Proč je nepřijatelné, aby ministr financí vlastnil média

Situace z pondělí 24. března, kdy Andrej Babiš na vládní tiskovce ostře napadl nový zpravodajský portál Echo24.cz, je už notoricky známá. Hlavními autory Echa jsou bývalí novináři Lidovek, Balšínek, Kaiser, Zlámalová či Weiss, kteří odešli právě proto, že nechtěli být součástí podnikatelského impéria ministra financí. Babiš je na tiskovce nařkl, že prodělali za poslední rok 50 mega (což později zopakoval Babišův dvorní šéfredaktor Léko, který po Balšínkovi převzal řízení Lidovek). Hlavně ale uvedl, že by ho moc zajímalo finanční pozadí celého projektu. Z úst ministra financí zní takovéto varovaní dost výhružně.

Seděl jsem shodou okolností den na to s panem Babišem ohledně hazardu, kde si rozumíme snad velmi dobře. Vzhledem k mé předchozí kritice počínání Mafry došla řeč i na toto. Ministr tvrdil, že je to prostě jeho názor, který má právo říci. Ano, bezpochyby, má právo říci jakýkoliv názor, a média, sněmovní opozice a kdokoliv další má právo na tento názor zareagovat, panu ministru za jeho odvahu „nazývat věci pravými jmény“ pogratulovat, nebo jej vyzvat k rezignaci.

Jádro pudla nespočívá v tom, že Babiš–politik se nevhodně vyjádřil o nějakém médiu – i když ve spojení s pravomocemi, kterými ministerstvo financí oplývá, je to už samo o sobě nepřijatelné. Spočívá v tom, že Babiš-politik je ještě zároveň Babišem-majitelem nejvlivnějšího českého tištěného média, Mafry. Touhou každého podnikatele je být lepší než konkurence. Je proto v bytostném podnikatelském zájmu pana Babiše, aby čtenáři jeho Lidovek nepřešli ke konkurenčnímu Echu, stejně jako je v jeho zájmu, aby si kupovali jeho kostelecké salámy. Útočná rétorika vůči konkurentovi je jednou z metod, jak toho docílit.

Schválně si zkuste říci, zda Babiš na oné tiskovce mluvil:

a) jako občan Babiš,

b) jako ministr financí, který má možnosti dívat se do hospodaření různých firem,

c) jako majitel konkurenčního média.

Prohlásil se za krále za blázna za kata

I když to bude znít divně, osobně si myslím, že nejblíže skutečnosti je bod a). Můj subjektivní pocit z Andreje Babiše je, že je to člověk, kterému vskutku jde zlepšení fungování státu (jakkoliv je to vágní pojem), současně je to tvrdý byznysmen, není ale zákeřný a pomstychtivý a jeho primárním důvodem pro vstup do politiky není namastit si kapsu. Tento pocit však vyvozuji výhradně ze své osobní zkušenosti na černobílém příkladu hazardu. Vydávat to za objektivní hodnocení Babiše-politika by byla hloupost, tím spíše, že se asi nikdy pořádně nedozvíme, jak to bylo doopravdy s jeho zapojením do struktur STB.

Před každým politikem, zvlášť s takovým profilem, je dobré mít se na pozoru. Kdykoliv se může stát, že na doposud čistého politika dopadne korupční podezření a přesně v takové chvíli není představitelné, že by nechtěl využít své pozice majitele nejvlivnějšího či jednoho z nejvlivnějších médií.

Pro lepší vcítění se do situace si na místo Babiše dosaďme někoho jiného – ideálně svoji osobu. Ruku na srdce, když máte média a tedy i osud ve svých rukou, tak by toho nevyužil jen Mirek Dušín. Sám sebe bych se v takové zkoušce docela obával...

Já, Ištván Léko, zaměstnanec Andreje Babiše

Pro novináře je to velmi nekomfortní pozice. Vžijte se do Babišových šéfredaktorů – máte možnost publikovat článek s negativním vyzněním o svém majiteli, nebo jeho politickém konkurentovi, jako v minulém týdnu, kdy z „kauzy OKD“ mířící nepokrytě proti Sobotkovi museli kroutit hlavou i zarytí fandové Babiše. Kterou možnost si vyberete? Nedovedu si představit, že v MfD budou investigativci pracovat na kauze svého majitele, aby ji pak vylepili na titulku. Najdou se přeci vždy i jiné zajímavé případy, lze přinést skandální odhalení jiných politiků, tak proč šlapat bosou nohou do vosího hnízda a riskovat ztrátu pracovního místa.

Když jsem napsal minulé úterý status, že se mi nelíbí, že LN ani Mladá Fronta nepřinesly o Babišově prohlášení na adresu Echa žádný zpravodajský text, zavolal mi obratem šéfredaktor Lidovek, Ištván Léko, a řval na mě, ať si neberu jeho noviny do huby, že oni tam mají komentář – což jsem nikdy nerozporoval – ale hlavně, že Babiš nikomu nevyhrožoval, kde to jako vidím, ať se podívám na záznam on tiskovku. „Já jsem ji právě viděl, proto to tvrdím,“ opáčil jsem.

Léko může mít na věc pochopitelně jiný názor než já, jenže v tu chvíli jsem nevěděl, zda mi volá šéfredaktor nezávislého média, který se zlobí, že jsem dle něj nepravdivě nařknul jeho noviny ze špatné práce, nebo zda mi volá zaměstnanec Andreje Babiše, který hájí svého šéfa. Páteční komentář šéfredaktorky Mladé Frony, Sabiny Slonkové, kde v podstatě vyzvala Sobotku k rezignaci, je druhý takový příklad z poslední doby. Psala to Slonková jako nezávislá novinářka, nebo jako Babišova podřízená?

