Podle brněnských Pirátů umělci v době krize jíst nepotřebují
Poslechl jsem si včerejší OVM, kde Alena Schillerová obhajovala kroky vlády v oblasti řešení dopadů COVIDu na zaměstnanost - co jí taky zbývá, když má za zády takovou expertku, jako je Jana Maláčové - a na firmy, která předvedla velice profesionální výkon spočívající v tom, že důsledně utíkala Jiřímu Hlavenkovi, pirátskému zastupiteli za Jihomoravský kraj, a Danielu Münichovi z námitek, které uváděli. Námitky jsou to přitom dost relevantní - proč nebylo odloženo zdravotní a sociální pro firmy, aby měly dost cash flow? Proč se teď řeší jakási daň z nabytí nemovistosti, která s tím nemá nic společného? Proč se "zapomnělo" na dohodáře, kterých jsou přitom minimálně tisíc a spolu s lidma pracujícíma na honoráře tvoří nemalou část pracujících?
Jak strašně to ale konstrastuje s tím, kdy Hlavenkovi Piráti v Brně v oblasti řešení dopadů COVIDu do kultury dělají v bleděmodrém to samé a odmítají si nechat poradit a bohužel napotřetí v pátek prosadili "záchranný balíček" pro tzv. nezřizovanou scénu, který má ale ve skutečnosti potenciál brněnskou kulturu zničit. Odbor kultury se bohužel vrátil do dob soudružky Rusínkové a jejího slavného hesla "když slyším kultura, sahám po razítku", ale přece jenom by bylo fajn nebýt pokrytecký, a když lze kritizovat za nekompetentní postup centrální vládu, tak si nejprve zamést i před vlastním prahem.
Piráti v pátek protlačili Radou města Brna dotační program na bezmála 5 milionů, který limituje výši dotaci 50 tisíci korun na jednu organizaci a neumožňuje hradit personální náklady. Strop 50 tisíc znamená, že se vyhodí 5 milionů z okna, protože takto malá částka je existenční jen pro zanedbatelné množství subjektů (těm ať je klidně poskytnuta), ale skutečné problémy začínají až od stovek tisíc, které nebudou mít kulturní subjekty na nájmy a udržení ansámblu. Namísto řešení existenčních potíží těch, kteří to opravdu potřebují, se zde po vzoru vlády rozdávají populistické dárečky, aby se na každého dostalo něco, ale jediný důsledek bude, že těch 5 milionů bude sakra chybět na sanaci těch největších škod, které jdou u některých subjektů i do milionů. Uvedený strop nedává smysl o to víc, když to porovnáme s přístupem k příspěvkovým organizacím - sděluje Koláčný s Fišerem řediteli Národního divadla Brno, že má dost peněz, ať si to nějak pořeší ze svýho?
Kdo někdy působil v kultuře, ví, že dohodáři a lidé pracující na honorář jsou bytostnou součástí ansámblů - orchestrů, sborů, členů divadleního souboru. Není to něco navíc, je to gró živého umění. Peněz v kultuře není tolik, aby všichni mohli mít normální úvazky, někdy to ani není vhodné. Ale když si soubor po dobu zákazu hrát neudrží svůj ansámbl, rovná se to jeho likvidaci. Že si bude moci dát do vyúčtování dotace fakturu za telefon, je mu pak k ničemu. Na odboru kultury asi taky nikdy neslyšeli o tom, že existuje něco jako dramaturgie. Scénáristika. Že se režisér na režii připravuje dlouhé měsíci. Že herci studují své role. Že muzikanti musí cvičit. A tohle vše dohromady je živá kultura, která potřebuje v době krize finančně píchnout a tyhle lidi zaplatit a udržet. Oni totiž činnost nepřerušily, přerušily se pouze veřejné produkce. Muzikati fakt teď na pár měsíců své nástroje na hřebík nepověsili, to by se k nim už taky nikdy nemuseli vracet. Kultura opravdu nevzniká až na jevišti, kdy herci a muzikanti hrají, co je napadne. Takto vzniká jen špatně dělaná politika, jako je v případě brněnských pirátů ta kulturní.
A mám rovnou návrh, kde ušetřit - šašky, kteří na odboru kultury píší podobné bláboly a obelhávají jimi Radu města, bez náhrady vyhodit. Jsou zbyteční a škodí.
