Kulturně-politický komentář k aktuální inflaci velkých letních hudebních festivalů v Brně.

V posledních týdnech se v Brně pod stávajícím vedením roztrhl pytel s novými velkými letními hudebními festivaly. Jelikož jsem oblast kultury, pod kterou toto spadá, několik let řídil, dovoluji si k tomuto počínání – kde jde mimo jiné i o dost velké veřejné peníze – napsat širší pojednání. Cílem je, aby se ti, kdo nyní kulturu v Brně řídí, zamysleli, zda jejich počínání v oblasti festivalové politiky není náhodou trochu podivné až kontraproduktivní. A aby se taky o tomto počínání dozvěděla veřejnost.


Budu v textu mluvit zejména o třech velkých letních hudebních festivalech. Jednom stávajícím – Maratonu hudby – a dvou, co mají vzniknout příští rok – Pop Messe v bývalém fotbalovém stadionu za Lužánkami (producenti Tomino Kelar, Vilém Spilka a Ivan Bařina) a BrnoON v bývalém vojenském a budoucím sportovním areálu Antropo s (organizátor Martin Věchet). Na úvod chci poznamenat, že se se všemi aktéry všech tří festivalů znám osobně, často přátelsky, a byl jsem u zrodu či kreativním kvasu všech tří podniků. O tom za chvíli. Nyní stručný popis nynější letní festivalové situace v Brně:

Když jsme v roce 2014 přebírali vedení města, bylo nejen léto dost mrtvé. Neexistovala žádná koncepce kultury, natož koncepce festivalů. To se změnilo. Léto oživilo několik akcí. Například Meeting Brno, který mapuje doby a národnosti minulé a dává je do kontextu s dneškem, rozvíjející se mendelovský festival, který má vyvrcholit v roce 2022 při oslavách 200. Mendelových narozenin, což bude celosvětová událost, která je potřeba připravovat již nyní, Festival UPROSTŘED, vzniklý z popudu našeho radního Davida Butuly a sloužící k oživení středu města převážně venkovními stage, tak, jak je to dobrým zvykem v mnoha městech v Evropě. Na konci léta je to pak z nových akcí Serial Killer, počin producentky Kamily Zlatuškové, v rámci střední Evropy ojedinělý festival seriálů a minisérií, který si vydobyl již po dvou ročnících značné renomé minimálně evropského rozměru.

Kromě toho se zde podařilo stabilizovat festivaly, jež zde byly již před tím, ale nevěnovala se jim z pozice města patřičná pozornost, jako je Mezinárodní folklorní festival. Ihned na konci září se pak ob rok střídá velký operní festival Janáček Brno s Moravským podzimem, z druhé strany prázdnin na začátku června hudebně-dramatický festival Dokořán.

A co je nejdůležitějším hudební počinem, již několik let je v Brně o prázdninách festival Maraton hudby Brno. Letos již s odhadnutou návštěvností 35.000 diváků (počítáno standartní metodou pro každou produkci). Tento festival vznikl z iniciativy Davida Dittricha a je na jeho existenci postavena přihláška do Kreativních měst UNESCO v oblasti hudby (viz str. 17), kterýžto prestižní titul Brno právem v roce 2017 spolu s Janáčkovým archivem Moravského zemského muzea obdrželo.

Protože toho vzniklo nového opravdu hodně, nechal jsem na podzim 2018 Odbor kultury zpracovat materiál, který vzala na vědomí 6. 11. 2018 pod bodem 85, Rada města Brna. Tato analýza je velmi užitečné vodítko, protože například obsahuje údaje, jak je který měsíc naplněn, jak jsou festivaly pokryty různé kulturní žánry atd.

Nabízelo by se, že se bude s touto analýzou nějak pracovat, jak je ostatně navrženo v jejím závěru: „Každý rok (i v případě víceleté dotace) by měl každý příjemce pravidelně reportovat výsledky své práce, data o návštěvnících, samozřejmě vyúčtování“. To se ale neděje. Nynější situace je taková, že se bez jakýchkoliv zdůvodnění dává Maratonu hudby z městských financí 5,1 milionů (žádost je na 8 milionů), nový festival Pop Messe má obdržet z poptávaných 6 milionů rovnou 6, aniž je tento rozdílný přístup k oboum festivalům nějak vysvětlen, a „woodstockovský“ BrnoON má dostat patrně jen 2 miliony, které zbývají v příslušné kolonce v rozpočtu (str. 59).

Na tomto místě je třeba se zastavit a genezi jednotlivých festivalů popsat.

