Situace je vážná a byť problém vypadá abstraktně, týká se všech. Pokud mají pravdu alarmisti, není mnoho času na záchranu, jestli je pravda na straně skeptiků je ale tato „záchrana“ jen bojem o moc a plýtváním prostředky. Klimatologové znesvářené tábory jednoznačnou vědou zchladit neumějí. Co s tím?

Nedávno tu ve svém blogu klimatolog Ladislav Metelka ukazoval, jak skeptik a alarmista mohou na základě stejných dat dospět k naprosto rozdílným výsledkům ohledně změny teploty v průběhu posledních dou set let. Podle toho prvního se mírně ochladilo, druhý by mohl tvrdit, že teplota stoupla o více než čtyři stupně…

Data se dají prostě různě ohýbat, ale ještě je tu klimatolog, který postupuje podle vědecké metody, nikoli podle toho, co se mu hodí, a dospěje tak k závěrům, které má smysl brát vážně.

Jenže tak jednoduché to není. (Což si pan Metelka nepochybně uvědomuje. Chápu, že chtěl především ukázat možnosti metodických manipulací..)


Klimatolog jako alarmista, alarmista jako skeptik…
První problém je v tom, že příklad ukazuje hloupého, omezeného či prostě nekvalifikovaného skeptika a alarmistu. Ve skutečnosti jsou nepochybně rafinovanější a na tak jednoduché chyby se zpravidla nachytat nedají.

Další problém je v tom, že samy ty kategorie jsou relativní: pro skeptika, například pana Vítězslava Kremlíka, s nímž polemizuje, je pan Metelka alarmista, pro alarmisty zase může řada klimatologů patřit mezi skeptiky. A sám pan Metelka připouští, že klimatologové se mezi sebou neshodnou a dělí se přinejmenším na skeptické a radikální (alarmistické) křídlo…

Ale především: skeptik, klimatolog i alarmista se mohou docela dobře shodnout na tom, že teplota se v posledních dvou stech padesáti letech zvýšila řádově o jeden stupeň celsia. Nicméně to nadále znamená, že se ve všem podstatném rozcházejí.

Teprve tady se totiž objevují zásadní otázky: čím je oteplení způsobeno, jak bude dále postupovat, do jaké míry a zda vůbec za něj může člověk a dá se s tím něco dělat?

A teprve tady se ukazuje to podstatné, co se týká všech: buď se blížíme katastrofě, jejíž předzvěsti se nás už dotýkají a která se v plné síle promítne už do života dnešní střední generace, a máme snad posledních pár let na účinnou obranu. Nebo se nemusíme příliš znepokojovat, či přinejmenším nemusíme nic dělat, protože i pokud se klima mění, stejně na to člověk nemá žádný podstatný vliv.

Má to významné důsledky: jakkoli to celé vypadá jako sci-fi, či problém beznadějně přesahující naše možnosti, jde o naši bezpečnost, kvalitu života, nasměrování ekonomiky, výběr politiků…

Zdá se, že přinejmenším by stálo zato, se v tom trochu zorientovat. A tady čeká další velký problém: informací je tolik, že se v nich nedá vyznat.


Klima, Červenka a Lomborg
Se změnou klimatu je to už trochu jako s fotbalem nebo hokejem: rozumí mu každý, ale každí dva diskutéři se zpravidla neshodnou ve zcela základních věcech. To že změny klimatu zlidověly je zcela logické a v pořádku – vážně se týkají všech, byť si to většinou stále uvědomujeme jen velice mlžně a vzdáleně.

Ale jak se dostat na trochu vyšší úroveň porozumění, než je třeba ta, zda měl nebo neměl hrát Červenka? Ne, že by diskuse o Červenkovi nebyla zajímavá a ne že by řada lidí nemohla přinést na tohle téma zajímavý postřeh, nicméně je z hlediska našich životů za několik let dost jedno, jestli Červenka hrál, či nikoli… O změně klimatu to neplatí.

Jenže: o změně klimatu jsou napsány desítky tisíc stran odborných textů, desítky tisíc stran popularizujících textů, je to mediální téma, žijeme ve věku internetu…, nebo-li: informací je tolik a tak rozporných, že spíš odrazují, než aby lákaly. Příklad: celosvětově populární práce dánského skeptika Lomborga vyprovokovala skupiny odborníků k založení webových stránek, které odhalují Lomborgovy omyly. Tito lidé tvrdí, že běžný čtenář nemá šanci omyly odhalit, protože Lomborg při vyvozování závěrů postupuje většinou korektně. Nástrahy mohou být ve východiscích a tak je třeba kritizovat data, z nichž vychází…

Takže: mám vůběc nějakou šanci se v tom vyznat, aniž bych zasvětil svůj život akademické práci v oboru klimatologie?

Dobrý věcný rok!
Je to obrovská odpovědnost všech, kteří o změnách klimatu diskutují – skeptiků, klimatologů, alarmistů. Ta diskuse totiž většinou vypadá tak, že zastánci různých názorů na sebe útočí, případně se zesměšňují, ukazují hloupost svých protivníků… To jistě může být zábavné psaní i čtení, nicméně je to převážně jen přesvědčování přesvědčených, oslovování předem rozdělených táborů, naladěných na tu kterou autorskou notu či ideologii…

Krokem dopředu a především k publiku by mohlo být cílené diskusní fórum, kde by se z různých úhlů pohledu rozebírala postupně základní témata. Věcně. Argumenty. Srozumitelně. Dokud by se debata neposunula někam dál…

Ostatně, třeba by mohlo vzniknout právě na Aktuálně.cz, v jednom z mála seriosních prostředí na české mediální scéně. Kde navíc pánové Metelka a Kremlík, byť nikoli v ideální podobě, jistý základ položili…

Ať tak či tak, přeju všem, tedy nejenom skeptikům, klimatologům a alarmistům, dobrý rok, mimo jiné nadstandardně vstřícný vůči věcným diskusím.


P.S. Pokud jde o mě, tak pro mnohé jsem vzhledem ke své práci v Greenpeace automaticky alarmista. To mi vůbec nevadí, ale zároveň doufám, že v sobě stále pěstuji kritické myšlení, jemuž jsem se učil ve filosofii a takto mám blízko ke skepticismu v obecném slova smyslu. A pochopitelne si myslím, že klimatologové by o klimatu měli vědět daleko víc než já…