Evropská komise tento týden zveřejnila netrpělivě očekávané pravidelné hodnotící zprávy deseti zemí, které požádaly o vstup do EU.

A ve třech zemích Východního partnerství – v Moldavsku, na Ukrajině, a nakonec i v Gruzii, se slavilo. Komise doporučila zahájit přístupové rozhovory s prvními dvěma, Gruzii navrhla podmíněně přiznat status kandidátské země. Finální rozhodnutí bude v rukou Evropské rady, která se sejde v prosinci. Toto historické rozhodnutí, které ještě před pár lety bylo nemyslitelné, umožnila paradoxně agrese Putinovského Ruska proti Ukrajině. Rychle se měnící mezinárodní kontext a bezpečnostní situace přiměly Evropskou unii nastartovat skomírající politiku rozšiřování. Z tohoto procesu mohou těžit i kandidátské země západního Balkánu (včetně Kosova, které na kandidátský status ještě čeká), pokud se jejich politické elity rozhodnou pro cestu skutečných demokratických reforem a nezhlédnou se v alternativách nabízených autoritářskými režimy.
Je obdivuhodné, jaký pokrok v oblasti reforem dokázala udělat Ukrajina za válečného stavu. To, že zcela splnila čtyři ze sedmi dodatečných podmínek stanovených Evropskou unií v oblasti reformy justice a posílení nezávislosti médií, svědčí o stabilitě a odolnosti jejích institucí. Další kroky bude muset provést v oblasti boje proti korupci, de-oligarchizaci a legislativy týkající se ochrany menšin. Zahájení přístupových rozhovorů a detailní screening ukrajinské legislativy a prováděcí praxe v rámci jednotlivých tzv. clusterů, včetně oblasti základních principů a hodnot, jistě napomůže udržení demokratických standardů ve válkou zkoušené zemi.
Moldavsko, které je vystaveno sílícímu ruskému hybridnímu vlivu a hostí nejvyšší počet ukrajinských uprchlíků na obyvatele, také zvládlo zcela splnit šest z devíti dodatečných podmínek. Největším kamenem úrazu je reforma justice, kde vláda naráží na rezistenci soudců dosazených předchozím režimem. Na řešení některých problémů v této oblasti bude země potřebovat trochu více času a flexibilní přístup ze strany EU.
Vstřícný krok Evropské komise směrem ke Gruzii může být kritizován, ale doporučení udělit zemi podmíněně kandidátský status tak zcela jasně přenáší míč na stranu gruzínské vlády a politických elit. Je také uznáním práce občanské společnosti a neochvějné podpory obyvatelstva pro evropskou myšlenku. Zájem o vstup do EU vyjádřila gruzínská prezidentka Salome Zurabišvili letos ve svém projevu před poslanci Evropského parlamentu. Po sérii jasně nedemokratických kroků současné vlády budou velkým testem nadcházející parlamentní volby na podzim příštího roku. Pokud neproběhnou podle nejvyšších demokratických standardů, jistě se to odrazí v další hodnotící zprávě Komise. Ta také nebude zavírat oči před neplněním podmínek v oblasti boje proti korupci a dotažení reformy soudnictví. Případné otevření přístupových rozhovorů si Gruzie bude muset skutečně zasloužit.
Plán růstu je nový nástroj pro země západního Balkánu, který jim má pomoci v integraci do EU. Komise ho představila jako součást balíčku hodnotících zpráv. Plán nabízí šest miliard euro v přímé podpoře a půjčkách, které budou rozděleny podle ambicí a plánů jednotlivých zemí. Integrace proběhne ve čtyřech oblastech: ekonomická integrace s EU, regionální integrace, základní reformy a finanční podpora. Finanční prostředky budou podmíněny dodržováním právního státu a demokratických standardů. EU tak může tyto země motivovat k zlepšení demokratického vládnutí.
Plán růstu je nový nástroj pro země západního Balkánu, který jim má pomoci v integraci do EU. Komise ho představila jako součást balíčku hodnotících zpráv. Plán nabízí šest miliard euro v přímé podpoře a půjčkách, které budou rozděleny podle ambicí a plánů jednotlivých zemí. Integrace proběhne ve čtyřech oblastech: ekonomická integrace s EU, regionální integrace, základní reformy a finanční podpora. Finanční prostředky budou podmíněny dodržováním právního státu a demokratických standardů. EU tak může tyto země motivovat ke zlepšení demokratického vládnutí.
Samostatnou kapitolou je Turecko, které dlouhodobě sleduji, navštěvuji a které se v posledních letech začalo vzdalovat našim hodnotám. Turecko je kandidátskou zemí od roku 1999 a zahájilo přístupové rozhovory v roce 2005. Ty jsou ale na mrtvém bodě od června 2018 kvůli závažným problémům v oblasti vlády práva. Od té doby se Turecko v podstatě ve všech hodnoceních a indexech kvality demokratického vládnutí neustále propadá. Výjimkou podle očekávání není ani letošní hodnotící zpráva Evropské komise. Zároveň se ale jedná o strategického partnera Evropské unie, především v udržování stability a bezpečnosti ve východním středomoří. Sdílím názor, že by Evropská unie měla navrhnout možnost jiných způsobů spolupráce s touto sousedskou zemí, například formou privilegovaného partnerství
Časový horizont dalšího rozšíření EU je často diskutovanou otázkou, na niž neexistuje snadná odpověď. Do celého procesu vstupuje řada proměnných, které nejsou zcela v rukou EU. První podmínkou relativně rychlého procesu je politická vůle vládnoucích elit kandidátských zemí k nutným reformám a samozřejmě také příznivý vývoj bezpečnostní situace. Nesmíme ale zapomínat, že také EU a členské země mají několik domácích úkolů. V dalším volebním období Evropského parlamentu a průběhu mandátu nové Evropské komise bude nutné pracovat na tom, jak připravit EU na další rozšíření v oblasti institucí, rozhodovacích procesů, rozpočtu ale i jednotlivých politik. Do těchto debat bude také nutné lépe zapojit občany a občanky členských zemí, aby tyto paralelní procesy měly podporu veřejnosti.
Přitom všem bychom neměli pustit ze zřetele hlavní důvod rozšiřování a to je stabilita a mír v Evropě.