S ohledem na mezinárodní konkurenceschopnost stojí plošná pomoc firmám (na rozdíl od plošné pomoci domácnostem) za zvážení.

Česká vláda zatím odolává výzvám, aby pomohla s vysokými cenami pohonných hmot a energií plošně všem českým domácnostem. Vládou ohlášené zrušení povinnosti přimíchávat do nafty a benzinu biosložky se v cenách paliv projeví nejspíš jen miniaturně. Z mého pohledu (viz zde) je tato vládní opatrnost vůči plošné pomoci domácnostem namístě. Větší otazník zůstává u toho, zda a případně jak by vláda měla pomoci českým firmám.
Nynější dramatický cenový vývoj přináší nesporně mnoha firmám komplikace. Primárním způsobem jejich řešení by mělo být nikoli úřední stropování cen nebo selektivní snižování DPH či spotřební daně, nýbrž dohoda s jejich odběrateli o navýšení ceny – navýšení, které bude odrážet zvýšené dopravní, energetické a jiné náklady. Jen tak bude cenový systém i nadále sloužit jako základní zdroj informací o skutečné nákladnosti (včetně ekologických nákladů, které můžeme vnímat za spotřební daní z paliv) různých druhů materiálů a výrobních vstupů a následně i finálního zboží a služeb.
Takovéto důsledné trvání na principu tržní tvorby cen ale přestává dávat smysl v případě, že je tento princip porušován v okolních zemích, čímž naše firmy ztrácejí mezinárodní konkurenceschopnost. Jinak řečeno: pokud vlády jiných zemí umělými zásahy do místních trhů s energiemi nebo palivy snižují tamním firmám jejich náklady, může z toho plynout nepříjemná nutnost chránit rovné postavení (a tím i přežití) našich firem tím, že k podobným nesystémovým opatřením přistoupí i vláda v Česku.
Neférovým zásahům do konkurence uvnitř společného evropského trhu financovaným ze státního rozpočtu příslušné země by teoreticky měla bránit pravidla „veřejné podpory“. Do jaké míry je v silách Evropské komise zajišťovat dodržování těchto pravidel i v nynějších velmi dynamických dnech, je ovšem otázka.

(původně vyšlo v deníku E15)