Ano, přiznávám svou zaujatost. Přístup Václava Lukse a jeho Collegia 1704 k hudbě je pro mě srdeční záležitost. Vojtu Dyka považuju za nejlepšího českého herce a zpěváka, nikdo jiný z našich herců nemá takový cit pro hudbu

Starou hudbu miluju a přístup tohoto filmu, který na základě ať již biografických nebo přimýšlených scén z života Josefa Myslivečka staví do popředí zejména onu hudbu samotnou, je pro mě strašně silný.

Film režiséra Petra Václava nehodnotí, nemoralizuje, jen ukazuje danou dobu a její atmosféru přenáší na diváky. Je to portrét génia, pro kterého byla hudba všechno. Film brilantně ukazuje ten někdy až fatalistický vztah umělců k hudbě. Nelze bez ní být, nelze se od ní odtrhnout, je vším.

V zásadě jednoduchý scénář a klasický přístup k vyprávění příběhu koresponduje s tím, jak se přistupovalo v té době k operním dílům. Žádné složité scénaristické konstrukce, které oceňujeme často nyní. Průhledný a očekávatelný děj, jednoduchá posloupnost. To tenhle film má taky a je to jeho pozitivum, protože díky tomu umí zprostředkovat pohled na tehdejší přístup k umění.

Komorní přístup filmu také prospívá, protože místo velkolepých scén a bohaté výpravy je opravdu všechno soustředěno na hudební Myslivečkův odkaz. Přesto - yýprava, kostýmy, lokace, kamera - to všechno se dá hodnotit jen v superlativech

Collegium 1704 má za sebou sezónu, kterou si všichni budou pamatovat celý život. Rok 2022 tento soubor doslova katapultoval do světové extratřídy, odkud už není kam v rámci žánru stoupat.

Začalo to Alcinou v koprodukci Národního divadla Brno, Královské opery ve Versailles a opery v Caen. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl být při všech uvedení tohoto po mém soudu nejlepším možném provedení této Händelovy slavné opery. Málokdy se stane, aby všichni recenzenti dali plný počet hvězdiček, zde ano. Václav Luks i v této souvislosti obdržel titul rytíře francouzského Řádu za umění a literaturu.

Pokračovalo to uvedením Myslivečkova oratoria Abrahám na Salzburger Festspiele. Na nejslavnějším hudebním festivalu světa.

A končí to touto kodifikací Myslivečkova díla, které bude prostřednictvím filmového pásu zaznamenáno už navěky.

Mám k filmu Il Boemo ještě jednu osobní linku. Jako náměstek primátora města Brna pro kulturu jsem prosadil zřízení Jihomoravského filmoveho nadačního fondu. Aby pomáhal na svět filmovým projektům a aby pomáhal přitáhnout filmy do Brna. Už toho podpořil hodně, třeba Nabarvené ptáče. A pak i tento film. Film se natáčel mimojiné v Mahenově divadle. Za to jsem upřímně šťastný a je pocta logo našeho filmového fondu na takto fenomenálním filmu vidět.

Shlédnutí tohoto filmu dodává obrovskou motivaci dál pracovat na rozvoji brněnské kultury. Kdyby nepřišel COVID, již by patrně po evropských jevištích jezdilo jedno divadelní představení o barokní star právě s Vojtou Dykem. COVID to zhatil, ale věřím, že se k tomu ještě vrátíme.

A tento narativní film o rodákovi z Česka mě dodává motivaci pustit se do asi náročné, ale věřím že nakonec úspěšné cesty k výrobě filmů o dalších zatím pro svět neobjevených velikánech pocházejích od nás. Máme zde poschováváných několik "hollywoodských" příběhů, které jen čekají na své zpracování, tak jako tento.