aneb Konec vlády Práva a spravedlnosti přinese „vládu práva“

Všichni, kdo jsme sledovali polský předvolební vývoj a různé průzkumy, jsme byli trochu překvapeni výsledky voleb v Polsku. Čekalo se vítězství vládní strany Právo a spravedlnost (PiS), a to se také potvrdilo. Nečekalo se ovšem, že to bude „Pyrrhovo vítězství“. Je to podobná „výhra“ jako volební výsledek ČSSD v čele s Jiřím Paroubkem v českých parlamentních volbách v roce 2010. S vítězem nikdo nechce sestavovat vládu a jemu samotnému, popřípadě s nějakou extrémní stranou nebo pár přeběhlíky, výsledek na vládní většinu nestačí. Naštěstí polská ústava dává prezidentovi jen jeden pověřovací pokus a nikoli dva, jako v českém případě. Takže poté, co se ukáže, že PiS vládu nesestaví, dostane šanci opozice. Pak je tu další podobnost s Českem, tentokrát s volbami v roce 2021 a porážkou Andreje Babiše: i v Polsku se ukázalo, že koalice, byť nesourodé, mají potenciál voliče přesvědčit o tom, že změna je možná. A když si Poláci, kteří podporovali opozici různých táborů, uvědomili, že tu je reálná šance odstavit PiS od moci, zmobilizovali se a šli masivně volit. Z tohoto pohledu byly volby v Polsku velkým svátkem demokracie.

Po osmi letech vlády je střídání u moci logické a vhodné a v Polsku to platí dvojnásob. Vláda vedená PiS napáchala mnoho škod směrem dovnitř Polska i navenek, ve vztahu ke svým sousedům, zejména Německu, celé EU, a nakonec také směrem k Ukrajině. Vládní strana PiS v posledních týdnech hystericky eskalovala kampaň s cílem přetáhnout za každou cenu voliče krajní pravice. V rozporu s geopolitickými zájmy země neváhala využít i protiukrajinskou obilnou kartu nebo udělat strašáka z tématu migrace. Polská hranice s Běloruskem je dobře chráněná (možná až moc dobře, jak ukazuje nový film „Hranice“ Agniezsky Holland) a jediný skutečný migrační problém zavinila strana PiS sama svou nenasytností (viz skandál s prodejem polských víz v Africe, ve kterém figurovali lidé z PiS). Poláci a Polky, které přišly masivně volit především kvůli obavám z dalšího omezování svých práv, si tedy konečně uvědomili, jak pokrytecky se tato strana chová a vystavili jí stopku.

Poláci také ve většině bojkotovali referendum, které bylo s volbami spojené. Měli odpovídat na čtyři otázky z dílny PiS, z nichž 3 byly dost manipulativní (např. podporujete ilegální imigraci či rozprodávání státního majetku?). Trochu to celé připomínalo Orbánovy veřejné konzultace v Maďarsku s podobně formulovanými otázkami. Je dobře, že referendum skončilo jako neplatné (hlasovalo v něm jen 40 % voličů). Z jeho výsledků (vždy kolem 97-98 % záporných odpovědí) je navíc patrné, že se ho účastnili jen voliči PiS a Konfederace.
Co nyní Polsko po volbách čeká? Nejprve dlouhotrvající pokus PiS udržet se u moci. Ten ale pravděpodobně nevyjde. Až pak opozice sestaví vládu, s největší pravděpodobností pod vedením Donalda Tuska. Polsko opustí konfrontačně vyděračský tón vůči EU a obnoví se důvěra v právní stát. Konec vlády Práva a spravedlnosti přinese „vládu práva“. Pro Polsko byly spory s Bruselem o právní stát velmi problematické, protože kvůli nim nemohlo čerpat miliardy eur z fondů EU a plánu obnovy. To se brzy změní. Důležité je také zlepšení vztahů s Německem, které jsou v současné době na historickém minimu a mezi politiky obou zemí vládne velká nedůvěra.

Na závěr z trochu osobní roviny. Velmi se těším z volebního úspěchu koalice vedené Občanskou platformou. Do jejích řád totiž patří mnozí europoslanci, kteří jsou mí blízcí spolupracovníci a, troufám si říci, přátelé v Evropském parlamentu. S Janem Olbrychtem, bývalým starostou Těšína, jsme se angažovali v mezináboženském dialogu. Tomasz Frankowski, bývalý polský reprezentační fotbalista, po mně převzal štafetu koordinátora naší frakce ve výboru pro kulturu a vzdělávání a já mu pomáhám jako jeho zástupkyně. Na tématu pomoci ukrajinským dětem uneseným do Ruska jsem v poslední době hodně spolupracovala s Ewou Kopacz, koordinátorkou Evropského parlamentu pro práva dětí. A mohla bych zmínit mnoho dalších. Byla jsem svědkem toho, jakým lživým útokům moji kolegové v EP čelili. Stejně jako všichni, kdo měli jiný názor než polská vládní strana PiS, byli označeni za nepřítele Polska a Putinovy podporovatele. Nyní doufám, že doba lží a pomluv v Polsku končí a naši severní sousedé se vydají na cestu normalizace vztahů se svými sousedy i s EU. A v tomto kontextu myslím „normalizaci“ pozitivní, nikoli tu, která byla v ČSSR v 70. letech. Tu totiž připomínaly mnohem více poměry v Polsku pod vládou PiS.