Jak strašně to ale konstrastuje s tím, kdy Hlavenkovi Piráti v Brně v oblasti řešení dopadů COVIDu do kultury dělají v bleděmodrém to samé a odmítají si nechat poradit a bohužel napotřetí v pátek prosadili "záchranný balíček" pro tzv. nezřizovanou scénu, který má ale ve skutečnosti potenciál brněnskou kulturu zničit. Odbor kultury se bohužel vrátil do dob soudružky Rusínkové a jejího slavného hesla "když slyším kultura, sahám po razítku", ale přece jenom by bylo fajn nebýt pokrytecký, a když lze kritizovat za nekompetentní postup centrální vládu, tak si nejprve zamést i před vlastním prahem.
Piráti v pátek protlačili Radou města Brna dotační program na bezmála 5 milionů, který limituje výši dotaci 50 tisíci korun na jednu organizaci a neumožňuje hradit personální náklady. Strop 50 tisíc znamená, že se vyhodí 5 milionů z okna, protože takto malá částka je existenční jen pro zanedbatelné množství subjektů (těm ať je klidně poskytnuta), ale skutečné problémy začínají až od stovek tisíc, které nebudou mít kulturní subjekty na nájmy a udržení ansámblu. Namísto řešení existenčních potíží těch, kteří to opravdu potřebují, se zde po vzoru vlády rozdávají populistické dárečky, aby se na každého dostalo něco, ale jediný důsledek bude, že těch 5 milionů bude sakra chybět na sanaci těch největších škod, které jdou u některých subjektů i do milionů. Uvedený strop nedává smysl o to víc, když to porovnáme s přístupem k příspěvkovým organizacím - sděluje Koláčný s Fišerem řediteli Národního divadla Brno, že má dost peněz, ať si to nějak pořeší ze svýho?
Brněnští piráti řeší dopady COVIDu na brněnskou kulturu
Druhá absurdita je, že se z této směšně malé dotace neumožní hradit personální náklady. Mám k dispozi materiál z Rady města s analýzou odboru kultury, kde jakýsi nekompenentní panák z odboru kultury, který orchestr, sbor nebo divadlo viděl leda z rychlíku, píše k dohodám a honorářům "Při přerušení činnosti subjektu nevznikají náklady na dohody, jelikož„dohodáře“, který si nevykáže hodiny za vykonanou činnost/provedenou práci, nemusí subjektplatit. Dohody se platí jen za vykonanou práci/činnost. V době přerušení činnosti tedy nejsounáklady za mzdy pro lidi na dohodě mandatorní nebo nezbytný výdaj, jelikož je vázánna činnost subjektu, která je přerušena." "Nejde odůvodnit, že žadatel chce hradit doklady o provedení umělecké činnostiv době jejího pozastavení a v době, kdy nemá peníze na běžný chod a provoz prostor a dalšínezbytné výdaje."Kdo někdy působil v kultuře, ví, že dohodáři a lidé pracující na honorář jsou bytostnou součástí ansámblů - orchestrů, sborů, členů divadleního souboru. Není to něco navíc, je to gró živého umění. Peněz v kultuře není tolik, aby všichni mohli mít normální úvazky, někdy to ani není vhodné. Ale když si soubor po dobu zákazu hrát neudrží svůj ansámbl, rovná se to jeho likvidaci. Že si bude moci dát do vyúčtování dotace fakturu za telefon, je mu pak k ničemu. Na odboru kultury asi taky nikdy neslyšeli o tom, že existuje něco jako dramaturgie. Scénáristika. Že se režisér na režii připravuje dlouhé měsíci. Že herci studují své role. Že muzikanti musí cvičit. A tohle vše dohromady je živá kultura, která potřebuje v době krize finančně píchnout a tyhle lidi zaplatit a udržet. Oni totiž činnost nepřerušily, přerušily se pouze veřejné produkce. Muzikati fakt teď na pár měsíců své nástroje na hřebík nepověsili, to by se k nim už taky nikdy nemuseli vracet. Kultura opravdu nevzniká až na jevišti, kdy herci a muzikanti hrají, co je napadne. Takto vzniká jen špatně dělaná politika, jako je v případě brněnských pirátů ta kulturní.
A mám rovnou návrh, kde ušetřit - šašky, kteří na odboru kultury píší podobné bláboly a obelhávají jimi Radu města, bez náhrady vyhodit. Jsou zbyteční a škodí.