se vyvolával jeden senátor za druhým a veřejně, nahlas, na celé plénum, říkali svoje ANO či NE.
Stejně jako jmenné hlasování z rady obce se nezveřejňují, stejně tak se by se nezveřejnila jmenné hlasování senátu, jen celkový počet - kdyby to senátor Kubera nevynesl. Na jeho místě bych to vynesl také, protože neveřejné nerovná se tajné a je to takový zbytečný přežitek. Jak jinak by Kubera mohl vědět, jak kdo hlasoval, když by hlasování neproběhlo veřejně, podle jmen?
Hasenkopf krom „jednání“ a „hlasování“ ztotožnil i pojmy „neveřejné“ a „tajné“. Opět lze použít paralelu s jednáním obecní rady. Ta jedná neveřejně, ale z jednání se pořizuje zápis, občas i zvukový záznam. A ten je, jak je opakovaně judikováno, rada povinna na základě zákona o svobodném přístupu k informacím vydat – po „vypípání“ či začernění údajů, které jsou např. podle zákona o ochraně osobních údajů nemožné široké veřejnosti poskytnout. Obecně všechno, co má stát, obce a jejich složky k dispozici, se musí na základě zákona o přístupu k informacím, poskytnout. Často se to sice nedělá, ale to je věc druhá.
Hasenkopf i kdokoliv jiný si může teď hned podat žádost o zápis, přesnou těsnopiseckou zprávu i záznam, které se všechny podle § 86 zákona o jednacím řádu Senátu, pořizovaly. Zcela jistě dostane obratem, nejpozději do 14 dnů, vše, co žádá, a to v plném znění, protože na plénu se jistě nehovořilo o rodném číslu prezidenta ani nikoho ze senátorů.
Ale abych jen nekveruloval a neradil ostatním co mají dělat – tuto žádost jsem právě odeslal na elektronickou podatelnu Senátu a po obdržení materiálů je rád panu Hasenkopfovi přepošlu.
To by bylo ke kauze „neplatného hlasování“ tak asi všechno.
Asi všichni se shodnou, že jednání Klause bylo opakovaně na hraně Ústavy – bojkot rozhodnutí NSS a nejmenování soudců, odmítání ratifikovat mezinárodní smlouvy, druhý článek amnestie. Nejde tady o "politický názor", jak tvrdí Jakl a spol., ale o to, zda se Klaus pohybuje v mezích daných mu Ústavou. Pro někoho může být Klausův boj proti všem hrdinstvím, pro jiného exemplární překračování ústavních pravomocí. Osobně jsem přesvědčen, že Klaus porušuje Ústavu opakovaně. Zdali to soudci vyhodnotí jako velezradu, si netroufám odhadovat, napřed jsem k tomu byl dost skeptický, po diskuzi s Eliškou Wagnerovou, která mi jako první vysvětlila, že velezrada není trestný čin, ale něco jako správní delikt, soudím, že to značné šance má. Svůj názor na žalobu si můžete udělat tady: http://www.milosjanecek.cz/files/ustavni_zaloba.doc.
Nicméně nebudeme se tvářit, že v tom hlavní roli nehraje politika. Jistě bylo x senátorů, kteří návrh žaloby znali na úrovni Lorem ipsum. Je to takový pozdrav Klausovi na rozloučenou. Za mě dobrý.
Hasenkopf se chytil stébla, když zaútočil na to, že podle závazného jednacího řádu Senátu, § 139, se sice o žalobě na Klause muselo jednat neveřejně, ale hlasování musí být "veřejně podle jmen".
„§ 139
Jednání Senátu o návrhu ústavní žaloby a o návrhu na její odvolání je neveřejné. Při jednání o návrhu ústavní žaloby a o návrhu na její odvolání lze podávat pouze návrhy na schválení nebo zamítnutí. O návrzích se hlasuje veřejně podle jmen.“
Hasenkopf z toho, že jednání bylo uzavřené, vyvozuje, že se nehlasovalo veřejně. Na první pohled to zní logicky, na každý další už ne. Veřejné jednání a veřejné hlasování jsou dva zcela odlišné pojmy, na sobě nezávislé, asi podobně jako veřejná instituce a veřejný dům.