Začnu festivalem Martina Věcheta, který od „nepaměti“ pořádal festival v Trutnově na bojišti. Poměrně obšírně o tom referuje Wikipedie. Martin se se mnou začal o přenosu festivalu do Brna bavit ještě před volbami 2014. Známe se delší dobu, jezdil jsem k němu opakovaně domů, s naší cimbálkou jsme několikrát na slavném festivalu vystupovali. Připadalo mi to jako vhodný nápad – trutnovská radnice dle jeho slov stále házela klacky pod nohy, on tíhnul k Brnu dlouho, je tu ostatně často a má tu i jedno ze svých bydlišť a v Brně v té době v létě opravdu chcípl pes. Po volbách 2014 jsme na to společně vlítli a objezdili jsme křížem krážem celé Brno, zda bychom nenašli vhodné pozemky pro pořádání indiánského festivalu. Medlánky, Zamilec, Hády, Moto GP, okolí Brna, nikde to nedosahovala potřebných prostorových parametrů (festivalový areál, stanové městečko, parkování). Jediné, co dávalo smysl, byl prostor za hradem Veveří, ale zdejší pozemky patřily veterinární univerzitě, která o jejich prodeji nebo trvalé zápůjčce nechtěla jednat. Tím asi roční anabáze skončila, protože festival městského typu Martin dělat nechtěl. Bylo to také v době, kdy ještě trutnovský festival existoval. V roce 2016 se odehrál jeho poslední ročník a teď již třetí sezónu festival není.

Čas ale běžel a já jsem řešil, co s létem dál. Město jako Brno velký letní hudební festival, který by Brno profiloval, potřebovalo. Zaklaplo to do sebe, když přišel hudební producent David Dittrich, promotér Magdalény Kožené a organizátor festivalu Concentus Moraviae s ideou dostat Brno do prestižní sítě Kreativních měst UNESCO v oblasti hudby. Součástí této přihlášky byl i jeho autorský nápad, aby v Brně vznikl hudebně multižánrový festival Maraton hudby – prodloužený víkend, kdy by ve městě zněla muzika všech stylů a časů. Protože když mapujete hudební Brno, což jsme také v rámci tvorby strategie kulturních a kreativních odvětví udělali, zjistíte, že na hudebním Brně je nejlepší to, že jsou zde s výjimkou mainstreamového popu velmi silné všechny žánry. A na tom chtěl David stavět. Inspirace ze zahraničí tu byla, několik měst má podobně koncipované akce, kdy město dnem i nocí duní hudbou. Vědělo se také, že formování takového festivalu, aby byl skutečně velký a široko daleko známý, trvá mnoho let. Pokud vycházíme z příběhu jiného městského festivalu šitého na míru, a sice Colours of Ostrava, tak ten měl za sebou též pozvolný vývoj, než se etabloval ve středoevropskou špičku. Tím, že jsme onu značku UNESCO získali, byl to jasný závazek pro rozvoj Maratonu. A taky se od roku 2016, kdy to ještě bylo pod hlavičkou městské kulturní příspěvkové organizace TIC Brno, za ty 4 ročníky pěkně rozrostl, má několik scén, z nichž lze vyzdvihnout busking pod taktovkou Kateřiny Šedé či jazzovou sekci Viléma Spilky, až se dostal letos na oněch odhadovaných 35 tisíc diváků, což je více než slušné číslo – i z hlediska čistě „přízemního“, kdy přítomnost hromady lidí v centru města znamená i značný zisk pro místní podnikatele. (Festival je založen na tom, že většina koncertů probíhá pro posluchače zdarma v ulicích města.)

V dramaturgickém a producentském týmu Maratonu panovaly různé neshody, což je v této branži běžné a logické. Festival by potřeboval lepší řízení brandu, možná i rebranding, potřeboval by jasnou tvář atd. Už za mého působení se začalo řešit, že je potřeba významně rozvinout scénu nezávislé elektroniky, která je v Brně na vrcholné úrovni a byť se jedná o subkulturu, tak je velmi nosná a pro hudební Brno typická. Proto se debaty nesly poslední rok a půl v duchu, jak do toho elektroniku, kterou chtěl dělat logicky Tomino Kelar (Midi lidi, Kabinet múz), zapojit. Nakonec to vykrystalizovalo tak, že se tým Maratonu rozešel a Tomino Kelar s Vilémem Spilkou (JazzFestBrno) odešli, založili si speciální firmu Pop Messe a poptávají od města 6 milionů na zcela nový festival.

