Moje nejoblíbenější činnost je sedět v hospodě Na Božence nebo postávat u čepu Pivnice u Poutníka a nadávat. Bohužel mám na tuhle činnost poslední dobou nepříjemně málo času a můj štamgastský půllitr zarůstá pavučinou. Poslední dobou se totiž bůhvíproč snažím, aby byl v Česku regulován hazard a bylo přijato 9 zásadních protikorupčních opatření a jednám o tom s jedním politikem za druhým.

Nedělám to pochopitelně sám. V hazardu to teda zatím děláme docela punkově v pár lidech, ale daří se, za chvíli nebude nic v centru Brna, ve velké části Prahy, v celých Budějovicích, Náchodě, Lanškrouně, Chomutově a tak. V protikorupčním projektu Rekonstrukce státu působí 20 protikorupčních organizací, máme mnoho regionálních spojek, mnoho absolvovaných schůzek s politiky, ale stále to nestačí. Zákonodárců je 281 a pro přijetí zákonů je třeba většina.

O co de Rekonstrukci státu? To se dozvíte tady:



Budem rádi když se zapojíte.

Jednání s politiky je totiž super!

V demokracii se bez neustálého dialogu nehneme. Nekomunikace a styl proti všemu sice občas funguje, třeba když radnice evidentně kope za nějaký pro vás nepřijatelný záměr a není s ní k hnutí, ale jinak je politika disciplínou, kdy se s ostatními bavit musíte, i když se vám u toho občas ozývají žaludeční vředy.

Jenom namátkou, s kým jsem měl v posledním asi roce tu čest jednat, ať dlouze či krátce: Josef Novotný (SNK-ED, na kandidátce VV), Miroslav Kalousek (hazard, na kandidátce TOP09), Jan Husák (TOP09) Ilona Řápková (ODS), Pavel Bém (opět ODS), Jan Chvojka (ČSSD), Jeroným Tejc (ČSSD), Jan Farský (STAN), Josef Cogan (STAN), ze senátu Libor Michálek, Eliška Wagnerová, Alena Dernerová, dokonce jsme měli domluvený rande aji s Tomio Okamurou, ale ten za sebe nastrčil svého asistenta, autora svých knih, blogů a myšlenek Jardu Večerníčka. Při prezidentské kampani dlouze telefonicky s Jiřím Dienstbierem, Zuzanou Roithovou, mimo parlament třeba s šéfem Českých drah, Petrem Žaludou.

A ono se to vyplácí. Na základě kontaktu s jinak obskurními a nevolitelnými VV jsme vystoupili na jednání zdravotnického výboru sněmovny vedeného Borisem Šťastným (!), který pak přijal usnesení, že nechce nový připravovaný Kalouskův zákon o sázkových hrách. Po setkání s Petrem Žaludou, jsem se po drobné peripetii dostal k utajovaným smlouvám Českých drah na pronájem brněnského nádraží.

Jako Brnění a Občané proti hazardu a Transparency International jsme komunikovali s desítkami starostů ohledně hazardu – za všechny uveďme třeba jakéhosi historií zapomenutého Bohuslava Svobodu – a výsledkem bylo, že čtyři obce loni podaly ústavní stížnost, na základě které letos v dubnu Ústavní soud zrušil protiústavní část zákona o loteriích a umožnil všem obcím v ČR hazard ihned regulovat.

Včera jsme zrovna měli jednání o Registru smluv, zákonu, který by nařizoval státu zveřejňovat smlouvy, s primátorem Kladna a šéfem Svazu měst a obcí, Danem Jiránkem.

Světě div se, se všemi zmíněnými se dá normálně bavit. Občas sice musíte toleranci pro „normalitu“ trochu poupravit a upozadit své myšlenky na to, že dotyčný by neměl sedět proti Vám, ale v base, ale furt to je v cajku. V politice, lobbyingu či aktivismu nikdy nevíte, kdo vám může podat pomocnou ruku.

Dokud nemusíte vyjednávat s vrahem, tak je všechno v pohodě. Když byste s nima seděli v hospodě u stolu, možná byste se stali přáteli. Osobní problém mám jen s Kalouskem, protože ač chrlí stejně jako pan prezident „bonmoty“ a umění politiky na české poměry ovládá, je jeho neskrývaný boj za hazard až do posledního automatu už dost na hraně snesitelnosti. Ale taky to nějak jde.

Nyní potřebujeme nejvíce zabrat v Rekonstrukci státu. Těch poslanců, senátorů i zákonů je opravdu moc a tolik peněz, abychom si mohli zaplatit armádu lidí, kteří se o tom budou postupně se všemi politiky bavit, nemáme. Pokud tu chcete méně rozkradenou zemi, nezbyde nic jiného, než abyste se zapojili taky.



Čím dřív se to všechno povede prosadit, tím líp. Budu si moci zase sednou do hospody a celé večery pít pivo a nadávat.