Škoda, že si Hasenkopf neprošel třeba komunálem a rovnou se vrhl na nejvyšší politiku. Věděl by, že takové jednání rady obce je neveřejné, ale hlasování veřejné je (byť to není v zákoně o obcích explicitně uvedeno). Veřejné hlasování znamená jen a pouze, že se nehlasuje tajně, tedy lístkem do urny. I to "po jménech" bylo splněno, protože se vyvolával jeden senátor za druhým a veřejně, nahlas, na celé plénum, říkali svoje ANO či NE.
Stejně jako jmenné hlasování z rady obce se nezveřejňují, stejně tak se by se nezveřejnila jmenné hlasování senátu, jen celkový počet - kdyby to senátor Kubera nevynesl. Na jeho místě bych to vynesl také, protože neveřejné nerovná se tajné a je to takový zbytečný přežitek. Jak jinak by Kubera mohl vědět, jak kdo hlasoval, když by hlasování neproběhlo veřejně, podle jmen?
Hasenkopf krom „jednání“ a „hlasování“ ztotožnil i pojmy „neveřejné“ a „tajné“. Opět lze použít paralelu s jednáním obecní rady. Ta jedná neveřejně, ale z jednání se pořizuje zápis, občas i zvukový záznam. A ten je, jak je opakovaně judikováno, rada povinna na základě zákona o svobodném přístupu k informacím vydat – po „vypípání“ či začernění údajů, které jsou např. podle zákona o ochraně osobních údajů nemožné široké veřejnosti poskytnout. Obecně všechno, co má stát, obce a jejich složky k dispozici, se musí na základě zákona o přístupu k informacím, poskytnout. Často se to sice nedělá, ale to je věc druhá.
Hasenkopf i kdokoliv jiný si může teď hned podat žádost o zápis, přesnou těsnopiseckou zprávu i záznam, které se všechny podle § 86 zákona o jednacím řádu Senátu, pořizovaly. Zcela jistě dostane obratem, nejpozději do 14 dnů, vše, co žádá, a to v plném znění, protože na plénu se jistě nehovořilo o rodném číslu prezidenta ani nikoho ze senátorů.
Ale abych jen nekveruloval a neradil ostatním co mají dělat – tuto žádost jsem právě odeslal na elektronickou podatelnu Senátu a po obdržení materiálů je rád panu Hasenkopfovi přepošlu.
To by bylo ke kauze „neplatného hlasování“ tak asi všechno.
Asi všichni se shodnou, že jednání Klause bylo opakovaně na hraně Ústavy – bojkot rozhodnutí NSS a nejmenování soudců, odmítání ratifikovat mezinárodní smlouvy, druhý článek amnestie. Nejde tady o "politický názor", jak tvrdí Jakl a spol., ale o to, zda se Klaus pohybuje v mezích daných mu Ústavou. Pro někoho může být Klausův boj proti všem hrdinstvím, pro jiného exemplární překračování ústavních pravomocí. Osobně jsem přesvědčen, že Klaus porušuje Ústavu opakovaně. Zdali to soudci vyhodnotí jako velezradu, si netroufám odhadovat, napřed jsem k tomu byl dost skeptický, po diskuzi s Eliškou Wagnerovou, která mi jako první vysvětlila, že velezrada není trestný čin, ale něco jako správní delikt, soudím, že to značné šance má. Svůj názor na žalobu si můžete udělat tady: http://www.milosjanecek.cz/files/ustavni_zaloba.doc.
Nicméně nebudeme se tvářit, že v tom hlavní roli nehraje politika. Jistě bylo x senátorů, kteří návrh žaloby znali na úrovni Lorem ipsum. Je to takový pozdrav Klausovi na rozloučenou. Za mě dobrý.