Jak jsem rád, že tu elektrofestival vzniká, tak mi tento způsob řešení hudební léta zdá být poněkud podivným. Namísto toho, aby město nějakým způsobem moderovalo onu debatu, protože má jako klíčová donor zásadní slovo, tak jen otevře peněženku a vytáhne dalších 6 milionů. A Maraton hudby, který by potřeboval rozvíjet také, zůstane už několikátý rok na svém, tedy v porovnání s novým festivalem nižším rozpočtu. Proč? Jaký je důvod zrovna takového rozdělení peněz? Proč nový subjekt rovnou dostane 100% dotaci a původní festival se nerozvíjí? Jak chce město uchopit brand letního města, jak chce upozorňovat na oba festivaly, který a proč má být tím hlavním, mají být oba tím hlavním, proč jim neposkytuje srovnatelné podmínky atd. Těch otázek, co je potřeba si klást, je mnoho. Z části lze odpovědi tušit – producenti Spilka, Bařinka a Kelar jsou natolik zkušení a dobří, že lze očekávat vysokou kvalitu. Přesto ty odpovědi z hlediska koncepce a financí netuším, žádosti o dotaci ani důvodové zprávy k nim je neobsahují. Ale udělejme si to ještě složitější.

Klíčové u těchto festivalů je, že vznikly speciálně pro Brno, v Brně, byly založeny „zezdola“, zdejšími producenty. Časem jsem pochopil, že je to pro lokální kulturu ve smyslu prostorovém ne významovém, stěžejní. V Brně máme množství skvělých hudebních producentů - tohle je jen část z nich - kteří logicky chtějí, aby jim město byl partnerem, protože jen tehdy jsou sem schopni dostat tu nejvyšší kvalitu, jakou by město honosící se značkou UNESCO mělo chtít.

A do tohoto dnes již etablovaného prostředí nyní znova přichází návrh přenést sem nyní již tři roky neexistující, ale dříve velký trutnovský festival. Připomeňme si to znova – Trutnov býval svého času, zejména v 90. letech, ale i později fenoménem. Mít něco takového v Brně by bylo skvělé. Byl to unikátní svobodomyslný festival na bázi Woodstocku s náčelníkem Havlem a přítomným Vinnetouem. Martin Věchet byl průkopníkem toho, jak u nás dělat masové festivaly, které mají zároveň silnou komunitu a genius loci. Kdo jezdil, ví. Jako každý festival ale za desítky let svého konání již zestárl, tomu se prostě nedá vyhnout. Jak jsem uvedl - v roce 2015 tu nebylo nic a sám jsem řešil, zda se dá najít prostor v Brně, kam by se mohl přestěhovat – tehdy jsme nenašli. Teď jsme ale o 4 roky jinde a Brno se po této stránce kompletně proměnilo a šlape.

A tedy konečně teď, když máme všechny tři projekty vedle sebe, se už doopravdy dostáváme do velkých problémů, které by přitom měla zodpovědná kulturní politika řešit:

1. Peníze na kulturu obecně

Jaksi „před závorku“ musím vytknout, že v případě, že mám volných nových 13 milionů na nezřizovanou kulturu (8 na tyto hudební festivaly, 5 na filmový fond), bylo by dobré se napřed zamyslet, zda je z hlediska potřeb brněnské kultury skutečně to nejlepší řešení dát peníze zrovna sem. Ty peníze nepatří politikům, nejsou to jejich osobní finance, jsou to veřejné peníze a musí s nimi být nakládáno zodpovědně. A ať už v rámci městských institucí, tak mimo ně je spousta podfinancovaných akcí, které by přitom stálo za to stabilizovat nebo rozvíjet. Namátkou je to festival krátkometrážních filmů, Brněnská 16, který se po letošním úspěšném ročníku má opět vrátit na zanedbatelnou částku 300 tisíc, festival Janáček Brno, který získal letos „operního Oscara“, ale město mu na příští rok snižuje příspěvek o 800 tisíc, je tu množství dobré hudby, festivalů jako Groove Brno, divadel, výtvarna a prostě jen tak vzít 8 + 5 milionů a dát je bez podrobné analýzy potřeb někam podle ryze politického klíče, není pro kulturu v Brně vůbec dobrá zpráva. Nicméně je to samozřejmě legitimní.

2. Výše dotace jednotlivým festivalům

Co už logiku nedává vůbec, je konkrétní rozdělení financí uvnitř velkých letních hudebních festivalů. Proč má BrnoON (slovní „hříčka“ z TrutnOFF-BrnoON) dostat „jen“ 2 miliony, Pop Messe, jehož těžiště má být v pop elektro scéně 6 milionů, a Maraton hudby 5,1? Kdo a na základě jaké kalkulace určoval výše těchto dotací?

Pop Messe i BrnoON jsou areálové festivaly se vstupným, počítejme se stejným počtem návštěvníků, v případě BrnoON určitě s větším množstvím kapel (několik stage), víc dnů (Pop Messe jen dva dny) – jak město chce zařídit, aby zde byl kvalitní „woodstock“ za v přepočtu asi 4násobně menší dotace než festival elektronické hudby? Nebo naopak – pokud to dokáže Věchetův festival, proč dostává hned ze startu elektro tolik? Každý velký producent ví, kolik stojí festivalový tým celoročně, kolik při samotné akci, kolik stojí ochranka, stavba, honoráře, peníze na marketing atd.

