Blíží se doba, kdy moderátoři budou zaraženi po krk v bahně?

„Aféra Drtinová“, nebo-li odvolání moderátorky z pořadu Události komentáře, vyvolala spekulace o nové „televizní revoluci“, o sílících politickyých tlacích na zpravodajství veřejnoprávní televize.

Přestože je vysoce pravděpodobné, že politici se snaží Českou televizi ovlivňovat a že televize se z času na čas ovlivnit nechá, šlo tentokrát zřejmě o něco jiného.

Z hlediska kvality zpravodajství to ale není méně důležité.

Jak vysoká je miliarda?
Každý fanoušek televizního zpravodajství – a autor těchto řádek dílem ze setrvačnosti, dílem v důsledku profesionální deformace k těm fanouškům patří – si musel všimnout změn, ke kterým dochází zhruba v posledním roce. A nejde jen o hlavní pořad Události, plíživá revoluce prorůstá celou „čtyřiadvacítkou“ - tady bych nebyl tak shovívavý jako Jiří Pehe.

Začalo to proměnou i krátkých reportážních vstupů v komponované příběhy – když redaktork/ka mluví o jídle, jí, když mluví o spotřebě vody, nechává napouštět vodu do pračky, když mluví o velké vodě, ve vodě stojí, ať už mluví o čemkoli, včetně živelní katastrofy, směje se, mocně kýve hlavou a má-li talent, kýve i celou horní částí trupu, chodí, vykukuje zpoza dveří a v nápaditém střihu vzápětí přichází z opačné strany.

Zapojuje grafiku. Říká: pro představu, je to tolik papíru, jako byste vedle sebe vyskládali stránky formátu A4 na trase z Prahy do Brna. Nebo, pro představu: je to tolik peněz, že kdybyste bankovky naskládali na sebe, vyrostla by vám věž vysoká 120 metrů. Taková věž z tisícikorunových bankovek se pochopitelně objeví na obrazovce.

Efekt je jednoznačný: v tom tempu a pohybu a kompozici se obsah zprávy stává ještě nezřetelnější než býval. Do popředí se dostává zpravidla mladý, hezký, dynamický a zábavný novinář/ka. Není to žádný objev, televizní zpravodajství se takto mění už desítky let, ale tempo a rozsah, ve kterém změnu startuje ČT jsou pozoruhodné. Stejně jako výsledná vyprázdněnost zpravodajství.

Je zřejmé, že pro tento styl nemá každý stejný talent.

Hlavně ruce!
Redaktoři, kteří ještě sedí, a stále jich ubývá, musí výrazně pracovat alespoň s rukama. Musí rukama pravidelně rozhazovat a dostávat se stále do vyšších a vyšších poloh. Některé to zjevně ničí. Například milý a donedávna stále usměvavý sportovní redaktor Jan Smetana je poslední dobou zamračený a strnulý a křečovitý. Je vidět, nakolik se soustředí na to, aby zároveň mluvil a rozhazoval rukama, nejde mu to a na úsměv a přirozený projev už síly nezbývají vůbec. Někdo má prostě slabší koordinaci pohybů, menší herecký talent, nebo mu jen úplně nesedí představa, že má vynakládat tolik energie, aby v co největší míře odváděl pozornost od obsahu vlastního sdělení.

Samozřejmě – seriosní televizní zpravodajství nerovná se nudné strnulé unylosti. A neplatí ani to, že upjatý redaktor musí být lepší než ten dynamický, co se kýve a máchá rukama. Nicméně trend je jasný: pohyb je důležitější než sdělení.

Daniela Drtinová zřejmě do tohoto trendu nepatří. Neznamená to automaticky, že je vynikající redaktorka – kritizovali jsme ji v Literárkách nedávno třeba za její skandální vystoupení v „mši za sdělovací prostředky“. Ale to není v této souvislosti podstatné. Zdá se totiž, že tentokrát opravdu nejde o politiku, nýbrž o to, že za Drtinovou do Událostí komentářů nastoupí někdo mladší a dynamičtější.

Samo o sobě to ještě není ani dobře ani špatně. Kam dynamizace pořadu povede, teprve uvidíme. Nicméně možná není daleko doba, kdy budou redaktoři znázorňovat netransparentnost české politiky tak, že rozhovor povedou po krk zaraženi do bahna.

Nekrácená verze vyšla v Literárních novinách