Zažíváme měnící se globální kontext, včetně neutuchající agrese Putinova režimu proti Ukrajině. Komplexní změny v oblasti bezpečnosti a hybridních hrozeb, ale také ekonomiky související s digitalizací a vývojem nových technologií, přinášejí nové nejistoty. Proto je nutné posílit důvěru občanů v demokratické vládnutí a neustále dokazovat, že dokážeme efektivně čelit všem těmto výzvám. Skupina europoslanců se pokusila navrhnout změny smluv, aby reagovali na současnou situaci.

Tento návrh však nebyl dobře promyšlený a získal jen velmi těsnou, nepřesvědčivou většinu. V době narůstajícího euroskeptického populismu, jehož posledním vyjádřením je výsledek voleb v Nizozemsku, je tlak na další prohloubení evropské integrace skrze změnu smluv bez širšího konsensu velkým rizikem.

Proto jsem minulý týden ve Štrasburku nehlasovala pro přijetí zprávy výboru pro ústavní záležitosti Evropského parlamentu (AFCO), která mířila tímto směrem a v podstatě navrhovala další kroky k federalizaci EU. Kromě formálních věcí, jako je například změna názvu Evropské komise na Evropskou exekutivu, obsahuje tato zpráva zásadní návrhy, které by vedly k nerovnováze mezi jednotlivými institucemi. Například by dále zásadně měnily hlasovací procedury a posilovaly roli EU v některých politikách, například v oblasti uzavírání obchodních dohod nebo vzdělávání.

Většina těchto návrhů by měla za následek oslabení role členských států v rozhodovacím procesu, a to včetně těch středních jako je Česká republika. Proto jsem se s nimi nakonec nemohla ztotožnit. Zmíněná zpráva byla nakonec těsně přijata (291 pro, 274 proti a 44 se zdrželo). Evropský parlament již požádal španělské předsednictví v Radě EU, aby zařadilo bod o otevření mezivládní konference o změně smluv na pořad jednání prosincové Evropské rady. Je ale velmi nepravděpodobné, že Rada takové rozhodnutí přijme. Otevření mezivládní konference před volbami do Evropského parlamentu by hrálo do karet populistům a dezinformátorům napříč členskými státy a mohlo by dále posílit jejich vliv v průběhu volební kampaně a po volbách.

Skutečné návrhy na zefektivnění fungování EU jsou v dlouhodobém horizontu žádoucí. Jeden z hlavních důvodů vidím v bezpečnostní oblasti, kde je nutné posílit naši společnou obranu jako doplněk fungování NATO, a to i kvůli nejistotě, která panuje kolem příštích prezidentských voleb v USA. V první řadě bychom však měli začít naplno využívat potenciál, který nabízí Lisabonská smlouva, přijetí důležitých legislativních aktů a také samotný proces přistoupení nových členských zemí. V jednotlivých přístupových smlouvách, které jsou také primárním právem EU, je možné upravit mnoho věcí, včetně například složení institucí EU. Většina kritiků rozšíření, kteří si jej nedokáží představit beze změny smluv, vidí hlavní problém v právu veta, které by získaly nové členské země ve stávajícím systému automaticky, například v oblasti zahraniční politiky. Poukazují na Maďarsko, které hrozí svým právem veta k blokování návrhu na finanční pomoc Ukrajině, aby donutilo EU k uvolnění svých fondů, které jsou zmrazeny kvůli nedodržování zásad právního státu.

Jedním z možných řešení by mohlo být přechodné období ustavené v přístupové smlouvě, které by definovalo, že členská země by veto v určitých oblastech po omezenou dobu uplatnit nemohla. Existují také obavy, že další rozšíření bude brzdit prohlubování integrace v ekonomické či bezpečnostní oblasti a dále znepružní činnost kolegia evropských komisařů a komisařek, až by toto těleso narostlo do počtu 36 členů. Samotná Lisabonská smlouva ale již obsahuje jak články týkající se možnosti posílené, či stálé strukturované spolupráce užší skupiny členských zemí, které chtějí postoupit v integračním procesu rychleji, tak ustanovení týkající se snížení počtu komisařů a komisařek bez ohledu na počet členských zemí (konec principu jeden stát, jeden komisař/ka). První možnost byla zatím využita jen v několika případech (např. stálá strukturovaná spolupráce v oblasti obrany a bezpečnosti, nebo posílená spolupráce s cílem vytvoření Evropského veřejného žalobce) a druhá se zatím ukázala jako politicky neprůchodná. Existují ale náznaky, že i v tomto by se situace mohla změnit. Německá ministryně zahraničí Annalena Baerbock před nedávnem prohlásila, že si na omezenou dobu dokáže představit Evropskou komisi bez německého zástupce.

Ve stávající situaci potřebujeme především stabilitu. Schopnost se dohodnout a zvládnout složitou situací jdoucí nad rámec normálního fungování EU jsme již prokázali v případě pandemie COVIDu-19. Pojďme se poučit z této dobré zkušenosti.