Jak je výstižně vysvětleno na stránkách Franka Bolda, v demokratickém státě by měla být možnost občanů podílet se na rozhodování o záležitostech týkajících se místa, ve kterém žijí, zcela samozřejmá. Proto také Listina základních práv a svobod říká, že občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců. Místní samospráva je z povahy věci občanům nejblíže a má tak velký potenciál fungovat právě na základě širšího zapojování občanů do její činnosti a podpory veřejné debaty (http://http://frankbold.org/poradna/kategorie/obce-a-kraje/rada/zastupitelstvo-obce-a-kraje).

Do správy věcí místních se přitom občan může zapojit tak, že se mu podaří uspět v komunálních volbách a je z něho zastupitel nebo se jako odborník zapojí do práce výborů, což je iniciativní a kontrolní orgán zastupitelstva. Dalšími možnostmi, jak se zapojovat do dění ve městě, jsou referenda, petice, diskuze na zastupitelstvu, podávání žádostí o informace, komunikace s politiky a úředníky. To vše v sobě zahrnuje to, že byste měl mít jako občan možnost komunální politiku či jednotlivá témata detailně sledovat.

Materiály předkládané zastupitelům bývají při zachování dobré praxe projednány výbory a komisemi, do jejíchž oblasti spadají. Zastupitelé hlasující pro příslušný materiál jsou v důvodových zprávách seznámeni s doporučením výboru či komise. Často se stává, že při diskuzi k danému materiálu, pokud se člověk vyptává na podrobnosti, je odkázán na jednání výboru a je jaksi „uchlácholen“, že materiál byl projednán odborníky (nominovanými za politické strany) a že není třeba ho detailně rozebírat. Přitom ale ze zákona o obcích pouze jednání zastupitelstva jsou veřejná a jsou z nich pořizovány v dnešní době v městech audiozáznamy, které slouží občanům ke kontrole jejich zvolených zástupců. Nicméně pokud je na zastupitelstvu diskuze minimální, dochází k tomu, že dle mého názoru, občané netuší, koho si vlastně zvolili a co daný člověk vlastně prosazuje, a hlavně netuší, na jakém základě, diskuzi jsou rozhodnutí činěna. Z toho důvodu se domnívám, že i činnost výborů by měla být veřejná a stejně jako ze zastupitelstvech by měly být videozáznamy/audiozáznamy dostupné na webu (samozřejmě s ohledem na ochranu osobních údajů).

Namítnete, že lidé se stejně o dění nezajímají? Ne všichni. A pro ty, co tak činí, jsou tyto informace esenciální. Ano, říká se tomu transparentnost. Heslo, které politické strany rády používají před volbami, ale jakmile se dostanou k moci, najednou přeci nejde prát špinavé prádlo na veřejnosti a bylo by to jako házet perly sviním. Bohužel i takové argumenty jsem za dobu svého krátkého působení v komunální politice slyšela. Dalším argumentem pak také bývá, že ze sebe nebudeme dělat šašky. Jak ale jeden chytrý kolega podotknul, šaškem se nestáváme tím, že zveřejňujeme, o čem se na výborech bavíme, nýbrž obsahem svých prohlášení.

Zdálo by se, že se jedná o nedůležitou záležitost, ale kde začít s transparentností, když ne na 1. stupínku politiky, tedy v jednáních výborů. Nechť se Vaši zástupci ukáží, jak to s Vámi myslí a jestli si nechají koukat do karet.

Napsáno pro Nadační fond proti korupci: http://www.nfpk.cz/aktuality/4117