Temelín zažívá hvězdné okamžiky, mluví se o něm v oválné pracovně Bílého domu, přijede se na něj do Česka přeptat ruský prezident a ten francouzský si na summitu EU okázale a dlouze třese rukou s naším premiérem... Přesto: může to ještě stále být jen příslovečných „patnáct minut slávy“. Nebo něco ve stylu manické fáze psychicky nemocného pacienta.

Druhá možnost: nepostaví se
Komentátoři i ekonomové stále častěji mluví o tom, že projekt je velmi riskantní – obří náklady v řádu stovek miliard, masivní lobbying na nejvyšší úrovni a především otevřené pole pro korupci v rozměrech, které jsou i na české poměry mimořádné. Naprostá většina diskutujících však počítá s tím, že elektrárna se nakonec postaví.

Je tu ovšem i ta druhá možnost: že se nepostaví. Nejsou to přitom žádné složité počty.

Reaktory, které se nyní v Evropě staví ve Finsku a ve Francii, mají velké problémy. Stavba se v obou případech prodloužila o několik let a ještě neskončila. Cena stoupla již skoro na dvojnásobek původních odhadů.

Najít banku, která na stavbu jaderné elektrárny půjčí peníze, nebude snadné. Finanční krize se vrací, nad schopnostmi dodavatelů reaktorů visí velký otazník, nad perspektivou elektrárny také. Rakušané chtějí přijmout zákon, který by zakazoval dovoz energie z jaderných elektráren. Už mají analýzy, které potvrzují, že norma je v souladu se zákony EU. Pokud uspějí, přidají se Němci. A Temelín stavěný především kvůli vývozu, bude bez odbytu. Navíc: investice do Temelína zabrzdí rozvoj obnovitelných zdrojů, na něž sází stále víc evorpských zemí. A které se v příštích letech stanou i větším byznysem.

Spojenec má problém
Vybrat vítěze tendru má vláda zhruba za dva roky, budou se blížit volby a politici možná zjistí, že česká veřejnost mění názor. Stalo se to už ve Francii, našem mocném projaderném spojenci – veřejné mínění donedávna jasně projaderné je podle posledních průzkumů většinově proti jádru. A budoucnost jaderné energetiky se stane významným tématem blížících se prezidentských voleb.

Zatím u nás ohledně jádra nejsou velké rozdíly mezi koalicí a opozicí. Jakmile ale průzkumy ukážou, že voliči začínají být unaveni představou stamiliardové nejisté investice a že mají paměť a dokážou si vybavit, kolikrát se prodražila stavba prvních temelínských bloků, vzpomenou si možná i politici. A vzpomenou si i na to, že existují i jiné zdroje energie.

Deprese bude zlá
Premiér Nečas v rozhovoru cestou do USA řekl, že v současné době považuje za nezbytné, aby Česko mělo svoje stíhačky. Způsobila to „hysterie“ kolem bezpečnosti jaderných elektráren po Fukušimě. Potřebujeme nadzvuklové letouny, aby chránily naše elktrárny před teroristickým útokem.

A to už je ta manická fáze. Nejenom několik stovek miliard na Temelín, ale ještě další desítky miliard na stíhačky. I s tím už máme svoje zkušenosti – okolnosti pronájmu Gripenů se dodnes vyšetřují.

Budeme tedy největší jaderná velmoc Evropy a budeme mít nadzvukovou letku, která bude hlídat Temelín před teroristy. Můžeme si to jistě dovolit. Do čeho se ještě dáme?

Obávám se, že depresivní fáze bude dost tvrdá.


/Text vyšel 31.10. v Hospodářských novinách /