Novináři Mafry jsou zkrátka zaměstnanci Babiše, Babiš je jejich majitel a jejich povinností je dělat mediální byznys, tak, aby to jejich majiteli co nejvíc sypalo. Mohou se ohánět pocitem vlastní nezávislostí, jakýmsi Hvížďalovým kodexem, ale to, že pracují v dceřince Agrofertu, jehož jediným akcionářem je Andrej Babiš, popřít nemohou. Jsou to stejní Babišovi zaměstnanci jako pracovníci jeho masokombinátů. Ano, zní to škaredě.

Jsem si jist, že Andrej Babiš věděl přesně, proč před volbami Mafru kupuje. Touha ukázat celému světu, jak se správně dělá výnosný byznys v médiích, to fakt nebyla. Mít svoje celostátní a velmi vlivné médium je prostě při volebním klání docela fajn věc.

Koho salám jíš

Nechci to zlehčovat a novinářům Mafry se posmívat, už proto, že mám mezi nimi dost přátel, které považuju za vysoce kvalitní novináře. Skutečně nerad bych byl v jejich kůži. Novinářům lze jen stěží klást za vinu, že sborově nepodali výpověď, stejně tak šéfredaktorům, že na sebe vzali tu tíži kličkovat mezi zájmy majitele a pokusy o nezávislou novinařinu. Do nezáviděníhodné pozice je dostal jen a pouze Babiš, který si je rozhodl koupit.

Dnes proto nadáváme tu na to, že se v Mladé Frontě o Babišových lapáliích nepíše, tu na to, že se o něm píše, ale moc hezky. Kritický komentář k Babišovu počínání? Ha, to je jen takové alibi! Kauza týkající se Bohuslava Sobotky? Ha, Babišovi novináři vyrábějí špínu na politického konkurenta! Titulka s Babišem? Ha, noviny dělají svému majiteli PR – co na tom, že je zrovna Babiš i na titulkách všech jiných deníků, protože opět jako jediný politik přichází s něčím mediálně přitažlivým.

Je nakonec jedno, jestli za napsáním nějakého textu byla loajalita k majiteli, stínu pochybnosti nad prakticky každým textem, který se týká politiky, se nelze zbavit. Jednou patří noviny panu ministrovi a chtít po čtenáři, aby bral tyto noviny jako nezávislé, při vší snaze nejde. Odchody novinářů v čele s Tomášem Němečkem, který hodil na stůl výpověď necelých čtyřiadvacet hodin poté, co Babiš nákup Mafry oznámil, na pocitu nezávislosti nepřidávají.

V mediální branži to kvasí a namísto zdravě konkurenčního boje tu dochází až k otevřené nenávisti vůči těm, kteří dostatečně neodsuzují Babišovu kumulaci moci a jsou ochotni v jeho novinách pracovat. To je pro vývoj médií v naší nedospělé demokracii velmi nebezpečné.

Free Mafra!

Nemám obavy, že ANO by nemohlo být úspěšnou stranou i bez vlastnictví médií. Podívejte se na jejich PR. Ostatní strany jim nesahají ani po kotníky. Přitom politika není jen chození na kluby, výbory a zasedání sněmovny či vlády. Svoje kroky musí být politik schopen vysvětlit voličům a dělat si na tom politické body. To je zcela OK a pro politickou soutěž je dobrá komunikace jedné strany příjemným osvěžením. Babiš při své hyperaktivitě, kdy jenom tím, co dělá, automaticky plní jednu titulku za druhou, nemusí mít žádnou obavu, že by se mu mediální pozornosti nedostávalo.

Žel jediným médiem, které konzistentně na neudržitelnost této situace upozorňuje, je Reflex a jeho šéfredaktor Pavel Šafr, jenž má obsahově úplnou pravdu, ale příliš hysterické tirády o konci porevolučního režimu v každém druhém článku nikoho nedojímají. I Respekt kolem tohoto tématu chodí po špičkách, namísto aby na plnou hubu řekl, že v jedné osobě spojit majitele obřího holdingu, šéfa strany, místopředsedu vlády, ministra financí, majitele nejvlivnějšího média a kritika médií v jedné osobě nejde, ani kdyby byl dotyčný Pán Bůh.

No a protože Babiš není ani Pán Bůh ani Satanáš, ale normální člověk z masa a kostí, se kterým se dá normálně bavit a na mnoha věcech dospět ke shodě, je na nás a zejména na lidech z branže, abychom se mu snažili vysvětlit, že jednoho ze svých koníčků se musí vzdát. Buď médií, nebo politiky.

Chci věřit, že když se o této Hlavě XXII začnou s ministrem novináři ze všemožných médií bavit, Babiš pochopí, že mít na politickém řetězu „hlídacího psa demokracie“ je oxymorón. Jsem naivní? Možná, ale zatím to nikdo nezkusil. Pokud diplomatické cesty selžou, bude na pořadu dne zákon, který nastaví pravidla tak, aby v jedné osobě slučování politické a mediální moci nebylo možné. Demokracie je systém, v němž nezávislá média hrají nezastupitelnou roli, a to, že si je nelze z pozice celostátního vládního politika za prachy koupit, by mělo být do budoucna notorietou. Dnešní stav berme jako zatěžkávací zkoušku. Snad nepřišla příliš brzo a média ní projdou úspěšně.