Běžte na Poulencovy Dialogy karmelitek do Divadla na Orlí
Někdy se to sbíhá dost neuvěřitelně. Plánoval jsem dnes jít na Řecké pašije od Martinů, nejvíc aktuální operu, jaká může být, o uprlících a jak se k nim různě staví domácí. Ale včera jsem zjistil, že dnes dnes jamácké Divadlo na Orlí premiéru u nás takřka neuváděné Poulencovy opery Dialogy karmelitek. A to jsem musel!
Jednak je to aktuální jen o trochu míň. Totalitní režimy, ať je to Putinovo Rusko nebo francouzští revolucionáři, jdou jako první nebo druhým na řadě vždy po kléru. Řádové sestry jsou totiž to největší nebezpečí, protože zaslíbily svůj život Bohu a ten asi teror jakobínů, nacistů či komunistů neschvaluje... U nás to dostihlo například blahoslavenou Marii Restitutu. Tyto karmelitánky, které zemřely mučednickou smrtí, jsou již svaté.
A hlavně to totálně koresponduje s novým románem Katerina Tuckova Bílá Voda, který se dostane na pulty za dva týdny. Katka ten román píše od doby, kdy jsem ji poznal, a bude to strašná síla, to vím bezpečně. Atmosféra Bílé Vody je tak tíživá a zločiny komunismu vykonané na řadových sestrách, které mlčky ukazuje obludně rozsáhlý hřbitov ve vesnici, kde jsou sestry pohřbeny, že to jinak ani být nemůže.
Tato opera je v tomto smyslu takovou předehrou. Hraje se to ještě zítra a pak v úterý, středu a čtvrtek a konec. Určitě na to běžte. Asi si u toho moc neodpočinete, ale ten největší hnus je až na konci a přesto končí smířlivě.
Poulenc byl jedním z představitelů slavné Pařížské šestky, toto je asi jeho nejzásadnější dílo a co je další pozoruhodná shoda okolností, tato opera a právě Řecké pašije jsou hlavní duchovní opery druhé poloviny 20. století a vznikly jen rok od sebe. A právě jsou oboje symbolicky prováděny na brněnských jevištích.
Pokud budu mít čas, podrobnější recenzi ještě napíšu, ale není to tak podstatné. Podstatné je, že se to opravdu trefilo a že je super, že si komorní opera JAMU troufá na taková témata.
Běžte na to a pak si kupte Katčinu Bílou Vodu. A modleme si nebo si prostě přejme, ať toto teroristické zlo už nikdy církevní řády nepotká.
(A sopranistka Hana Kuželová, která dnes zpívala titulní roli sestry Blancy, má v hrdle zlato.)
Jednak je to aktuální jen o trochu míň. Totalitní režimy, ať je to Putinovo Rusko nebo francouzští revolucionáři, jdou jako první nebo druhým na řadě vždy po kléru. Řádové sestry jsou totiž to největší nebezpečí, protože zaslíbily svůj život Bohu a ten asi teror jakobínů, nacistů či komunistů neschvaluje... U nás to dostihlo například blahoslavenou Marii Restitutu. Tyto karmelitánky, které zemřely mučednickou smrtí, jsou již svaté.
A hlavně to totálně koresponduje s novým románem Katerina Tuckova Bílá Voda, který se dostane na pulty za dva týdny. Katka ten román píše od doby, kdy jsem ji poznal, a bude to strašná síla, to vím bezpečně. Atmosféra Bílé Vody je tak tíživá a zločiny komunismu vykonané na řadových sestrách, které mlčky ukazuje obludně rozsáhlý hřbitov ve vesnici, kde jsou sestry pohřbeny, že to jinak ani být nemůže.
Tato opera je v tomto smyslu takovou předehrou. Hraje se to ještě zítra a pak v úterý, středu a čtvrtek a konec. Určitě na to běžte. Asi si u toho moc neodpočinete, ale ten největší hnus je až na konci a přesto končí smířlivě.
Poulenc byl jedním z představitelů slavné Pařížské šestky, toto je asi jeho nejzásadnější dílo a co je další pozoruhodná shoda okolností, tato opera a právě Řecké pašije jsou hlavní duchovní opery druhé poloviny 20. století a vznikly jen rok od sebe. A právě jsou oboje symbolicky prováděny na brněnských jevištích.
Pokud budu mít čas, podrobnější recenzi ještě napíšu, ale není to tak podstatné. Podstatné je, že se to opravdu trefilo a že je super, že si komorní opera JAMU troufá na taková témata.
Běžte na to a pak si kupte Katčinu Bílou Vodu. A modleme si nebo si prostě přejme, ať toto teroristické zlo už nikdy církevní řády nepotká.
(A sopranistka Hana Kuželová, která dnes zpívala titulní roli sestry Blancy, má v hrdle zlato.)