Debil a sebevrah? Nečas, Klaus a my ostatní...
Ve vrcholné pražské politice to chlapi umějí rozjet s podobným zápalem, jaký líčí písnička Kabátů: „Když se u nás chlapi poperou, tak jenom nožem, anebo sekerou…“.
Premiér Nečas charakterizoval minulý týden názor prezidenta Klause jako „krok na hranici politické a ekonomické debility.“ A prezident Nečasova slova označil za „absurdní, těžko pochopitelná…, na hranici politické a ekonomické sebevraždy.“
Je to k zamyšlení: zda být více znepokojen tím, že se v hospodách prolévá krev, nebo představou, že premiér a prezident by snad měli být debil a sebevrah. A celá situace je ještě tíživější.
Balíček debilní a sebevražedný
Vzájemné výpady se odehrály v rámci diskuse o vládním „daňovém balíčku“, který mimo jiné obsahuje zvyšování daně z přidané hodnoty. Klaus považuje zvyšování daní v době ekonomické recese za „sebevraždu“. Podobně to vidí řada ekonomů i někteří poslanci a senátoři ODS: vyšší daně podvazují spotřebu a ekonomika se tak bude dál propadat. Kdyby příslušní poslanci ODS na svém názoru trvali, mohli by skutečně v zářijovém hlasování vládu položit. Není ale pravděpodobné, že by mandát vyměnili za důslednost.
Nečas považuje ústup od navrhovaného balíčku za „debilitu“, protože je s ním spojen osud rozpočtu na příští rok – bez vyšších daní se rozpočet nenaplní. A s premiérem souhlasí nejenom většina koaličních poslanců, ale také řada ekonomů: podle nich je důležité udržovat nízký schodek rozpočtu, definitivně zažehnat „řeckou cestu“ a pak teprve startovat ekonomiku.
Česká republika je premiant v úsporách, ale na rozdíl od sousedních států se její ekonomika propadá. Je dobré dál škrtat nebo zavádět prorůstová opatření? A jaká? A je tu další otázka: vede zvyšování daní k vyšším rozpočtovým příjmům? Teoreticky jistě. V praxi už to tak jednoznačně nevypadá, protože zatím se na už jednou zvýšené DPH vybralo méně než vláda očekávala. Lidé prostě méně kupují…
Kvadratura teorie
Bývalý viceguvernér České národní banky Luděk Niedermayer nedávno charakterizoval snahu o nalezení správné vládní politiky mezi hrozbami vysokého dluhu a recese za pokus o kvadraturu kruhu. Není divu, že jsou z toho chlapi nervosní a křičí na sebe.
Hrozivější je to, že společnost je ve vleku nějaké ekonomické teorie, nebo střetu více teorií a občas nějaké ideologie, která jednu z teorií prohlásí za jedinou možnost. A to navíc v době, kdy se řada zavedených teorií zhroutila v konfrontaci s finanční krizí. O fungování ekonomiky toho víme málo. Ale zpravidla si to nepřipouštíme.
V téhle perspektivě nabývá ta otázka obecnějšího a palčivějšího rozměru: kdo z koho tu vlastně dělá debila a sebevraha?
Vyšlo v Literárních novinách
Premiér Nečas charakterizoval minulý týden názor prezidenta Klause jako „krok na hranici politické a ekonomické debility.“ A prezident Nečasova slova označil za „absurdní, těžko pochopitelná…, na hranici politické a ekonomické sebevraždy.“
Je to k zamyšlení: zda být více znepokojen tím, že se v hospodách prolévá krev, nebo představou, že premiér a prezident by snad měli být debil a sebevrah. A celá situace je ještě tíživější.
Balíček debilní a sebevražedný
Vzájemné výpady se odehrály v rámci diskuse o vládním „daňovém balíčku“, který mimo jiné obsahuje zvyšování daně z přidané hodnoty. Klaus považuje zvyšování daní v době ekonomické recese za „sebevraždu“. Podobně to vidí řada ekonomů i někteří poslanci a senátoři ODS: vyšší daně podvazují spotřebu a ekonomika se tak bude dál propadat. Kdyby příslušní poslanci ODS na svém názoru trvali, mohli by skutečně v zářijovém hlasování vládu položit. Není ale pravděpodobné, že by mandát vyměnili za důslednost.
Nečas považuje ústup od navrhovaného balíčku za „debilitu“, protože je s ním spojen osud rozpočtu na příští rok – bez vyšších daní se rozpočet nenaplní. A s premiérem souhlasí nejenom většina koaličních poslanců, ale také řada ekonomů: podle nich je důležité udržovat nízký schodek rozpočtu, definitivně zažehnat „řeckou cestu“ a pak teprve startovat ekonomiku.
Česká republika je premiant v úsporách, ale na rozdíl od sousedních států se její ekonomika propadá. Je dobré dál škrtat nebo zavádět prorůstová opatření? A jaká? A je tu další otázka: vede zvyšování daní k vyšším rozpočtovým příjmům? Teoreticky jistě. V praxi už to tak jednoznačně nevypadá, protože zatím se na už jednou zvýšené DPH vybralo méně než vláda očekávala. Lidé prostě méně kupují…
Kvadratura teorie
Bývalý viceguvernér České národní banky Luděk Niedermayer nedávno charakterizoval snahu o nalezení správné vládní politiky mezi hrozbami vysokého dluhu a recese za pokus o kvadraturu kruhu. Není divu, že jsou z toho chlapi nervosní a křičí na sebe.
Hrozivější je to, že společnost je ve vleku nějaké ekonomické teorie, nebo střetu více teorií a občas nějaké ideologie, která jednu z teorií prohlásí za jedinou možnost. A to navíc v době, kdy se řada zavedených teorií zhroutila v konfrontaci s finanční krizí. O fungování ekonomiky toho víme málo. Ale zpravidla si to nepřipouštíme.
V téhle perspektivě nabývá ta otázka obecnějšího a palčivějšího rozměru: kdo z koho tu vlastně dělá debila a sebevraha?
Vyšlo v Literárních novinách