Kultura nesmí být primárně o penězích, ty jsou jen prostředkem k dosažení cílů – ale jaké jsou cíle v tomto případě? Proč zrovna tolik peněz jde jednomu festivalu, úplně jiná cifra jinému, jiná třetímu, jak je zohledněno to, že něco je festival odehrávající se primárně v ulicích a zdarma - aby město žilo - něco je festival v uzavřeném areálu? Poměrově to nesedí vůbec, postupná evoluce zde není zohledněna taky, charakter festivalu taky ne… Sorry, ale u veřejných peněz si nelze tyto otázky neklást, není možné rozdat miliony náhodným způsobem.

3. Diváci

Je iluzorní domnívat se, že jsem minimálně v prvních letech těch dvou nových velkých letních hudebních festivalů budou jezdit davy mimobrněnských. Publikum se bude rekrutovat zejména z řad Brňáků. U každého z těchto festivalů se bavíme o ideálním počtu více než 10.000 unikátních návštěvníků.

Nebude to náhodou tak, že ty tři festivaly si budou brutálně krást diváky vzájemně? Nebo si opravdu myslíme, že taky množství Brňáků větší než malé, kteří obchodí po tři letní víkendy tři velké letní brněnské hudební festivaly? Festivaloví turisté z Brna škrtnou Colours a další množství festivalů a zůstanou "sedět" doma? Z čeho tento předpoklad vychází? Kdo si ho zjišťoval, když ho napadlo rozjet hned dva nové masové festivaly?

4. Marketing a branding města i festivalů

Město se potřebuje profilovat i v této oblasti. Potřebuje mít jasnou značku, do které bude „investovat“ a kterou bude „prodávat“. Honit několik zajíců naráz je nerozumné. A není to obtížné jen pro město a jeho složky, ale i pro ty jednotlivé festivaly. Protože kromě vnějších konkurentů z Česka i blízkého zahraničí jsou pro každého hlavními soupeři ty dva zbývající velké letní hudební festivaly. Musí se chtě nechtě konkurenčně vymezovat zejména vůči nim a chtít přelákat jejich diváky - když o nic jiného, jde minimálně u dvou z nich o prachy, které prostě nutně potřebují, aby mohly fungovat.

5. Naplňování kulturní strategie

V Brně máme od loňského roku precizně zpracovanou Strategii kultury a kreativních odvětví. Pořizovala se proto, aby se s ní pracovalo a vycházelo se z ní. Je toho v ní napsáno hodně a město si musí umět odpovědět i na tu otázku, zda je v současné době, kdy se dostatečně ukázala schopnost brněnských hudebních producentů, správné rozhodnutí přenášet sem festival, který skoro 30 let fungoval v jiném prostoru. Je třeba k tomu vést dialog s hudební a producentskou scénou, protože primárně je tu město od toho, aby vnímalo potřeby zdejší scény, protože na té stojí a padá kvalita brněnské kultury, a o tomto ktPokud vím, nic takového se nestalo.

Závěr:

Snaha mít zde od příštího roku rovnou tři velké hudební festivaly současně nedává bez nějakého analytického a koncepčního pokladu, resp. sofistikované studie, která by to modelovala, smysl. Nedává to smysl finanční – namísto budování jednoho profilového festivalu se rozfrcá každému kousek, nedává to smysl návštěvnický, aby mezi sebou nesmyslně soupeřily o ty stejné festivalové diváky, nedává to smysl marketingový.

Z ničeho výše uvedeného nelze ale jakkoliv vinit hudební producenty. Ti se logicky snaží uspět se svými projekty – proč by to nedělali? Jedná se o selhání města, které vůbec nemá pořádek v tom, co vlastně chce s letní scénou dělat, a namísto toho, aby jednalo s uvážením a koncepčně, tak rozhází peníze – o kterých jinak tvrdí, že jich má málo – a výsledek může být, že to poškodí všechny. Bylo by bývalo naprosto legitimní na základě argumenty a daty vyfutrovaného uvážení třeba ten Maraton zrušit a nahradit ho Trutnovem atp. Ale to se neděje a dochází tak k neudržitelné inflaci co do nabídky, tak do financí, protože aby byly ty festivaly opravdu úspěšné, tak potřebují růst a potřebují vyšší dotace – a jak jsem napsal, i na to, aby mohly v rámci propagace a PR bojovat proti sobě o ty stejné brněnské diváky.

Byl bych moc vděčen, kdyby se kolegové na radnici zadívali do té Strategie, aby si otevřeli tu Stručnou analýzu festivalů, a opravdu se důkladně zamysleli nad tím, jestli je tento zvolený přístup k festivalovému kulturnímu létu ten nejlepší.